Naděje, strach a zrada – tyto tři pocity asi nejlépe charakterizují atmosféru roku 1968. Přestože v lednu se odchodem prezidenta Antonína Novotného naostro spustil proces uvolnění a obrody nazývaný Pražské jaro, vyústila naděje Čechoslováků v pocit zklamání a beznaděje, když se probudili do šedivého rána 21. srpna 1968. Jak invazi vojsk Varšavské smlouvy vnímaly různé generace a lidé z různých částí Československa, můžete zjistit v novém speciálu webu INFO.CZ Srpen 68.

Události srpna 1968 nelze vnímat pouze ohraničeně. Invazi vojsk Varšavské smlouvy předcházela doba uvolnění, která měla vést k nastolení nových pořádků. Tehdejší reformní komunisté v čele s Alexanderem Dubčekem lidem slibovali takzvaný socialismus s lidskou tváří, který se několik týdnů pokoušeli zavádět do praxe. 

Opět začala fungovat skautská organizace Junák, vzniknout mohl také Klub bývalých politických vězňů (K231) a najevo začaly vyplouvat zločiny 50. let, o kterých se najednou mohlo beztrestně mluvit. Těsně před prázdninami byla zrušena cenzura tisku a den poté vyšel v několika médiích manifest Dva tisíce slov Ludvíka Vaculíka, který vyzýval k nápravě křivd komunismu. Lidé začali doufat, že nově nabývaná svoboda povede k postupné demokratizaci, existenci více stran a možná i k otevření hranic. Uvolnění si ale všímali také na Východě.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital