Marco Camandona je horolezec a horský vůdce, který vylezl na šest nejvyšších osmitisícovek. Bez kyslíku. Bez hor nedovede žít a rád do nich bere i odvážné laiky. Občas se mu sice stane, že si klienti vymýšlejí a přeceňují své síly, proto s nimi vždy nejdříve ‚trénuje‘ na lehčích výstupech. Již během první hodiny dokáže odhadnout, jak jsou na tom technicky, fyzicky i psychicky.
Pochátíte z alpského údolí Aosta. Bylo lezení po horách vášní už od útlého věku vzhledem k místu narození?
Přirozeně. Narodil jsem se v samém srdci Alp, v podstatě obklopený slavnými čtyřtisícovkami jako Mont Blanc, Matterhorn nebo Monte Rosa. Moji velkou láskou v dětství ale bylo lyžování, konkrétně tedy sjezdové lyžování. Tomu jsem věnoval hodně času a na prahu dospělosti získal i několik titulů. Od lyžování a lezení po horách vedla přirozená cesta ke kurzům na horského vůdce, to mi bylo jednadvacet. A o tři roky později jsem se vydal na první opravdovou vysokohorskou expedici.
Dá se to vysledovat k nějakému prvnímu impulzu, třeba aktivním rodičům, učitelům nebo kamarádovi?
Od rodičů jsem to určitě nepochytil. Začal jsem lézt po horách jako každý mladý člověk, kolem kterého trčí podobná panoramata. Ale měl jsem štěstí, že jsem na kurzu horských vůdců poznal Abeleho Blanca, slavného horolezce, který jako jeden z pouhých tří desítek horolezců zdolal všech čtrnáct osmitisícovek (v téhle elitě máme i českého zástupce – Radka Jaroše, pozn. red.). Abele mi ukázal kouzlo Himálaje, donutil mě mířit výš. Hlavně díky němu mám dnes na kontě devět osmitísícovek bez umělého kyslíku.
Je Himálaj tou absolutní jedničkou a životní láskou nebo máte na prvním místě Alpy, protože jste v nich vyrůstal?
Hory v okolí údolí Aosty jsou moje nejmilejší, ale co se týče vrcholu a nejintenzivnějšího zážitku, tak to je K2, na kterou jsem vylezl ve dvaadvaceti letech.
Zbývá vlastně ještě nějaký vrchol, bez ohledu na obtížnost, na který se těšíte, případně byste si ho chtěl odškrtnout?
S jídlem roste chuť. Můj život horolezce je plný dobrodružství a výzev. Za sebou jich mám spoustu, ale sny samozřejmě zůstávají. Chtěl bych zdolat Nanga Parbat, konkrétně jižní stěnu Rupal. V roce 2020 bych se chtěl vypravit na Broad Peak (8051 m n. m.) a doufám, že se mi povede vrátit i na nedalekou K2. To jsou takové ty výjimečné výpravy. Hora, kterou mám moc rád a vždycky se na ni těším, to je bezesporu Mont Blanc. Jako horský vůdce tam pravidelně beru klienty, takže snad neuplyne rok, abych se tam nepodíval.
Jako horský vůdce jste si určitě vědom nejčastějších chyb, které lidé při vysokohorských výšlapech dělají. Co byste zmínil jako nejnebezpečnější?
Nejhorší je, když klient podcení své síly. Někteří to nedělají úmyslně, ale občas se stane, že si někdo navymýšlí, kde už všude byl. Mám na to jednoduchý test. Pro zájemce o výstup na Mont Blanc si připravím zahřívací kolo v podobě výšlapu na Monte Rosu a Gran Paradiso. To jsou méně náročné výstupy, při nichž lze rychle zjistit, jestli na to dotyčný má. A také je mnohem pohodlnější opravovat lezeckou techniku klientů tam než na obtížnějších a exponovaných pasážích Mont Blancu.
