Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vznik republiky provázel hromadný „odsun bláznů“ z Rakouska do Česka. Mnozí zažili „šokovou terapii“

Vznik republiky provázel hromadný „odsun bláznů“ z Rakouska do Česka. Mnozí zažili „šokovou terapii“
 

Tuto málo známou kapitolu česko-rakouských dějin se podařilo alespoň částečně zpracovat lékaři a amatérskému historikovi Milanu Novákovi z psychiatrické léčebny v Kosmonosích. Lékař zdokumentoval desítky případů těžce psychicky nemocných pacientů,  které po rozpadu monarchie čekala doslova „šoková terapie“. I když v mnoha případech vůbec neuměli česky a někteří v Česku předtím nikdy nebyli, rakouské úřady je ze dne na den převezly do Česka.

Nejednalo se přitom o žádný protiprávní akt, odporující mezinárodním úmluvám. Podle doktora Nováka Rakušané pouze využili institutu domovského práva, který byl součástí legislativy jak v Habsburské monarchii, tak později i v nově vzniklém Rakousku a Československé republice. Tento institut mimo jiné stanovoval povinnost obcí a měst, aby se postaraly o všechny nemocné a nemajetné, kteří u nich mají domovské právo. A to zcela bez ohledu na to, zda tito lidé prožili celý život v jiné zemi, případně se tam i narodili.

A to byl i případ mnoha pacientů rakouských psychiatrických ústavů s českými kořeny. V roce 1926 tak byla například do psychiatrické léčebny v Kosmonosích převezena učitelka hudby, která se sice narodila v české Mimoni, ovšem celý život prožila ve Vídni. Tam by asi také zemřela, kdyby u ní nepropuklo vážné psychické onemocnění, kvůli kterému musela být hospitalizována ve vídeňském psychiatrickém ústavu. „Když  vedení nemocnice později zjistilo, že žena má stálé domovské právo v české obci, byla převezena z Vídně do Kosmonos, kde zůstala přes celou válku. A po dvaceti letech pobytu v Kosmonosích ji v roce 1946 úřady jako Němku odsunuly do Německa,“ popsal pro „INFO.CZ“ jeden z takových kuriózních příběhů Milan Novák.

I když se z dnešního pohledu jedná o neuvěřitelné osudy, v meziválečných dějinách nebyly podobné přesuny ničím výjimečným. Specifikem Rakouska a Česka však byl po rozpadu monarchie fakt, že Rakušané takto „odsouvali“ do českých léčeben i řadu pacientů, kteří už s Českem neměli fakticky nic společného. Jednalo se o naturalizované Rakušany. A byli tak z jejich pohledu převáženi do úplně cizí země a cizího prostředí.

Příkladem může být další, už dříve zdokumentovaný případ rakouského malíře Rudolfa Kalvacha, který se narodil v roce 1883 ve Vídni. Jeho matkou byla Rakušanka a otcem Čech, narozený v Rychnově nad Kněžnou. I Kalvachův otec však v Česku prožil pouze první rok života, pak se s rodinou přestěhoval do Rakouska.

Rudolf Kalvach jako rodilý Rakušan neuměl česky a podle dostupných zpráv zemi svých předků nikdy nenavštívil. Přesto měl stále po otci domovské právo v Rychnově. Důvod byl jednoduchý. I když nějaký člověk celý život poctivě pracoval, žil a platil daně třeba ve Vídni nebo v Linci, města se velmi zdráhala nemajetným nebo málo majetným lidem udělit takzvaný domovský list. A to právě kvůli riziku, že se o tyto nemajetné budou muset starat v době, kdy budou nemocní a staří.

Vyřízení žádosti o převod tohoto práva mohlo trvat celá desetiletí. Kalvachův otec Petr ho ve Vídni získal až ve věku 54 let, tedy v době, kdy už jeho syn Rudolf byl dospělý. A protože domovský list dostávaly po otci automaticky pouze jeho nezletilé a nikoliv už dospělé děti, Rudolfu Kalvachovi jako „stoprocentnímu“ Rakušanovi zůstal v „kapse“  domovský list Rychnova nad Kněžnou.

S tímto listem také Kalvach prožil rozpad monarchie. Kdyby byl zdravý, zřejmě by si podobně jako tisíce dalších Rakušanů českého původu dokázal postupně vyřídit změnu domovského práva, které na základě vzájemné dohody Rakouska a Česka znamenalo po vzniku obou republik i udělení příslušného občanství. Jenže Kalvach byl těžký schizofrenik, který musel být po několika krátkodobých pobytech ve vídeňském ústavu „Am Steinhof“ v roce 1921 umístěn do ústavní péče natrvalo. Právě v té době si rakouské úřady všimly, že nesvéprávný pacient, v té době zcela nemajetný, má stále domovské právo v Česku. A je tedy na základě dohody obou zemí československým občanem.

Ze dne na den byl 30. června 1926 Rudolf Kalvach spolu s dalšími 12 pacienty, narozenými ve Vídni a okolí, převezen do léčebny v Kosmonosích, nejbližšího psychiatrického ústavu od „domovského“ Rychnova. Těžce nemocní pacienti se najednou ocitli v cizí zemi, se kterou neměli kromě nějakého, jim neznámého úředního papíru, vůbec nic společného. Jako by českého schizofrenika najednou převezli třeba do Finska a on po probuzení najednou kolem sebe slyšel finštinu. Co to s takovými pacienty mohlo udělat?

„Pro některé to skutečně mohlo znamenat nějaký otřes, jiným to žádnou psychickou újmu způsobit nemuselo. Záleží na typu onemocnění a stavu konkrétního pacienta,“ říká Milan Novák. Podobné převozy z Rakouska do Česka nebyly podle něj v meziválečném období žádnou vzácností. „Nedokážu říci, zda se jednalo řádově třeba o stovky lidí. Každopádně důkazy o těchto převozech najdeme i v příjmových knihách a matrikách i dalších českých ústavů, třeba v Dobřanech,“ uvedl Novák.

Odmítá přitom, že by se ze strany Rakouska jednalo o nějaké nehumánní opatření, odporující lidským právům. „Kdo by v té době dobrovolně pečoval o cizí státní příslušníky? Ústavy byly přeplněné. Šlo o volná lůžka a samozřejmě také o peníze,“ řekl Novák. Jako Rakousko by se podle něj zřejmě zachoval každý stát. „Odsuny“ některých těžce nemocných pacientů českého původu vycházely z mezinárodních dohod a uznání institutu domovského práva jak ze strany Rakouska, tak Československé republiky.

Proti tomu, co se s psychicky nemocnými lidmi, hospitalizovanými v ústavech, dělo později v době války a těsně po válce, byl navíc hromadných přesun „bláznů“ po rozpadu monarchie velmi humánní. Nacisté nejprve posílali psychicky nemocné z ústavů v obsazených Sudetech do Česka, pak po okupaci republiky měnili podle potřeby i osazenstvo českých léčeben. A to často za otřesných podmínek.

Po válce se zase řada pacientů z psychiatrických ústavů v Česku i jiných zemích ocitla na seznamech Němců, určených k odsunu do Německa. V době, kdy i zdraví lidé umírali hladem a neměli kde spát, byl osud mnoha postižených v poválečném období podle doktora Nováka velmi krutý.

Příběhy psychicky nemocných Rakušanů českého původu, kterých se Rakousko rozhodlo po rozpadu monarchie zbavit převozem do Česka, se ve světle pozdějších událostí jeví jako procházka růžovým sadem. Důkazem je i fakt, že Kalvachovi příbuzní proti jeho převozu do „neznámých“ Kosmonos nijak neprotestovali. Kalvach, který dnes patří k neznámějším rakouským malířům,  zemřel jako československý občan v Kosmonosích v roce 1932. „Z dopisů, které poslal otec Rudolfa Kalvacha rychnovskému soudu, může čtenář snadno získat dojem, že hospitalizaci nemocného syna v tehdy klidném a prosperujícím Československu vítá,“ píše Milan Novák v knize o malíři Kalvachovi, kterou napsal společně s Václavem Petříčkem.

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1