Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Výhled před smrtí: 5 nejčastějších míst, kam lidé chodí páchat sebevraždy

Výhled před smrtí: 5 nejčastějších míst, kam lidé chodí páchat sebevraždy

Některá místa jsou mezi sebevrahy oblíbenější než jiná. Například na australský útes The Gap se sebevrazi uchylují tak často, že měl dlouhou dobu svého anděla strážného – muže, který lidem v těžké životní situaci nenávratný krok vymlouval. Podívejte se, na jakých místech lidé páchají sebevraždy nejčastěji. 

5. Útes The Gap v Sydney v Austrálii

Útes vysoký zhruba 100 metrů na východním pobřeží Austrálie The Gap skýtá náhledný pohled na příboj a divoké vody Tichého oceánu. Útes nevyhledávají pouze turisté, ale také sebevrazi a to nejen ze Sydney ale z celé Austrálie. Ročně z útesu skočí zhruba 50 lidí. Asi nejznámější je sebevražda televizní moderátorky a novinářky Charmaine Dragunové, která se vrhla ze skály jen hodinu před zprávami, které měla uvádět. Zatímco úřady se snaží počtu sebevražd zamezit instalací kamer, plotů a přímých telefonních linek na psychology, vypadá to, že nejúspěšnější v zamezení sebevražd byl Don Ritchie, veterán z druhé světové války. Ze svého domu útes The Gap viděl, a když spatřil někoho, kdo vypadá, že chce skoncovat se životem, šel ho pozdravit a zeptal se „Mohu vám nějakým způsobem pomoci?“. Od 60. let až do jeho smrti v roce 2012 zachránil 164 lidí.

4. Londýnské metro

Otevřelo roku 1863 a je to nejstarší metro na světě. Dnes čítá 400 kilometrů tratí a 300 stanic. Ročně v něm ukončí dobrovolně svůj život zhruba 100 lidí.  Skokan je noční můrou každého řidiče a nejčastěji se sebevraždy odehrávají ve stanici King’s Cross St Pancras. Tato metoda sebevraždy je pro všechny zúčastněné traumatická a navíc není ani efektivní. Více než polovina pokusů se nezdaří. Mezi kolejnicemi je totiž šachta a mnozí, kteří chtějí spáchat sebevraždu, skončí přímo pod vlakem.

3. Les Aokigahara na úpatí hory Fudži v Japonsku

Les je hustý, s propletenými kořeny, větvemi a neproniknutelným houštím. Rozkládá se na 35 kilometrech čtverečních. Je populární turistickou atrakcí, protože už po několika metrech má člověk pocit, že žádné lidstvo neexistuje. Les je ovšem také spjat silně s japonskou mytologií a říká se mu jinak Les sebeverahů. V roce 2003 se v lese našlo 105 těl, v roce 2010 se  pokusilo o sebevraždu podle odhadů 200 lidí, 54 se to podařilo. Říká se, že pokud bude návštěvník v lese důkladně hledat, najde mrtvého člověka. Les je těžko dostupný, takže se po tělech v lese pátrá jednou do roka. K největšímu počtu sebevražd tu dochází v březnu – v době daňových přiznání. Podle historických zdrojů má les temnou minulost. Prováděla se zde praxe ubasute – opuštění starých příbuzných, aby tam zemřeli.

2. Golden Gate Bridge v San Francisku v USA

Nádherný most vyhledávají ročně miliony turistů a je jednou z nejfotografovanějších staveb světa. A je to také druhým nejoblíbenějším místem sebevrahů. Město se snažilo sebevrahy odradit a přestalo počty skokanů počítat v roce 1995. Pravděpodobně to ale nepomohlo, tehdy počet sebevražd dosahoval 997, dnes se odhady pohybují kolem 1600. Třeba v roce 2013 se podařilo vymluvit záměr vzít si život 118 lidem, 46 lidí tam zemřelo. Jako metoda je to velmi efektivní. Pět procent lidí, kteří zázrakem přežijí pád ze 75 metrů, se utopí nebo zemřou na podchlazení. Ti, kteří to přežijí, se buď vrátí zpět a skočí znova nebo zjistí, že je to příšerný nápad. Ken Baldwin, který takový pád přežil, řekl: „Okamžitě jsem si uvědomil, že všechno v mém životě, o čem jsem se domníval, že je nenapravitelné, je absolutně napravitelné – kromě toho prostě jen skočit.“

1. Most přes řeku Jang-c’-ťiang  v Nankingu, Čína

Čína sbírá v posledních letech prvenství úplně ve všem a je tomu tak i ohledně sebevražd. Podle některých odhadů se v Číně chce někdo zabít každé dvě minuty, i když vláda tvrdí něco jiného. Působivý most přes řeku Jang-c’-ťiang  v Nankingu se stal místem dobrovolné smrti pro 2 tisíce sebevrahů od jeho otevření v roce 1968. Ročně si záměr vzít si život na tomto mostě nakonec rozmyslí 100 až 200 lidí. Stejně jako The Gap i toto místo má svého anděla strážného. Od roku 2004 se obětavý muž Čchen S' ve svém volném čase odebírá k mostu. Přesvědčuje tam sebevrahy, aby si nenávratný zoufalý čin rozmysleli. Podařilo se mu zachránit zhruba 300 lidí. Dokonce o něm byl natočen film Anděl z Nankingu. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744