Články odjinud

Zvyšují sebevědomí a učí, jak navazovat vztahy. V Česku působí zatím čtyři sexuální asistentky

Zvyšují sebevědomí a učí, jak navazovat vztahy. V Česku působí zatím čtyři sexuální asistentky

Blízkost, doteky, pohlazení. Obvyklé projevy náklonnosti, které denně zažívají miliony lidí, jsou pro některé nedostupným snem. Lidé s postižením i senioři trpí samotou a často i nemožností navázat láskyplný vztah. Jejich frustraci pomáhají od roku 2015 snižovat sexuální asistentky. Ačkoli si někteří tuto službu stále pletou s prostitucí, k sexu mnohdy ani nemusí dojít. Klientům často stačí pohlazení, masáž, nebo konzultace v sexuální oblasti, se kterou se nemají komu svěřit. Cílem asistence je navíc povzbudit klienta, aby si dokázal najít vlastního partnera. Sexuální osvěta u těch, u kterých mnozí žádné sexuální tužby nečekají, navíc dokáže zabránit nechtěnému těhotenství, ale i sexuálnímu zneužívání. „Klienti by měli vědět, kde mají své hranice, jaké dotyky jsou adekvátní, co chtějí a co je jim nepříjemné. Obecně jsou totiž lidé s hendikepem mnohem ohroženější a zranitelnější. Zvlášť u lidí s mentálním postižením, kteří jsou i obecně důvěřivější, je riziko jejich zneužití výrazně vyšší,“ potvrzuje Lucie Šídová, spoluzakladatelka spolku Freya, který se zaměřuje na školení sexuálních asistentů.

V Česku zatím nabízí sexuální asistenci pouze ženy. Co muži? Ti se stát asistenty nechtějí?

V současné době se nám nehlásí. Když se informace o sexuální asistenci (SA) objeví v médiích, tak se vždy nějací zájemci objeví, ale když je znovu kontaktujeme při otevření kurzu, tak jejich zájem opadne. Určitě bychom ale chtěli, aby se také zapojili.

Kdo má o kurzy zájem? Dá se nějak říct, že to jsou spíše mladí, nebo starší lidé?

Zatím jsme měli jeden kurz a tam jsme pracovali se ženami. Dá se říct, že zájemkyním je většinou nad třicet let a obecně se doporučuje, aby tuto profesi vykonávaly ženy, které už jsou zralejší. Je důležité, aby si uvědomovaly své hranice a limity a měly už zpracovanou vlastní sexualitu. My se se zájemci vždy osobně potkáváme, než je pozveme na kurz, a po důkladném rozhovoru vybereme ty, kteří by to podle nás mohli zvládnout. Musí to být totiž člověk, který je bezpečný a ověřený a musí vědět, do čeho jde. Když jsme pořádali první kurz, tak některé ženy, které o něj měly zájem, po rozhovoru zjistily, co to obnáší, a rozmyslely se. Většina žen, která se nám hlásí teď, už má realističtější představy.

Co je může při tomto úvodním rozhovoru od práce odradit?

Některé například to, že si nedokázaly představit, co všechno to může zahrnovat. Podle mě si možná představovaly, že jim to naláká klienty, protože některé pracovaly v sexbyznysu. Myslím, že si uvědomily své limity, a došlo jim, co práce s hendikepovanými znamená. Právě proto rozhovory se zájemci vedeme. Tehdy před prvním kurzem navíc ještě nebylo jasné, co sexuální asistence (SA) znamená, protože tato profese tady nikdy nebyla, takže se kolem toho objevovaly různé mýty.

Sexuální asistence v Česku
V roce 2015 se vyškolilo prvních pět sexuálních asistentek, v současnosti své služby nabízí čtyři z nich. Asistentky si účtují taxu za hodinu a ne za službu. Cena se pohybuje kolem 1 200 korun za 60 minut. Sexuální asistence funguje už například v Německu, Švýcarsku, Holandsku nebo USA.

Třeba ten, že sexuální asistence a prostituce je to samé? V čem se vlastně liší?

Úkolem SA je pracovat na změně přístupu klienta k sexualitě a edukovat ho. Cílem by měla být situace, kdy klient začne sám navazovat vlastní vztahy, protože získá sebedůvěru a asistenta už nebude potřeba. Cílem pracovnic v sexbyznysu je udržet si klienta, který pro ně představuje výdělek. Za sexuálními asistentkami se lidé často chodí jen poradit, protože potřebují vědět, jestli jsou jejich požadavky a představy normální. Jejich sexualita se často třeba projevuje jiným způsobem, a když se pak porovnávají s majoritní společností, tak je to frustruje a mají pocit, že jsou divní. Rozdíl je také v tom, že sexuální asistentka musí mít určité vzdělání a platí se u ní hodinová taxa, ne poplatek za jednotlivé služby. Já ten rozdíl občas připodobňuji k situaci, kdy mnozí zaměňují obsah práce psychologa, psychoterapeuta a psychiatra. Všechny tři profese pracují s duší člověka a i když je jejich práce svým způsobem podobná, tak se liší. Podobně je to ve vztahu mezi SA a sexbyznysem. Sexuální asistentky navíc nemusí nutně poskytovat sexuální služby, ale pracují s doteky a masážemi, a proto je nemůžeme dávat do stejné kategorie.

