Zápasník Cibulka, kterého komunisté poslali na 22 let do uranového lágru, ukradl náklaďák a ujel

Post Bellum

Mikuláš Kroupa

Františka Cibulku, kdysi proslaveného zápasníka v řeckořímském stylu, zatkla StB v červnu 1951. Tajná komunistická policie ho obvinila z přípravy teroristických činů, sabotáže a velezrady. Do jeho odbojové skupiny se vmísil agent, bratr jeho přítelkyně. Po devítiměsíční samovazbě, vyhublý, psychicky i fyzicky ztrápený zápasník podepsal vykonstruované protokoly. Od soudu odešel s trestem 22 let vězení. Ve vězení málem umřel na tuberkulózu. Na uranovém lágru Bytíz s dvěma spoluvězni ukradli náklaďák, prorazili bránu a ujeli. Příběh Františka Cibulky přináší organizace Post Bellum v rámci projektu Příběhy 20. století. 

Cibulka se narodil v roce 1931 do rodiny truhláře – podlaháře. Rád četl, chodil mezi skauty a sportoval. Hodně posiloval, věnoval se řeckořímským zápasům. Po měšťance se chtěl dostat do učení na automechanika. Na úřadu práce mu sdělili, že půjde tam, kde ho společnost potřebuje: buď do hornictví, nebo si může vybrat mezi pekařem a zámečníkem: „Musel jsem se rozhodnout o svém životě během jedné minuty. Vybral jsem si zámečníka, ale nebavilo mě to,“ vypráví Cibulka, jehož rodina přišla po roce 1948 o truhlářskou dílnu.

Dělníci se znárodňovacími dokumenty k nim přišli s tím, že mají do několika hodin dílnu opustit. Protože v dílně žádné zlato a šperky, které ani rodina živnostníka nevlastnila, nenašli, provedli soudruzi u nich doma několik marných domovních prohlídek. Do zápisu o provedení prohlídky uvedli poznámku k bustě Beneše, která stála v obývacím pokoji, že je usvědčuje „z šovinistického smýšlení“: „Mysleli si, jak jsme bůhvíjak bohatí, což nebyla pravda. Od té chvíle nás lidé v Táboře nezdravili, přecházeli na druhý chodník, všichni věděli, že co si otec o komunistech myslí,“ vzpomíná Jaroslav Cibulka.

Prokop: Budujeme dva světy. Děti na učňácích chválí komunismus, chudí se izolují už ve školách

sinfin.digital