Meziválečná elita. 4 nejbohatší Češi první republiky a jejich příběhy

Info.cz

Příběhy současných miliardářů inspirují mnohé lidi po celém světě. Česko není výjimkou. Jenže už méně se ví, jak vypadala elita dob minulých. Kdo patřil mezi nejbohatší osoby v prvorepublikovém Československu?

1) Jaroslav Preiss

Nejbohatší muž Československa byl bankéř Jaroslav Preiss, který vedl Živnostenskou banku. Ta patřila mezi největší finanční ústavy ve střední Evropě. Před kariérou v bankovnictví se věnoval žurnalistice. Už za monarchie se projevoval jako vlastenec, během 1. světové války skončil kvůli podpoře českého odbojového hnutí ve vězení.

Osvobodila ho amnestie císaře Karla I. Ve stejném roce (1917) se stal vrchním ředitelem Živnostenské banky. Za první republiky byl poradcem ministra financí Aloise Rašína a podílel se na budování ekonomiky nového státu. Uznával ho i prezident T. G. Masaryk, jenž ho nechal spravovat své osobní finance.

České zájmy bránil Preiss také za nacistické okupace. Tvrdé výslechy na gestapu i poválečné obvinění z kolaborace a následná vazba se ale podepsaly na jeho zdraví. Zemřel v roce 1946 jen dva dny po propuštění na svobodu.

2) Jindřich Waldes

Přezdívalo se mu pražský Baťa. Jindřich Waldes vybudoval v hlavním městě Československa továrnu Koh-i-noor. Rodák z Nemyšle na Táborsku začínal prakticky od nuly. Ještě před 1. světovou válkou dokázal výrazně zlevnit a zrychlit výrobu patentek.

Ty se pak proslavily po celém světě. Waldes v meziválečném období exportoval do Německa i do zámoří. Nezapomínal ale ani na domácí půdu. V tom se podobal zmíněnému Baťovi. Vytvořil systém podpory zaměstnanců a staral se o rozvoj Vršovic, kde jeho továrna sídlila.

Doplatil však na židovský původ. Během 2. světové války prošel koncentračními tábory Dachau a Buchenwald. Život mu nezachránili ani jeho blízcí ze zahraničí, kteří Waldese vykoupili. Osudnou mu byla cesta do Ameriky, na níž v Havaně zemřel.

3) Rudolf Jelínek

Základ značce, která je slavná i dnes, položila paradoxně hádka mezi dvěma bratry. Rudolf a Vladimír Jelínkové zdědili v roce 1919 po otci Zikmundovi prosperující vizovickou palírnu. Jenže po sedmi letech už Vladimír nechtěl riskovat, že doplatí na hráčskou vášeň svého bratra. Oba si tak podnik rozdělili.

Rudolf byl nakonec úspěšnější, ačkoli původní palírna připadla jeho bratrovi. On sám získal závod na Razově a pod názvem R. Jelínek začal v roce 1934 vyrábět košer slivovici. Právě doba mu hrála do karet. V Americe, kam Jelínek začal vyvážet, skončila prohibice. Tamní židé navíc raději podporovali dovoz z Československa než z tradičního, avšak antisemitského Maďarska nebo Rumunska.

Amerika hrála v životě Rudolfa Jelínka vůbec velkou roli. Po březnové okupaci v roce 1939 tam emigroval a zkusil získat pro sebe i pro rodinu azyl. Nakonec se ale do Protektorátu dobrovolně vrátil. Válku nepřežil. Zemřel v roce 1944 v Osvětimi.

4) Tomáš Baťa

Muž, kterému vděčí Zlín za svůj rozkvět. S podnikáním začal Tomáš Baťa dvacet let před 1. světovou válkou. Spolu s bratrem Antonínem a sestrou Annou se nechali vyplatit z otcova rodinného podniku, aby založili vlastní továrnu na výrobu a opravu obuvi.

V budování společnosti pak Tomáš pokračoval i po Antonínově smrti. Inspiroval se v zahraničí, do řízení podniku zaváděl moderní metody. Za první republiky byla značka Baťa pojmem a největším exportérem obuvi na světě.

Proslulá je jeho péče o zaměstnance. Pro ně stavěl nový Zlín. Na Baťův popud vyrostly v moravském městě obytné domy, školy, kulturní zařízení nebo nemocnice. Osudnou mu byla cesta na otevření nové pobočky ve Švýcarsku. Pád letadla v roce 1932 nepřežil.

sinfin.digital