Ruská Sibiř s krosnou na zádech – část 2.: Transsibiřská magistrála a příjezd do Altaje | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ruská Sibiř s krosnou na zádech – část 2.: Transsibiřská magistrála a příjezd do Altaje

Ruská Sibiř s krosnou na zádech – část 2.: Transsibiřská magistrála a příjezd do Altaje

V minulém článku proběhlo prvotní seznámení s východní Sibiří, které nedopadlo zcela podle našich představ. Dneska se spolu vydáme Transibiřskou magistrálou až do oblasti, od které si slibujeme nejvíc – Altaje. 

Po ne zcela vydařeném výletu k Bajkalu nasedáme do soupravy transsibiřské magistrály a vyrážíme směr Novosibirsk. Hned po pár minutách jízdy nám něco nesedí – naše místa jsou obsazená. Po chvíli dohadů zjišťujeme, že jsme ve špatném vlaku a že náš ujel před hodinou. Byla to samozřejmě naše blbost. Všechny vlaky magistrály se řídí moskevským časem - prostě jsme udělali chybu ve výpočtu času odjezdu našeho vlaku. No nic, pobavili jsme průvodčí, která nám navíc vyhrožovala, že nám napaří pokutu za jízdu na černo. Každopádně úplatek tisíc rublů to spravil a v Irkutsku nás nechala vystoupit.

Ruská Sibiř s krosnou na zádechautor: Lubomír Chudoba

My se vydáváme k okýnku na nádraží zjistit možnosti, protože jeden lístek do Novosibirsku nás vyšel na zhruba tři tisíce. Naše vyjednávání trvá asi půl hodiny, kdy jsme atrakcí pro celé nádraží, jelikož paní u přepážky neumí anglicky a naše komunikace vypadá tak, že já hledám jak zběsilý překlady v malém slovníku a napovídám je Míšovi a ten z nich tvoří věty. Paní je z nás už nešťastná, tak nám nějakým zázrakem vykouzlí 40% slevy na jízdenky. Kupujeme a konečně ve správném vlaku vyrážíme do Altaje!

Projíždíme tajgou a pomalu prozkoumáváme krásy vlaku. Nabízeny jsou celkem 3 třídy: v první třídě jsou kupé se dvěma postelemi vedle sebe, ve druhé jsou také kupé, ale se dvěma postelemi dole a dvěma nahoře, takže celkem zde spí čtyři cestující. A pak je třetí třída, takzvaná „plackarta“, a jedná se o vagón narvaný postelemi, celkem zde může být cca 20 postelí. My máme druhou třídu, takže máme spolucestujícího, se kterým jsme se chtěli aspoň pokusit prohodit pár slov, ale to nám není dovoleno, protože od nástupu pořád spí.

Ruská Sibiř s krosnou na zádechautor: Lubomír Chudoba

Po chvíli obhlížení vlaku jsme pochopili, že všichni spolucestující využívají dlouhou cestu ke spánku a vstávají jen, když jdou na záchod. Každopádně samotný vlak nás uchvátil – o pohodlí cestujících v našem vagonu se stará postarší muž, který se nás neustále ptá, jestli něco nepotřebujeme. Na konci chodby je jakýsi bojler, pod kterým se topí dřevem a ohřívá se voda, kterou můžeme používat na čaj nebo instantní čínské nudle, které si může člověk zakoupit u vedoucího vagonu. Toaleta je podobná jako ve vlacích Českých drah. Sprcha není, ale nějak nám to nevadí!

