Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Židovské divadlo chtělo přijet do Hitlerova nacistického Berlína. A Goebbels to schválil

Židovské divadlo chtělo přijet do Hitlerova nacistického Berlína. A Goebbels to schválil

„Vážený pane ministře Goebbelsi, hebrejské národní divadlo Ha-Bima se sídlem v Palestině pojede v říjnu na Světovou výstavu do Paříže. Žádáme Vás tímto o povolení vystoupit v Berlíně ve dvou týdnech počínaje 3. listopadem. Prosím o včasnou odpověď.“

Začátek absurdního románu? Hořká židovská anekdota? Ne, telegram tohoto znění vrchnímu nacistickému propagandistovi opravdu poslal manažer slavného židovského divadla. Objevili jej badatelé z Telavivské univerzity, kteří se probírali dokumenty slavné scény v souvislosti se stým výročím jejího založení.

Tím ale dialog s nacisty nekončil. Joseph Goebbels totiž s berlínskou návštěvou hebrejského souboru souhlasil. Ostatně, ve 20. letech minulého století se v tisku pochvalně vyjádřil o jakémsi představení tohoto hebrejského souboru.

Herci se tedy na podzim roku 1937 v Paříži sbalili a vydali na vlak do Německa, kde je nakonec zastihl další telegram, tentokrát od jiného nacistického předáka Hermanna Göringa. Ten na poslední chvíli německé vystoupení zarazil. Herci podle listu Jerusalem Post tedy Německem jen projeli, v Berlíně nevystoupili a pokračovali v evropském turné.

V roce 1933, kdy se Hitler chopil moci, žilo v Německu přes půl milionu Židů. Více než polovina z nich (304 tisíce) stačila do roku 1939 emigrovat. Nacisté začali s perzekucí Židů hned po svém nástupu, represe pak postupně sílily – v roce 1937 už Židé nesměli sloužit v armádě, pracovat jako úředníci, veterináři nebo učitelé. Už dva roky platily tzv. Norimberské zákony, které Židy kromě jiného zbavily německého občanství. O systematické genocidě evropských Židů nacisté rozhodli v roce 1942.

Příběh samotného divadla Ha-Bima vydá na (nejednu) knihu. Vzniklo v roce 1912 v Bialystoku, který tehdy patřil k carskému Rusku. Jeho úřady souboru hrajícímu v hebrejštině nakloněny opravdu nebyly. V roce 1918, už po bolševické revoluci, se na chvíli nadechlo, brzy ale narazilo na limity komunistické moci. V roce 1926 odjel soubor na světové turné, ze kterého se mnozí herci nevrátili. Část umělců odešla v roce 1928 do tehdejší Palestiny a staronové divadlo se usadilo v Tel Avivu, kde funguje dosud. V roce 1958 získala  status národního divadla a nyní zaměstnává osm desítek herců.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1