Zvyknout si na mír je těžké, vojáci problémy podceňují, říká zakladatelka spolku na pomoc veteránům

Adam Kotrbatý

Už pět let pomáhá Spolek Vlčí máky válečným veteránům. „Nejdůležitější je přimět člověka, aby se stal pánem svého osudu a začal svůj problém řešit,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ jeho zakladatelka Miroslava Pašková. Vypráví mimo jiné o úskalích péče o vojáky, o tom, jak složitá může být adaptace po návratu z války nebo také, jak jí jedna inspekční cesta do Afghánistánu zbavila strachu z výšek.

Stále vás fascinuje létání vrtulníkem?

Asi narážíte na to, jak jsem se k pomoci veteránům dostala, tedy na moji zkušenost na Ministerstvu obrany. Byla jsem na inspekční cestě za našimi vojáky do Afghánistánu. Zamilovala jsem si tehdy létání vrtulníkem, kterého jsem se nejprve strašně bála. Výšky obecně mi vadily od dětství, cesty letadlem jsem vždy přetrpěla, ale z vyhlídky přesunů vrtulníkem mi bušilo srdce k nevydržení. Když jsem konečně nastoupila a Chinook se odlepil od země, zmizelo to z vteřiny na vteřinu. Od té doby výšky vyhledávám, ale vrtulníkem jsem se už proletěla jen jednou, krátce nad Prahou. 

A kdybych dnes měla znovu možnost letět do Afghánistánu, nebo jakéhokoli působiště našich vojáků, neváhala bych. Člověk se přirozeně bojí, a tak se odpoutá od poněkud přízemních každodenních starostí, uvědomí si to skutečně důležité – vlastní život a zdraví. To mi pomohlo nasměrovat se na pomoc veteránům. Do té doby jsem se v charitě angažovala, ale ve prospěch jiných skupin, například znevýhodněné mládeže nebo handicapovaných.

Námluvy evropských liberálů s Macronem mají trhliny. Můžou za to sponzoři

sinfin.digital