Akce K: „Vstávej, svině, půjdeš s námi.“ Před 69 lety komunisté brutálně likvidovali kláštery | info.cz

Články odjinud

„Vstávej, svině, půjdeš s námi.“ Před 69 lety komunisté brutálně likvidovali kláštery

I Češi měli svoji Bartolomějskou noc. Přezdívá se tak komunistické Akci K, jejímž cílem bylo zlikvidovat kláštery na území Československa. V noci z 13. na 14. dubna 1950 příslušníci Státní bezpečnosti (StB), Sboru národní bezpečnosti (SNB) a lidových milicí násilně vystěhovali z československých klášterů stovky řeholníků. Poté je roky drželi v internaci, nutili je pracovat v továrnách, nastoupit službu do pomocných vojenských praporů (PTP) a mnohé odsoudili ve vykonstruovaných procesech. „Dělal jsem, že spím. Pak ke mně přišel milicionář nebo kdo, s automatem. Šťouchnul mě do žeber a říká: ‚Vstávej, ty svině, půjdeš s námi.‘ Takové milé probuzení. Nahnali nás do jídelny a řekli nám, že jsme ohrožení, lidé by nám uškodili a oni nás musí chránit,“ vzpomíná na události, které se odehrály přesně před 69 lety, tehdejší řeholník Pavel Konzal.

Ačkoli Akce K, jak zněl krycí název pro operaci bezpečnostních složek, měla rychlý průběh a uskutečnila se ve dvou etapách, její tajné přípravy trvaly skoro rok. „Vše se dalo do pohybu v okamžiku, kdy komunisté zjistili, že nebude snadné katolickou církev rozdělit na loajální a provatikánskou. V této souvislosti začali připravovat akci proti klášterům. Poslední záminkou se stal nyní už legendární Číhošťský zázrak z prosince 1949 následovaný zatčením Josefa Toufara a jeho umučením. Po něm pak pokračovala řada dalších zatčení řeholních představitelů, čímž komunisté už cíleně připravovali situaci propagandisticky na rušení klášterů,“ vysvětluje pro INFO.CZ historik Jaroslav Šebek.

Záminkou byl Josef Toufar. Po jeho předčasné smrti si ale komunisté museli najít jiné oběti

Právě faráře Josefa Toufara chtěli původně komunisté využít jako hlavní postavu monstrprocesu s církevními představiteli. Toufara vybrali právě proto, že 11. prosince 1949 se při mši v kostele v Číhošti za jeho zády dle farníků pohyboval kříž. Ačkoli sám Toufar nic neviděl, byl zatčen a krutě vyslýchán. Komunisté celou situaci považovali za provokaci, kterou chtěli před soudem využít k očernění členů církve. Toufar ovšem na následky brutálních výslechů 25. února 1950 zemřel. A komunisté si museli hledat jinou oběť, kterou by mohli veřejně zostudit.

Pár dnů po zatčení Toufara byl koncem ledna zadržen opat želivského kláštera Bohumil Vít Tajovský, který měl o incidentu v Číhošti informovat biskupa a s Toufarem se setkával. StB navíc využila zatčení Tajovského a do kláštera podstrčila zbraně, které měly dokazovat jeho protistátní činnost. Společně s ním uvěznili také opata premonstrátského kláštera v Nové Říši Augustina Machalku a v březnu následovala zatčení dalších sedmi představitelů řádů. Vykonstruovaný monstrporces, který dostal název „Machalka a spol.“ se konal na přelomu března a dubna 1950 a mezi žalobci byl i Josef Urválek, který byl následně žalobcem v procesu s Rudolfem Slánským, a Ludmila Brožová, která se podílela na justiční vraždě Milady Horákové.

Všichni obvinění odešli od předem rozhodnutého soudu s vysokými tresty. A komunisté dosáhli toho, co potřebovali. Řeholníci byli totiž v tomto procesu všeobecně líčeni jako nepřátelé socialismu, agenti a dokonce teroristé. Propaganda pracovala na plno a komunisté si tak přichystali vhodnou situaci pro úplné zrušení řeholního života v Československu. Udeřili v noci z 13. na 14. dubna 1950.

