„Země se chovala jako voda," tvrdí vědci o chvíli, kdy vyhynuli dinosauři

Info.cz

Mohla by se za určitých okolností pevninská část Země chovat jako voda? Skupina vědců, která zkoumala kráter na mexickém poloostrově Yucatán, teď přišla s tvrzením, že ano. Došlo k tomu prý v případě dopadu meteoritu, po němž před 66 miliony let vymřeli dinosauři.

Vědecká expedice do Chicxulubského kráteru, kterou vedl geofyzik Sean Gulick, prozkoumala horský prstenec na poloostrově Yucatán. K jejímu překvapení v něm našla části z růžové žuly. Ta se obvykle vyskytuje mnohem hlouběji středu Země.

„Bylo to tak jasné. Všichni říkali, že tohle je ta odpověď. Že je to z hloubky,“ řekl Gulick, který je profesorem na Texaskě univerzitě v Austinu.

Jeho tým tak položil základ debatám o tom, jak se zemský povrch po dopadu meteoritu chová. Právě nález růžové žuly přivedl vědce na myšlenku, že dopad meteoritu musel zvednout části Země z hloubky jejího povrchu.

Jako voda ve sklenici

Celý proces se dá jednoduše vizualizovat na pokusu se sklenicí vody a kostkou ledu. Pokud led vhodíte z výšky do sklenice, okolní voda vyplní vzniklou díru a následně se stáhne zpět. Zároveň dojde k vystoupení spodní vody na povrch.

Nález růžové žuly v horských prstencích na Yucatánu dokazuje, že náraz meteoritu přinutil zemský povrch chovat se stejně jako voda, přičemž ale stále zůstal v pevném skupenství.

„Tohle vše se stalo v rámci několika minut. To je úžasné,“ dodala profesorka Joanna Morganová z Královské univerzity v Londýně, která se na výzkumu také podílela.

Gravitace stáhla strany kráteru dolů do středu, ty pak ale vystřelily zpět nahoru. Chvílemi dosáhly výšky vyšší než Mount Everest. Žula se pak do prstence dostala z hloubky téměř deseti kilometrů pod zemí.

Důkaz mimozemského života?

Vědci teď doufají, že jim zjištění z Yucatánu může pomoci v pochopení jiného problému. Existenci mimozemského života. Růžová žula totiž není celistvá, na jejím povrchu je spousta vad. Je také více pórovitá než klasická žula.

„Pórovitosti, horká voda a chemické procesy, které probíhají v důsledku nárazu, mohou být pohostinné pro mikroskopické organismy,“ domnívá se Gulick, podle nějž by se podobné věci mohly odehrávat také na povrchu planet, jež jsou krátery pokryté (Merkur, Venuše), případně na Měsíci.

„Pokud hledáme důkazy života na jiných planetách, mohl by to být dobrý odrazový můstek,“ dodal.

sinfin.digital