Existuje nějaká objektivní hranice, co už by asistent dělat neměl, nebo se podřizuje vždy přáním klienta?

Je to na každém, jak si své hranice nastaví. Důležité je, aby dal asistent najevo, když se mu zdá, že své hranice překračuje. To se učí i v našich kurzech. Aby své hranice našli, definovali a aby si je udrželi.

Stává se třeba, že se klient do asistentky zamiluje?

Ano, ale nemělo by se to stát. Asistentky podepsaly etický kodex a měly by dodržovat daná pravidla. Je ale přirozené, že se do nich klienti mohou zamilovat, protože asistenti pracují s lidmi, kteří často nezažili lásku, je to pro ně nové a mohou do toho lehce spadnout. Pokud se to stane, musí o tom asistentky s klientem mluvit a připomínat mu, že s ním nemohou navázat citový vztah. Pokud by to nepomohlo a přesáhlo by to určité meze, tak musí asistentka službu ukončit a doporučit třeba svou kolegyni. To se u nás stalo zatím jednou.

Dochází třeba k tomu, že ani klient neporozumí rozdílu mezi SA a prostitucí a následně je ze služby zklamaný nebo rozčílený?

S tím jsme se ještě nesetkali. Než proběhne samotná asistence, tak se uskuteční první schůzka, kde se klient setká s asistentkou a domluví se, jak to bude celé probíhat a zda může asistentka splnit to, co si klient představuje. I tato schůzka patří k aspektům, ve kterých se SA liší od prostituce.

Pacienti, kteří přichází ze zařízení, kde se o ně staraly řádové sestry, měli prý třeba zakázáno o své sexualitě mluvit a byli dokonce za masturbaci fyzicky trestáni. To je pro ně samozřejmě frustrující zážitek a je pro ně teď mnohem těžší se otevřít a o tomto tématu mluvit.
Lucie Šídová

Existuje nějaké omezení počtu návštěv asistentky u klienta?

Omezení zatím nastavené nemáme. Někdy přijde jednou, k někomu chodí opakovaně, protože je pro něj třeba těžší nějak navázat normální vztah. Některým klientům se to ale podařilo. Měli třeba dvě schůzky a poté si už našli vlastní partnerky. V zahraničí to někdy mají omezené třeba na maximálně deset sezení, ale my takovou hranici nemáme.

Je asistence prací na plný úvazek, nebo spíše formou přivýdělku?

V České republice jsme převzali švýcarský model. Asistentky mají svojí profesi a k tomu dělají asistenci na živnostenský list. Samy se živí například poradenstvím, dělají masáže a podobně, takže SA pro ně není jedinou formou obživy. Kdyby to tak bylo, mohlo by totiž docházet k tlaku na klienty, což by bylo špatně. Proto je dobré být na formě tohoto přivýdělku nezávislý, protože může být také nestálý.

Máte nějaký přehled, kolik lidí už službu využilo?

Klienty spočítané nemáme, protože si nechceme vést databázi, to by bylo podle nás zásahem do jejich soukromí. Víme ale, že za minulý rok se uskutečnilo 220 asistencí, za ten předchozí asi 250, takže za dva roky proběhlo kolem 500 asistencí, tedy setkání s klienty. Můžu ale říct, že více služby využívají muži, než ženy, a více hendikepovaní než senioři. Průměrný věk klientů je kolem 40 let. Zvyšuje se navíc zájem ze strany lidí s mentálním postižením.

Kde asistence probíhá? U asistentky, nebo u klienta doma?

Způsoby jsou různé. Nejčastěji jezdí asistentky za klienty přímo domů. Pokud ale klient nemá prostor, třeba bydlí s rodiči a nechce, aby o tom věděli, tak je možné si najít nějaký hotel, kde se mohou potkat, a nebo využít místa, které nabídne asistentka. Pokud tu službu zprostředkuje nějaké zařízení, tak zaměstnanci většinou připraví nějaký prostor, kde asistence probíhá.

Jak se vlastně zaměstnanci pečovatelských zařízení staví k SA? Mají pochopení, že jejich klienti navzdory věku nebo postižení mají nějaké tužby, nebo dělají, že to nevidí?

