Za nápis na soše sv. Václava ho StB poslala do Bohnic. Další Příběhy 20. století

Post Bellum

Do konce dokumentární televizní série Příběhy 20. století zbývají poslední tři díly. V neděli odvysílá ČT2 ten, který se věnuje dvěma méně známým disidentům. Vyvrací častou představu, že disidenti byli během normalizace vlastně jen ti, kteří podepsali Chartu 77. „K disidentství vedly různé cesty. Člověk se ale musel rozhodnout, že bude vnitřně svobodný a že za to možná ponese důsledky,“ říká v dokumentu autor scénáře Adam Drda.

Ve filmu vystupují dva muži, kteří normalizační dobu prožili po svém. Stavěli se proti režimu, zároveň ale nepatřili mezi signatáře Charty 77 a ani dnes nejsou zdaleka tak známí, jako řada tehdy v disentu aktivních lidí.

Jedním z těch, kteří vyprávěli pro Paměť národa, je Miroslav Vodrážka. Undergroundový hudebník, nezávislý publicista a aktivista. „Okupace v roce 1968 pro mne byla iniciační moment,“ vypráví ve filmu o svém „politickém probuzení“ v okamžiku, kdy mu bylo 14 let. „Ty věci jsou v životě jednoduché, buď děláte kompromis, nebo ne. A my jsme se rozhodli ho nedělat. Rozhodli jsme se, že nebudeme tvrdit, že okupace byla přátelská pomoc,“ vysvětluje chování svoje a kamarádů, s nimiž se dělal hudbu a umění.

V lednu 1977 vyšlo prohlášení Charty 77, signatáři se dovolávali dodržování lidských práv v Československu. K čemuž se představitelé Československa zavázali v Helsinkách podpisem Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v roce 1975.

sinfin.digital