„A držet hubu, nebo vám ji rozbiju,“ řvali na řeholníky StBáci

Oddíly složené z příslušníků StB, SNB a lidových milicí tehdy vtrhly do klášterů v Česku i na Slovensku a bez okolků nahnali zdejší obyvatele do autobusů se zacloněnými okny. „Přišel tam uniformovaný esenbák, který měl samopal. Stál tam a já jsem se oblíkal. Spali jsme v našich nočních hábitech. Tak jsem vlítnul bosýma nohama do sandálů a ten esenbák, když to viděl, říkal: ‚Člověče, oblečte se pořádně, vždyť nevíte, kam jdete.‘ Tak jsem si vzal boty a svetr a chtěl jsem si vzít nějaké knížky, ale on řek: ‚Jenom dvě!‘ (...) Pak nás vyvedli dolů do refektáře. Byli tam civilisté, kteří nás dokonale prošacovali. Shromáždili nás a vedli nás na nádvoří před kostelem. Nebe bylo poseté hvězdami, to bylo úžasné! Jeden z těch estébáků vykřikl: ‚A držet hubu, nebo vám ji rozbiju‘,“ popisuje tehdejší noc ve sbírce Paměti národa páter Benedikt Vladimír Holota.

„Nahnali nás do jídelny a řekli nám, že jsme ohrožení, lidé by nám uškodili a oni nás musí chránit. A že nás svezou na jedno místo. Bylo tam asi deset kněží a my, studenti. Naložili nás do autobusu, představené odvezli do Želiva, kam soustředili všechny představené z republiky. Nás že prý odvezou někam jinam,“ vzpomíná Pavel Konzal.

Tu noc příslušníci bezpečnostních složek obsadili v českých zemích 75 klášterů a na Slovensku 62. Druhá etapa Akce K se uskutečnila koncem dubna (na Slovensku začátkem května). Celkem komunisté násilně vystěhovali 219 řeholních domů a přes 2 300 řeholníků. Ty soustředili v takzvaných centralizačních klášterech, například v Želivě, Broumově, nebo Králíkách, kde byli internováni bez možnosti odejít. A veřejnost většinou mlčela. Vždyť to byli přece nepřátelé režimu a agenti… Předchozí propaganda zafungovala ideálně. Výjimky se přesto našly.

„Na Slovensku vzbudila Akce K mezi obyvatelstvem daleko větší odpor kvůli vyšší míře religiozity, takže tam lidé byli odhodláni dokonce řeholníky před komunisty bránit a na některých místech skutečně došlo k nepokojům, které musely bezpečnostní orgány rozhánět. V Čechách byla situace v podstatě pouze vzata na vědomí. K větším akcím odporu ze strany obyvatelstva nedocházelo. Hodně to ovlivnily právě ty velmi důmyslně šířené, dnes bychom řekli fake news, o tom, jak se řeholníci údajně paktovali s příslušníky protikomunistického odporu a západními agenty,“ potvrzuje Šebek. Ani v internaci ale špatný sen československých řeholníků neskončil.

 „Odvezli nás do Králík, kde je klášter redemptoristů. Rozdělili nás do světnic, na cele jsme byli čtyři. Tam už byly takzvané jízdní řády, jak jsme tomu říkali – tedy pravidla, jak se máme chovat. Nechali nás nastoupit, obklopilo nás asi třicet ozbrojených policajtů a začali na nás řvát, že jsme vyvrhelové národa a že lid by nás mohl zlikvidovat, ale oni že nás budou chránit. Každý den že tady bude takovýto nástup, a pak že budeme pracovat. My jsme měli s sebou jen to nejnutnější, co jsme si sbalili, jen pár šatů. Byli tam čtyři estébáci, a to bylo vedení. Ti na nás řvali, že jsme vyvrhelové a že nás odnaučí flákat se. Bylo nás tam asi sto padesát. Byli tam univerzitní profesoři a řvali na ně takoví pohůnci. Ale řekli jsme si, že jsme v rukách božích, a co se nám tedy může stát,“ vzpomíná Konzal.

Z členů řádů se nedobrovolně stali dělníci, vojáci a horníci v uranových dolech

Cílem internace bylo řeholníky co nejvíce ponížit a zlomit. Zároveň mezi ně komunisté nasazovali agenty, kteří měli donášet. „Díky tomu mohli být pak někteří řeholníci odsuzováni v politických procesech,“ dodává historik Šebek. Internace tak pro mnohé byla pouhým před-trestem, nebo spíše vazbou před ještě krutějšími lágry.

„Snažili se mezi námi najít nějaké udavače. Zvláště to zkoušeli na ty řeholní bratry, kteří neměli dokončená studia. Ale ti byli taky neprůstřelní a pak nám to vypravovali: ,Oni mi říkali, že to můžu mít lepší, že pro mě najdou nějakou ženskou, se kterou se budu moct scházet. Jen abych jim potom vypravoval, co se mezi námi říká a tak...‘ No, tak to se jim nedařilo,“ popisuje internaci v Bohosudově Ludwig Armbruster.

