Zvonění jako droga. Reportáž z jedné z posledních katedrál, kde stále mají živé zvoníky

Aneta Černá

Je nedělní ráno, přesněji krátce po deváté hodině. Zatímco většina lidí ještě dospává sobotní zábavy, nebo líně snídá, zvoníci z chrámu svatého Víta jsou už pilně nastoupeni pod Velkou jižní věží, protože se jejich každotýdenní služba přiblížila. Celkem je jich kolem dvaceti a každou neděli dobrovolně a zcela zdarma rozeznívají zdejší historické zvony. „Katedrála svatého Víta je jednou ze čtyř katedrál na světě, které mají ještě stále živé zvoníky a zvonířky. Naše historie tady trvá už sedm staletí. A jestli jednou zvoníci nebudou, zvony oněmí,“ vysvětluje hlavní zvoník katedrály svatého Víta Tomáš Stařecký.

Dělat zvoníka může v podstatě každý. Není potřeba žádné další vzdělání, ani svalnaté paže. To potvrzuje i ranní výjev u věže svatého Víta. Asi třetinu skupiny tvoří zvonířky, tedy ženy, které zvony rozhoupávají. Ten, kdo se chce na zvonění podílet, nebo se jen podívat, musí předtím ovšem splnit zkoušku odvahy a fyzické kondice.

Ke zvonům totiž vede přesně 197 úzkých schodů, které se stáčí až do věže. Zatímco turisté jdoucí na horní vyhlídku často začínají funět už v první třetině, hlavní zvoník Tomáš Stařecký se nezadýchává ani ke konci. Tuto cestu totiž absolvoval už zhruba víc než pět tisíckrát.

Černá: Praha zareagovala jako za totáče. Exhumací Mašínové by ale národ ulevil svědomí

sinfin.digital