Články odjinud

Vyhrožovali jí smrtí, ona je zve na čaj. Muslimská exposlankyně a její sonda do duše neonacistů

Vyhrožovali jí smrtí, ona je zve na čaj. Muslimská exposlankyně a její sonda do duše neonacistů

Když byla v Dánsku poslankyní, chodily jí stovky výhrůžek. Byla totiž imigrantka, žena a muslimka – a to zkrátka někteří lidé neodpouštějí. Obtěžování a výhrůžky proto byly pro Ozlem Cekicovou byly denním chlebem. Nejdříve je mazala, jednu po druhé. Když však před dvěma lety neobhájila svůj poslanecký mandát, rozhodla se pro radikální změnu. Začala k neonacistům a rasistům, kteří jí vyhrožovali, chodit na návštěvy a vyříkávat si to s nimi z očí do očí.

Její přístup se změnil ve chvíli, kdy si promluvila s Jacobem Holdtem, uznávaným fotografem, který se ve své práci zaměřoval i na dánskou krajní pravici. „Pokus se jim porozumět,“ nabádal jí. „Ale oni mě zabijí,“ oponovala exposlankyně. Nato Holdt odvětil: „Pravidlo číslo jedna je, že tě nikdy nezabijí. A pravidlo číslo dvě je, že pokud tě zabijí, tak se staneš mučednicí. V každém případě nad nimi vyhraješ,“ dodal pro deník Independent.

To Kurdce, která se ve svých třech letech odstěhovala s rodiči z Turecka do Dánska, dodalo kuráž. „I tak jsem ale před svým prvním setkáním byla šíleně vyděšená. Myslela jsem, že mě ten člověk podřeže,“ vzpomíná nyní.

Extremistu, který ji obtěžoval výhrůžkami a nenávistnými emaily, si celkem jednoduše vygooglovala. „Zavolala jsem mu: Ahoj, ty mě asi neznáš a já tebe taky ne. Ale posílal jsi mi tolik nenávistných zpráv, že bychom si možná mohli sednout, dát si něco k jídlu, a vyříkat si to. Můžu se za tebou zastavit?“

Odpověděl, že se musí zeptat svojí ženy. „To mě odrovnalo. Ten člověk mi poslal tolik nenávisti a byl ženatý?!“ nemohla uvěřit Cekicová. S manželem se tehdy domluvila, že pokud by se mu neozvala do hodiny, tak má volat policii. Nakonec toho nebylo zapotřebí, s extremistou v klidném duchu hovořila více než dvě hodiny. Když přišla domů, nemohla věřit, že tak milý člověk jí kdysi posílal tolik výhrůžek.

To byl ale jenom začátek, postupem času se seznámila s mnohem více lidmi, kteří ji obtěžovali. „Setkávám se s nimi výhradně u nich doma, aby viděli, že mi můžou věřit. A vždycky přinesu něco k jídlu. Moje krédo je, že pokud spolu můžeme sdílet jídlo, tak se navzájem nezabijeme,“ říká.

Nyní Cekicová navštěvuje nejen své názorové oponenty z krajní pravice, ale i islamisty, xenofoby či lidi, kteří nesnáší demokracii. „Vždycky se snažím najít společný jazyk, zjistit, proč se tolik nesnášíme, když se ani neznáme,“ uvažuje bývalá poslankyně.

Ne všechna setkání jsou však bezproblémová. „S jedním takovým člověkem jsem se setkala, protože říkal, že má skvělé řešení všech problémů. Jenže během setkání jsem zjistila, že jeho řešení bylo, aby nebílá rasa nemohla mít děti. Když jsem mu namítla, že já třeba děti mít chci, tak mi odvětil, že jediný, kdo by mě mohl oplodnit, by byl běloch,“ uvádí Cekicová.

„I když jsem jenom člověk a přeji si, abych se tehdy nerozplakala, tak si stojím za svým. Jsem přesvědčena, že ignorovat tyto lidi není přístup, který vede k řešení problémů,“ uzavírá bývalá poslankyně.

 

 

Články odjinud