V internaci musela panovat kázeň. Jak komunisté hrozili, rozhodli se „naučit řeholníky pracovat“. Jejich cílem bylo je co nejvíce odvést od duchovního života a tlačili je k vystoupení z řádů. „Museli začít pracovat v továrnách a některé posílali nedobrovolně také na vojenskou službu k PTP (Pozn. red. Pomocné technické prapory, kde sloužili pro režim nespolehliví lidé),“ dodává historik. Mnozí pak byli v následujících letech ještě souzeni v dalších vykonstruovaných procesech a prošli tak uranovými doly a krutým vězněním. Ani při tom ovšem někteří nezapomínali na svoji službu.

I v lágru zůstali nezlomeni. Hostii jim nahradil chleba v papírcích

„Byla tam taková skupina horlivých katolíků, některé jsem dokonce znal. Nějaký Josef Vlček se mě hned chytil a říká: ‚Podívej se, přidělím ti deset vězňů, kteří mají zájem, jsou to věřící. My ti vždycky na neděli dodáme literaturu, nějaký evangelní text, a ty se ho naučíš zpaměti. Dáme ti hostie. (...) K tobě se vždy přimotají ti tvoji vězni a uděláš jim liturgii božího slova a dáš jim svaté přijímání, když budou chtít.‘ Kousky rohlíků nebo chleba balili do cigaretových papírků, hostie jsme neměli. Takhle to fungovalo,“ vysvětluje Václav Kelnar, který si odpykal 15 měsíců na Dole Rovnost u Jáchymova.

Internace řeholníků trvala až do roku 1956. „Postupně byli propouštěni až v polovině 50. let a ani poté nemohli vykonávat své poslání. Mužské řeholní řády nesměly v legální formě vůbec existovat až do roku 1989. Někteří mohli vstoupit do pastorace, těch bylo ale minimum. Většinou tak museli zůstávat ve výrobě,“ doplňuje Šebek.

Internace se nevyhnula ani ženám. Výjimkou nebylo znásilňování jeptišek

Rušení řádů a internace se ale týkaly i řeholnic. I ty vyhnali komunisté z klášterů a umístili pod svůj bedlivý dohled. Tato operace měla krycí název Akce Ř a uskutečnila se ve dvou vlnách mezi červencem a zářím 1950. Ani ženy příslušníci bezpečnostních složek nijak nešetřili.

„Internace byla doprovázená velice sadistickými projevy. Komunističtí mocipáni se tehdy snažili zlomit lidskou důstojnost, aby byli řeholníci snáze manipulovatelní a mohli je dohnat k tomu, aby opustili řeholi. Záleželo vždy na konkrétních dozorcích, jak internace vypadala, ale mohla být doprovázena různou agresí, včetně znásilňování,“ popisuje Šebek. 

„Dostaly jsme tři pokoje. Vedle nás byly karmelitky, těch bylo deset. Z druhé strany byly vincentky, my jsme jim říkaly modré. Taková ta jiná větev vincentek. Ty dopadly velice špatně, protože jim uvěřily a opravdu si nic nevzaly. Jenom jídlo na dva dny. Měly mezi sebou hodně starých sestřiček. Ty chudinky tam musely ležet a spát na zemi. Potom jim přivezli postele z Frýdlantu, z dětského domova. Dětské postýlky jim dovezli. To bylo neuvěřitelné,“ vzpomíná na rok 1950 Anna Šťastná, která byla s dalšími sestrami deportována do kláštera v Bílé Vodě.

Také ženy musely v internaci pracovat. „Konkrétně řeholnice na Broumovsku musely docházet do místních textilek, kde pracovaly dokonce v řeholních rouchách přímo u stavů. Tím se snažily ukázat, že zůstaly věrné své řeholi a víře, byla to jistá forma demonstrace proti režimu,“ popisuje Šebek. Zatímco mužské řády nesměly vůbec existovat, ženské řady mohly po roce 1968 na krátkou dobu dokonce nabírat nové členky. Režim se totiž sestry snažil využít v nemocnicích a v charitativních zařízeních, protože Československo tehdy zápasilo s nedostatkem pracovních sil, především v okrajových okresech. Celkem bylo z klášterů do internace vyhnáno kolem 11 500 řeholnic.

Po vystěhování řeholníků nastalo v opuštěných klášterech bezuzdné rabování. „Řada předmětů byla rozkradena. Velkou škodu zanechali komunisté i na nemovitém majetku, protože většina objektů začala být využívána pro civilní účely, hlavně pro armádu. Příkladem je třeba Teplá v západních Čechách. Některé kláštery přeměnili na státní statky a JZD,“ vyjmenovává Šebek. Některé majetky se pak po revoluci řádům vrátily, jiné ne.

„Podle mě je velice nemorální, když chtějí nyní komunisté zdaňovat církevní náhrady, protože svým zákrokem zlikvidovali celou řadu dobře prosperujících klášterů a některé se z jejich ‚péče‘ ještě dosud nevzpamatovaly,“ uzavírá historik.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí 1. dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí 2. dílu

Články odjinud