Věřil v nadřazenost bílé rasy, teď pomáhá neonacistům vrátit se do společnosti | info.cz

Články odjinud

Věřil v nadřazenost bílé rasy, teď pomáhá neonacistům vrátit se do společnosti

Manažer hudební skupiny Odinův zákán, zarytý nepřítel imigrantů v Kanadě, ideolog Tony McAleer. Kdysi byl skinhead, jeden z nejtvrdších, na které byste mohli narazit. Nyní, o pár desítek let později, vede organizaci Life After Hate, v překladu Život po nenávisti, která pomáhá lidem, jako byl kdysi on sám,vrátit se zpět do společnosti.

Naštvanost a vnitřní zmatek, to byla v mládí jeho hlavní hnací síla. Otec věčně pryč, když však byl náhodou doma, hlasité hádky rodičů mu nedaly spát. Šikana od spolužáků i učitelů pak dotvářela podhoubí, ze kterého prýštila čirá nenávist.

„Teď tomu pocitu říkám toxický pocit hanby. Ten mi neustále našeptával, že si nezasloužím být milován, že nejsem dost dobrý, dost chytrý. Že jsem malý ubožák,“ vzpomíná McAleer.

Tony byl prototypem ideálního nového člena jakéhokoliv náboráře rasistické organizace. Na oplátku za věrnost mu nabízeli nedostatkové zboží: kamarádství, ocenění, pocit, že člověk někam patří. 

Do první pořádné bitky se Tony dostal chvíli po šestnáctých narozeninách. „Adrenalin se mi rozproudil v žilách, bylo to elektrizující,“ vzpomíná, jakoby psal scénář k legendárnímu filmu Fight Club Davida Finchera. „Lidé se nás báli a nám se to líbilo, ten pocit moci.“ 

Věci ale nabíraly rychlý spád. Od pití k fotbalu, od fotbalu ke rvačkám. Později ani to nestačilo. Začínal se vyhraňovat proti imigraci, Kanada na prvním místě. „Čím extrémnější polohy jsme zaujímali, tím nás to bavilo více, tím to bylo přitažlivější. Hranice naprosto zmizely.“

Účastnil se na kongresu Árijské národní skupiny v roce 1987, šířil ideologii nadřazenosti bílé rasy, vytvářel neonacistické internetové stránky, byl aktivní na skinheadské hudební scéně. Když chtěl do Kanady přivézt Toma Metzerga, amerického zakladatele White Arian Resistance, ve Vancouveru proti tomu demonstrovaly tisíce rozhořčených lidí. Tony si s tím hlavu nelámal. „Krajní pravice byla v Kanadě opravdu na vzestupu – od poloviny 80. let do pozdních let 90tých. Nejčinnější byli White Arian Resistance, Heritage Front a mnoho poboček Ku Klux Klanu,“ vzpomíná Tony.

Na první známky odtažitosti od násilné scény si však přesto dobře vzpomíná, přišlo to jako náhlá facka od života. „V roce 1991 se mi narodila dcera, o čtyři roky přišel na svět její bratříček a já jsem se zároveň stal svobodným otcem. Optika nové reality mi ukázala násilnou scénu tak, jaká skutečně byla – plná bezmyšlenkovitého násilí, vadné ideologie, opilců, prázdnoty.“

Tehdy nastala Tonyho proměna. Extrémistické scéně se začal vzdalovat, nechtěl, aby jeho děti byly ve škole stigmatizovány kvůli jeho minulosti. „Nejtěžší bylo odpustit si,“ bilancuje nyní. Skinheadům, nemocným ideologiím se vzdaloval čím dál tím víc.

Nejdříve začal cestovat jako motivační řečník – vyprávět svůj osud, to mu vydrželo šest let. Pak chtěl víc. Na cestě za svým vykoupením založil společnost Život po nenávisti, která pomáhá podobným, jako byl kdysi on k odložení pokřivených brýlí a návratu do běžné společnosti.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud