Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ruská Sibiř s krosnou na zádech – část 3.: Altajské dobrodružství

Ruská Sibiř s krosnou na zádech – část 3.: Altajské dobrodružství

V předchozím článku jsme se konečně dostali tam, kam jsme chtěli. Tedy skoro. Zbývá nám pár kilometrů k vysněnému treku, kam nás ale nechtějí vojáci pustit, jelikož nemáme patřičné povolení. Nálada je na bodu mrazu a my přemýšlíme, co dál…

Pijeme vodku a netrpělivě hlídáme, jestli nepojede nějaké auto z příhraniční oblasti, které by nás popovezlo z téhle bohem zapomenuté krajiny. Po zhruba hodině se objevuje mladý Voloďa ve staré Dacii, skáčeme mu před auto, aby nás nemohl ignorovat, a po chvíli už sedíme. Veze nás pár kilometrů do nejbližší vesnice. Platíme vodkou a zjišťujeme, jak se dostat zpátky do civilizace, kde bychom se rozhodli co a jak dál.  

Na náměstí narážíme na Maršutku, která nás bere do Gorno-Altajsk. Po zhruba sedmihodinové cestě přijíždíme už v pozdních hodinách do centra a řidič s námi objíždí jeden plný hotel za druhým. Nakonec se nad námi slituje a odveze nás k sobě domů, kde nám nabídne nocleh v rozestavěné bani na jeho pozemku. Jsme neuvěřitelně vděční, a i když to ještě nevíme, tato hříčka náhod nám zachránila celý výlet! Po „ubytování“ nás dokonce se ženou pozvou na večeři, kam přinášíme alespoň láhev vodky. Večeře je úžasná, naši hostitelé jsou neuvěřitelně milí. Snažíme se vysvětlit, že jsme v situaci, že nevíme, kam máme jet. Na to začínají vytahovat fotografie z jejich cest po Altaji a to je přesně ono! Během hodiny máme sestavený itinerář na příštích cca 10 dnů včetně nákresu mapky, která nám bude sloužit po zbytek cesty. Hurá, jsme zachráněni!

Ruská Sibiř s krosnou na zádechautor: Lubomír Chudoba

Brzy ráno nás odváží na autobusové nádraží, kde nám domluví odvoz směr jih do města Čibit. Loučíme se s milým hostitelem, kterému vnutíme pořádný bakšiš za vytrhnutí trnu z paty a jedeme zpátky na jih, tentokrát už najisto. Cesta je bláznivá až nebezpečná, silniční provoz všude v Rusku je tak trochu riziková zábava. Po několika hodinách ale už stojíme u dřevěného mostu, odkud nás čeká třídenní pochod k Šavlinským jezerům. Vydáváme se kopcovitou krajinou, nikde nikdo. Stoupáme, jde to ztuha, protože na zádech máme každý cca 30kg. Občas se přežene bouřka. První den stavíme stan v lese zhruba ve čtvrtině cesty. Rozděláváme oheň a vaříme si rýži s tuňákem k večeři. Takové menu – s menšími obměnami – nás čeká celý následující týden, ale zatím nám chutná. Míša už několikátý den za sebou hraje na harmoniku, kterou už s Kubou nenávidíme. Dáváme mu první varování. Máme trochu obavu z medvědů, ale jsme tak unavení, že to neřešíme. Po večeři jsme už tak utahaní, že jdeme spát.

Ráno vstáváme poměrně brzo, rozděláváme oheň a vaříme si snídani – ovesné vločky se sušeným ovocem a ořechy. Balíme stan a rychle se vydáváme do kopce směrem k jezerům, jelikož nás dneska čeká dlouhá cesta. Na náhorní planině vidíme domek, jdeme k němu a potkáváme starší paní, která nám za pár drobných nabízí čerstvý chléb a sýr. Kupujeme, je to příjemné rozbití tuňákového stereotypu, který nás čeká. Po další zhruba hodině cesty nás chytá bouřka. Není kam se ukrýt, tak jdeme planinou v dešti. Naštěstí to trvá jen krátce a po chvíli už zase jdeme podél potoka směrem k horám doprovázeni sluncem. Dnešní úsek ubíhá pomalu. Všude kolem nás planina, nemáme pocit, že bychom se blížili k horám.

Ruská Sibiř s krosnou na zádechautor: Lubomír Chudoba

Naštěstí po několika hodinách dorazíme k úpatí první hory a pokračujeme dál kaňonem podél řeky. Ten den ucházíme zhruba 30km a neuvěřitelně unavení už za tmy stavíme stan a snažíme se rozdělat oheň, abychom si uvařili. Jde to ztuha, všechno je mokré. Ale po chvíli se přeci jen zadaří a my za svitu čelovek už hltáme rýži s tuňákem. Druhý den vyrážíme brzo, čeká nás finální výstup kaňonem k jezerům. Hned po výlezu z lesa nás čeká nádherný výhled na údolí před námi, kterým teče řeka a je obklopeno horskými velikány Altaje. Konečně ta pravá Sibiř, za kterou jsme přijeli! Tuhle část cesty si i přes náročnost užíváme a pořád přidáváme do kroku. V odpoledních hodinách dorážíme ke spodnímu Šavlinskému jezeru. Naprosto úžasná scenérie ledovcového jezera obklopeného zasněženými horami nám vyráží dech! Hned na kraji jezera potkáváme obydlí rybáře, který tu žije, a kupujeme od něj ryby na večeři. Nacházíme nádhernou louku pro stan a užíváme si pohodu. Klid, panenská příroda a čerstvé ryby opečené na ohni. Kvůli tomu žijeme. K večeru dáme rybáři pár set rublů a on nás pouští do své bani, kde uvolníme naše ztuhlá těla po náročném, třídenním pochodu a užíváme si koupačku v ledovém jezeru.

Další den máme odpočinkový, nikam se neženeme. Našli jsme ráj na zemi, tak proč ho opouštět. Grilujeme další várku ryb, ležíme u vody a relaxujeme. Následující den se rozhodneme vyrazit k hornímu jezeru. Cesta trvá cca hodinu, ale užíváme si to, protože jdeme nalehko a nikoho nepotkáváme, užíváme si ten absolutní klid. Horní jezero je menší, ale stejně krásné. Dáváme svačinu, fotíme a kocháme se výhledy na spodní jezero. Po návratu ke stanu jsme se rozhodli vyrazit zpět k Čibitu. Pomalu tedy balíme stan, házíme krosny na záda a vyrážíme na třídenní pochod stejnou cestou zpět do civilizace. Tenhle trekk se nám vryje do paměti. Náročný pochod a nádherné scenérie Sibiře, jak jsme si je představovali.

Ruská Sibiř s krosnou na zádechautor: Lubomír Chudoba

Po návratu do vesnice přespíme spolu s běloruským párem u jedné z místních bábušek, která nám dokonce rozehřeje baňu. Další den nás podle plánu čeká přejezd do „Grand kaňonu Altaje“, kterým pojedeme až k Teleckému jezeru, kde naše sibiřské putování končí. Doufali jsme, že se tam dostaneme hromadnou dopravou, ale ta je v těchto končinách velice nespolehlivá a jezdí, kdy se jí zachce. Nakonec se domlouváme se třemi místními mladíky, kteří nás za úplatu odvezou do naší cílové stanice. Na úpatí kaňonu je rovnou kemp, kde nás vyhazují a my tam rovnou potkáváme neuvěřitelně milou skupinu tří estonsko-ruských rodin, které nás hned pozvou k nim ke stolu, a následující tři dny cestujeme s nimi. Tato oblast už byla trochu turističtější, stejně jako Telecké jezero, jelikož sem jezdí Rusové na dovolenou. Po třídenním putování se dostáváme do vesnice Artebaš, odkud vyrážíme busem do Gorno Altajsk, kde kupujeme lístek na transsibiřskou magistrálu a jedeme do Moskvy, odkud odlétáme zpátky do Prahy.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1