Ruská Sibiř s krosnou na zádech – část 1.: východní Sibiř | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ruská Sibiř s krosnou na zádech – část 1.: východní Sibiř

Ruská Sibiř s krosnou na zádech – část 1.: východní Sibiř

Je tomu už 6 let, co jsem si řekl, že baťůžkaření po zemích jihovýchodní Asie a jižní Ameriky podle Lonely Planetu není ten správný styl cestování pro mě. Přesně tehdy jsem si uvědomil, že mě to více táhne do poznávání panenské přírody.

A tak jsme si začátkem roku 2012 se dvěma kamarády – Kubou a Míšou - dali poměrně těžký úkol: najít místo, které není turisticky profláknuté, bude tam nic než panenská příroda a nezruinuje nás to finančně. Otevřeli jsme mapu světa a netrvalo ani deset vteřin a měli jsme jasno – pojedeme na Sibiř!

Ruská Sibiř s krosnou na zádechautor: Lubomír Chudoba
Před samotným výletem nás čekalo jen klasické plánování, které, jak jsme záhy zjistili, nebylo tak lehké jako na našich dřívějších výletech. Ať už to bylo ruskou byrokracií s vyřizováním zvacích dopisů a víz, naprostým nedostatkem dostupných informací o oblasti nebo prostě jen velikostí celé Sibiře, samotnou trasu jsme sestavovali několik měsíců.

Nakonec jsme ale měli před sebou dobrodružnou cestu, která začínala na východní Sibiři u jezera Bajkal, odkud jsme plánovali podniknout trekky do východní části Sajanského pohoří. Dále jsme počítali s přesunem do Altaje, která se nachází na střední Sibiři u hranic Ruska s Mongolskem a Kazachstánem. Zde jsme si vyhlídli krásný hike k Mt. Belucha, nejvyšší horou Altaje. A výlet jsme chtěli zakončit v Moskvě, odkud zakoupíme letenky zpět do Prahy. Plán měl jednu větší trhlinu – měli jsme pouze hrubou představu o trase a přesné detaily jsme chtěli zjistit od místních až budeme v každé lokalitě. Ale to zvládneme!

Je červen a naše tříčlenná skupina - já, Kuba a Michal - nasedáme do letadla směr Moskva, odkud máme navazující let do Irkutska u Bajkalu. Dobrou náladu nám trochu kazí paní na security checku, která nedovoluje Michalovi vzít na palubu kolíky od stanu, který bere jako příruční zavazadlo, takže je tam nechává. Nedá se nic dělat, stan máme pro jistotu ještě jeden v krosně, kterou jsme odevzdali na check-inu, kolíky nějak podělíme.

Přílet do Mosky, nálada dobrá. Vyzvedáváme krosny, naláda se kazí. Batoh Kuby přijíždí s papírem, že jeho zavazadlo bylo podrobeno prohlídce a byly mu zkonfiskovány dvě plynové bomby do vařiče, které se pokoušel propašovat. V pohodě, bomby koupíme v Irkutsku. Dáváme si místní pivo, nálada se zlepšuje. Sedmihodinový let do Irkustka jsme všichni prospali (což je dobře, protože lokální ruské aerolinky se nepyšní zrovna nejlepší statistikou nehodovosti a servisu).

Ruská Sibiř s krosnou na zádechautor: Lubomír Chudoba

V Irkustsku na letišti narážíme na další problém – nikdo z nás neumí rusky. Což je trochu problém, protože jsme zjistili, že anglicky trochu umí jen kapitán letadla a pak už nikdo. No nic, rukama nohama oslovujeme místní a ukazujeme jim adresu hostelu napsanou na kousku papíru. Kdosi nás usazuje do Maršutky a někam jedeme. Řidič nás vyhazuje kdesi mimo centrum, po hostelu ani památky.

Vytahujeme kapesní slovník, zastavujeme skupinku místních lidí a snažíme se dát dohromady větu, jestli by nám pomohli najít náš hostel. S jejich pomocí objevujeme hostel, děkujeme jim a jdeme si dát na nějakou dobu poslední teplou sprchu a užít si normální postel. Ráno se snažíme zjistit od hostů i personálu nějaké doporučení na trekky ve východních Sajanech.

Bohužel to vypadá, že personál nikdy nebyl mimo město a hosté jen projíždějí transsibiřskou magistrálou a udělali si zastávku, aby se podívali k Bajkalu. Nevadí, vytahujem gpsku a zjišťujeme, že na jih od Irkutska je malá vesnice Sljudanka, ze které vedou turistické trasy. Necháváme se tedy odvézt na vlakové nádraží, kupujem lístky a vyrážíme na jih!

Po příjezdu se pokocháme výhledem na znečištěný Bajkal, nahodíme krosny na záda a jdeme dlouhou vesnicí na západ s vidinou krásného výletu neposkvrněnou přírodou. Po pár kilometrech ale z nás nadšení vyprchává, protože co vypadá na mapě jako trekková trasa, je ve skutečnosti kamenitá cesta, po které jezdí skupinky mladých Rusů do okolních „tábořišť“, kde z aut vyhází gril, jídlo, vodku, piva, deky a další propriety a užívající si barbecue party za doprovodu hlasité muziky linoucí se z aut. Chvíli přemýšlíme, co dál, a usuzujeme, že na jednom z prázdných „tábořišť“ přenocujeme a druhý den se vypravíme do Altaje, která bude, alespoň doufáme, krásnou přírodou jen oplývat!

Vybalujeme stan, rozděláváme oheň (v Irkutsku jsme ty plynové bomby koupili, ale samozřejmě se špatným závitem, takže jsme se rozhodli vrátit se ke kořenům a vařit si v kotlíku na ohni) a pomalu usínáme natěšení na Altaj, kam hned druhý den vyrazíme…

 

 

Na dovolenou

Poprvé letadlem Chorvatsko Očkování Cestování po Evropě

Ať už se chystáte procestovat evropské metropole, Chorvatsko nebo jste se rozhodli vyrazit až na druhý konec světa, nemělo by vám uniknout pár dobrých tipů. Poradíme vám jak si sehnat co nejlevnější letenky, jak se vyrovnat s jet lagem nebo jak zažádat o kompenzaci při zpožděném letu. Nezapomněli jsme vám připravit ani rady, které vám pomohou při vyřizování dětských pasů nebo ztrátě dokladů v zahraničí.

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.