Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

10 osudových chyb Evropy, které vedou k terorismu. Komentář Viliama Bucherta

10 osudových chyb Evropy, které vedou k terorismu. Komentář Viliama Bucherta

Slyšíme to po každém teroristickém útoku v Evropě. Politici se postaví před kamery a spustí: „Ochráníme naši zemi, uděláme cokoli, abychom to zastavili, zavedeme nová opatření, zpřísníme zákony. Buďte jednotní a v klidu.“ Po útoku v Barceloně a finském Turku jsme to slyšeli a viděli opět ve čtvrtek i v pátek. Ve skutečnosti se ale nic zásadního nemění. Ve Francii jen v době mezi prosincem 2014 až červnem 2017 zaznamenali 10 teroristických útoků islamistů. V celé Evropě za tu dobu zahynulo při těchto zločinných akcích celkem 470 lidí a přes 1800 jich bylo zraněno.

Pokud chce ale Evropa vlnu teroristického násilí zastavit, měla by si otevřeně přiznat některé věci a místo verbálních proklamací zavést rozhodná opatření a postupně měnit i některé zákony.

Co by Evropa měla dělat a nedělá?

1. Je zřejmý fakt, že část muslimů v Evropě odmítá vzájemné spolužití a rozhodla se prosadit svoji zvrhlou extrémistickou podobu islámu i pomoci násilí. Obvyklé chlácholivé tvrzení, že přece s „většinou muslimů není problém“ za současné situace neobstojí. Několik stovek tisíc evropských muslimů naše zvyklosti a tradice odmítá a podle odhadů tajných služeb a policie evropských zemí jsou na našem kontinentu i desítky tisíc fundamentalistů, kteří mohou zabíjet. To je počet, který odpovídá válce. Je jasné, že jsme ve válce s radikálním islamismem a je velmi nezodpovědné to neříkat nahlas.

2. Evropa se musí také vážně zamyslet nad jednou ze svých vytoužených svobod, které jsme dosáhli. A tou je volná průchodnost hranic. Schengenský prostor je skvělý pro cestování či výměnu zboží, je ale tragický pro bezpečnost. Viděli jsme to u mnoha teroristických akcí, kdy útočníci předtím volně přecházeli přes některé země bez toho, že by je kdokoli kontroloval. Převáželi zbraně, zabezpečovali si logistiku v několika státech, nikdo jim v tom nezabránil. V některých případech přešli budoucí teroristé i přes území České republiky. Hranice, jakkoli je dnes v Evropě nemilujeme, jsou určitou bezpečnostní pojistkou.

Více si přečtěte na webu Reflex.cz.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744