Některým zařízením přijde téma sexuality důležité, jezdíme tam na školení a je vidět, že mají snahu tuto problematiku neopomíjet. Pak jsou tady ale také organizace, většinou charitativní, které k tomu pochopení příliš nemají. Teď nedávno mi v reakci na jeden můj článek přišla odezva od ředitele jednoho takového zařízení, ze které vyplývalo, že sexualita je dar, který bychom neměli zneužívat, a že masturbace je špatná. Když se setkáváme se zaměstnanci těch zařízení, která jsou nakloněná sexuálnímu vzdělávání, tak od nich slýcháme zajímavé příběhy. Pacienti, kteří přichází ze zařízení, kde se o ně staraly řádové sestry, měli prý třeba zakázáno o své sexualitě mluvit a byli dokonce za masturbaci fyzicky trestáni. To je pro ně samozřejmě frustrující zážitek a je pro ně teď mnohem těžší se otevřít o tomto tématu mluvit. To mi přijde hrozné. Jsme v roce 2018 a všichni víme, že masturbace není škodlivá. Pro některé klienty, kteří si třeba nedokáží najít partnera, je masturbace jedinou technikou, jak mohou uvolnit napětí.

Pomáhají asistenti také při sexu dvou osob, které se třeba nemohou pohybovat?

Ano, je to takzvaná asistovaná soulož. Nestává se to ale příliš často. Asistentka v tom případě pracuje na tom, aby páru pomohla najít vhodnou pozici, aby následně mohli mít sex sami. Tahle služba je u nás zatím využívaná méně.

V současnosti v Česku nabízejí své služby čtyři asistentky. Je to podle Vás dostatečný počet?

Zatím nemají úplně vyčerpané kapacity. Většina z nich je v Praze. Pokud by byla třeba v každém regionu jedna, tak by se služba stala zároveň dostupnější, protože by lidé nemuseli platit asistentkám cestovné. SA začala fungovat před dvěma roky a má svůj vývoj. Nechtěli jsme vyškolit 14 asistentek a čekat, co to udělá. Je potřeba v této oblasti postupovat velmi pomalu. Zavedli jsme totiž něco, co tady nebylo, bylo to tabuizované a kontroverzní téma a mohli bychom ho také poškodit. Chtěli jsme tedy službu pomalu zavést a pak ji nějak vyhodnotit. To se nám nyní podařilo. Na podzim jsme ji zhodnotili jako bezpečnou a potřebnou. Díky reflexi tak můžeme jít dál a zapracovat na rozšíření služby do regionů.

Myslíte, že by SA měla třeba hradit zdravotní pojišťovna?

To je poměrně dilematická otázka. Já se obávám, aby tím nedošlo ještě k větší marginalizaci lidí s postižením. Většinová společnost by se na ně mohla začít dívat tak, že mají nějaké úlevy a dostávají příspěvky na sexuální služby, které ostatní nemají. Bála bych se, aby to hendikepované nehodilo do ještě větší pasti, protože by se diskutovalo, kdo je ten potřebný. Já se setkávám s tím, že v naší společnosti jsou další klienti z různých cílových skupin, kteří neumí navazovat vztahy. Občas se dozvíme třeba o někom, komu je 40 a nikdy neměl partnerku, protože má problém se seznámit. Je pak otázka, jestli by i takový člověk mohl využít SA, přestože není hendikepovaný. My to vždycky necháváme asistentkách, aby si to rozhodly samy.

Dokáží podle Vás senioři a hendikepovaní o své sexualitě dostatečně mluvit?

To záleží na jednotlivcích. I mezi hendikepovanými a seniory je to stejné jako v jakékoli jiné sociální skupině. Někdo o tom mluvit chce a dokáže, jiný ne. Záleží i hodně na tom, v čem jsme vyrůstali, zda o tom s námi mluvili naši rodiče a podobně. Víc vnímám, že o tom nedokáží mluvit lidé s mentálním postižením. Stále totiž fungují mýty, které mylně uvádějí, že mentálně postižení nemají zájem o sexualitu, ale to není pravda. Právě lidé s lehkým a středním mentálním postižením mají zájem o blízkost a doteky, ale jejich rodiče to často nechtějí vidět, nebo nevidí. Takže ti jsou na tom v této oblasti hůře, protože se jim nedostává adekvátního vzdělání, což jim navíc může ublížit.

Uskutečňují se v pečovatelských zařízeních například nějaké kurzy sexuální výchovy pro pacienty?

Jak kde, ale teprve to podle mě pozvolna začíná. Kontinuální sexuální výchova je přitom velice důležitá, protože je prevencí před sexuálně přenosnými chorobami, před otěhotněním, ale i sexuálním zneužíváním. Klienti by měli vědět, kde mají své hranice, jaké dotyky jsou adekvátní, co chtějí a co je jim nepříjemné. Obecně jsou totiž lidé s hendikepem mnohem ohroženější a zranitelnější. Zvlášť u lidí s mentálním postižením, kteří jsou i obecně důvěřivější, je riziko jejich zneužití výrazně vyšší.

Organizace Freya, která jako jediná v Česku školí sexuální asistenty, bude další kurz pro zájemce otevírat na podzim 2018.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud