I v Česku se najdou rodiče, kteří odmítnou očkovat své dítě povinnými vakcínami, jež je mají chránit před různými nemocemi, ze strachu, že by tím svému potomkovi spíše uškodili. Někdy mu však paradoxně ublíží, protože dítě umře na nemoc, proti níž mohlo být chráněno. Ač se odborníci snaží rozptylovat obavy rodičů, o nežádoucích účincích očkování stále koluje řada mýtů. Vybraly jsme některé z nejrozšířenějších.
1. Očkování vyvolává autismus
Strach, že očkování zvyšuje riziko autismu, vyvolala mezi rodiči studie britského chirurga Andrewa Wakefielda, která v druhé polovině devadesátých let vyšla v prestižním medicínském časopise The Lancet. Wakefield v ní argumentoval, že vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám zvyšuje u britských dětí riziko vypuknutí autismu – mentálního postižení, které jedincům zhoršuje fungování ve společnosti.
Později však vyšlo najevo, že Wakefield udělal ve svém výzkumu vážné chyby, které by mohly být vyhodnoceny jako záměrná manipulace, protože lékař byl v konfliktu zájmů. Zřejmě si nechal za studii zaplatit. Wakefield kvůli neetickému jednání přišel o lékařskou licenci a časopis jeho studii stáhl.
Hypotéza o souvislosti mezi očkováním a autismem u dětí byla nicméně podrobena zkoumání v několika dalších velkých studiích. Žádná z nich nepotvrdila vazbu mezi vakcínami a pravděpodobností rozvinutí autismu u očkovaných jedinců.
Z několika pozdějších studií vyplynulo, že děti vykazovaly příznaky autismu před samotným očkováním, jiné zase argumentují, že autismus se u dětí vyvine už v děloze. Tedy dávno předtím, než se vůbec k nějaké vakcíně dostanou. Na otázku co přesně u dětí vyvolává autismus, odborníci do dnešního dne nenašli uspokojivou odpověď.
