Mazanec jsme upekli před týdnem. Slivovici – nezbytný doplněk velikonočních oslav – jsme probrali před dvěma týdny. Takže zbývá upéct beránka a nádivku, připravit výslužku pro koledníky, a hlavně obarvit vejce.
Kdybychom dokázali Velikonoce minimalizovat a vzdát se takřka všech požitků, které jsou s nimi spojené, co by zbylo jako poslední? Nejspíš vejce. Vejce jako symbol plodnosti a zrození totiž k oslavám jara patří. A patřila k nim ještě před tím, než se z těchto svátků staly svátky křesťanské. Tahle potravina dalece přesahuje význam slova „potravina“, byť už ji dnes vnímáme především takto okleštěně. Každopádně vejce se přidává takřka do všech typických velikonočních pokrmů: do mazanců, pečených beránků, jidášů, nádivek… A kromě toho hraje i sólový part.
Zlatá i červená
Dekorované vaječné skořápky patří mezi archeologické nálezy – doložitelné jsou zkušenosti s barvením mezi starověkými Egypťany či Peršany. Vejce – často pomalovaná – se dávala do hrobů na poslední cestu zesnulým. Kus obarvený na zlato byl objeven například v královské hrobce jednoho ze sumerských vladařů. A se zdobením si věděli rady i Římané, psal o tom Ovidius i Plinius mladší.
Křesťanské tradice přejaly řadu starších zavedených zvyklostí a uvedly je do jiných kontextů. Červené vejce od té doby symbolizuje Kristovu krev. Právě od červené barvy se nejčastěji odvozuje původ slova kraslice – ze staroslovanského krasnyj. Každopádně vejce se dekorovala proto, aby se posílila jejich magická moc. Magie postupně zmizela, ale ornamenty zůstaly. Vedle abstraktních motivů se na nich nejčastěji objevovaly náměty přírodní.