Jelikož cesta trvá přes 30hodin, hledáme způsoby, jak se zabavit. Koukání z okna omrzí rychle, protože celá železnice vede úzkým vysekaným pruhem v tajze, takže kolem jsou vidět jen stromy. Otevíráme proto v chodbě láhev vodky, kterou jsme koupili v Irkutsku a zkoušíme, jestli ten čas bude plynout rychleji. Po chvíli na nás narazí sympatická mladá Ruska Elisa, která umí anglicky, tak se s ní dáváme do řeči. Zjišťujeme, že jede za rodiči do Novosibirsku a že nás ráda provede po městě, když budeme mít čas. Za chvíli už sedíme v kupé a Eliska nás učí hrát karetní hru Duraci, kterou si hned zamilujeme natolik, že ji hrajeme až do příjezdu do Novosibirsku, naší cílové stanice. Tam si za pomoci Elisky kupujeme jízdenky do Barnaul, tentokrát do třetí třídy (plackarty). Loučíme se s naší ruskou známostí a nasedáme do vlaku.

Po příjezdu do Barnaul odchytáváme před nádražím taxi a zjišťujeme, kolik by stál odvoz do Gorno-Altai, odkud by měly jezdit spoje do Tjunguru, naší cílové destinace v Altai. S taxikáři se dohodneme na rozumné ceně 2300 rublů a vyrážíme plni očekávání. Do města ale přijíždíme ve 2 v noci a žádné ubytování není volné. Volíme proto přespání na místní autobusové zastávce s tím, že vždy dva spí a jeden hlídá. Nevyspíme se ale nikdo, protože každou chvíli přijíždí v autech místní „taxikáři“ čichající příležitost vydělat si peníze na turistech. Nakonec se ale nedáme a po poměrně strašidelné noci chytáme malý autobus do Tjunguru.

Už od začátku cesty je autobus plný k prasknutí, místo na nohy žádné a skoro 9 hodin cesty před námi. Zhruba každou hodinu je zastávka, během které je možné se protáhnout venku. V jedné vesnici se na nás vrhne skupinka žebráků a s jedním se dáme do „diskuze“. Když zjistí odkud jsme, zajiskří mu oči a hrdě prohlásí, že v Československu (Českou republiku tam na východě nikdo nezná) byl a sebevědomě nastavuje ruku s tím, že má jistých pár rublů. Na dotaz „kdy“ odpovídá, že v roce 68. Beze slova rychle naskakujeme do busu a vyrážíme dál. Hodiny se neskutečně táhnou a netrpělivě sleduji na GPSce, jak se blížíme k cíli.

Ruská Sibiř s krosnou na zádechautor: Lubomír Chudoba

Pár kilometrů před Tjungurem se autobus najednou zastavuje a všichni vycházejí ven. Z okna vidíme jakési obydlí, zátarasy a vojáky, kteří kontrolují cestující. Jelikož jsme byli ujištěni ruskou ambasádou v Praze, že nepotřebujeme žádná speciální povolení pro vjezd do oblastí, kam se chystáme, vycházíme také ven s tím, že kontrola se zřejmě týká pouze místních.

Z ničeho nic k nám ale přistoupí voják a chce po nás povolení. Klopíme uši a snažíme se ho přesvědčit, že žádné nepotřebujeme, že nám to řekli na ambasádě. Bohužel je dost nekompromisní, tak voláme mobilem na český konzulát v Rusku, jestli by to vyřešili. Telefon předáváme vojákovi, který nám ho po chvíli vrací a my se dovídáme krutou pravdu – dál se nedostaneme. Autobus odjíždí, my si sedáme do trávy, otevíráme vodku a přemýšlíme, jak se dostaneme z této bohem zapomenuté oblasti, kudy projede pár aut denně…

 

Na dovolenou

Poprvé letadlem Chorvatsko Očkování Cestování po Evropě

Ať už se chystáte procestovat evropské metropole, Chorvatsko nebo jste se rozhodli vyrazit až na druhý konec světa, nemělo by vám uniknout pár dobrých tipů. Poradíme vám jak si sehnat co nejlevnější letenky, jak se vyrovnat s jet lagem nebo jak zažádat o kompenzaci při zpožděném letu. Nezapomněli jsme vám připravit ani rady, které vám pomohou při vyřizování dětských pasů nebo ztrátě dokladů v zahraničí.

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.