15 tisíc pro nezaměstnané je cestou do pekel. Maláčová obnažuje podstatu sporu s Babišem

Martin Maňák

18. 05. 2020 • 13:44

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Koronavirem zasažená politika zplodila myšlenku, jejímž důsledkem může být tlak na udržování, nebo dokonce zvyšování nezaměstnanosti v Česku. Ministryně práce Jana Maláčová předhodila davům scénář radikálního zvýšení podpory v nezaměstnanosti. Když už nic jiného, alespoň to pomáhá pochopit, proč premiér Babiš na Maláčovou tak vehementně útočí: vládní kolegyně mu prostě leze do populistického zelí na společném socialistickém záhonu, kde pěstují své levicové a na vládním rozdávání závislé voliče.

 

Jana Maláčová nastřelila od boku plán, který ve své nejodvážnější variantě zvyšuje radikálně, byť dočasně, minimální podporu v nezaměstnanosti na 15 tisíc korun měsíčně. Neřešme teď, že „dočasnost“ v Česku mívá tendenci trvat „věčně“. Důležité je vědět, že průměrná výše podpory v nezaměstnanosti dnes dosahuje v průměru 8500 Kč. Nejnovější (zatím jen virtuální) záměr sociální ministryně by přinesl skokové navýšení. V současné době má na podporu ve výši 15 tisíc korun nárok jen ten, kdo dříve pobíral zhruba 30 tisíc korun měsíčně čistého. Tedy značně nadprůměrnou částku.

Vzhledem k tomu, že minimální mzda (tj. mzda hrubá, před odvody státu) dnes činí 14 600 Kč, je zřejmé, že návrh ministryně Maláčové míří až do nebes. Nebo do pekla. Buď ministryně hodlá současně skokově zvýšit i minimální mzdu (se všemi negativními důsledky), nebo chce motivovat obrovskou skupinu podprůměrně či průměrně placených zaměstnanců (což je drtivá většina ekonomicky aktivních občanů) k tomu, aby sekli s prací a šli se za veřejné prostředky nechat hýčkat na Úřad práce…

Je evidentní, že v důsledku koronavirových zásahů vlády do ekonomiky se mnozí živnostníci i firmy dostávají do vážných problémů. Nezaměstnanost v zemi je však stále nízká: v dubnu činila 3,4 procenta. Za zmínku stojí, že v eurozóně, tedy v onom vysněném, elitním klubu, dosáhla míra nezaměstnanosti 7,4 procenta. 

Současná podpora v nezaměstnanosti v Česku není velkorysá, což má nepříjemný důsledek. Pokud přijde o práci člověk s nižšími příjmy, nemůže z podpory dobře vyžít; pokud tedy nežije ve společné domácnosti s někým, kdo jej finančně „podrží“. Taková výše podpory v nezaměstnanosti má ale i pozitivní důsledek: lidi motivuje, aby si hledali práci a pracovali.

Relativně nízká podpora tak přispívá k tomu, že nezaměstnanost v Česku byla (před koronavirem) a je i dnes nejnižší v EU. Rekordně vysoké množství lidí je ekonomicky aktivní, což pomáhá státní kase i penzijnímu systému. Odhady dalšího vývoje přitom většinou nevěští dramatický nárůst nezaměstnanosti. Ano, dubnová prognóza MPSV předvídající nárůst na 8 procent byla varovná, jiné jsou však mnohem umírněnější. 

Na druhou stranu, ještě před vypuknutím pandemické krize domácí trh (neúspěšně) poptával až 500 tisíc pracovníků. Poptávka po pracovní síle se zřejmě sníží, ale zdaleka ne na nulu. Třeba takové zemědělství – navzdory virové epidemii – úpí kvůli nedostatku pracovníků a vláda šturmuje ve snaze o co nejmasovější dovoz pracovníků ze zahraničí (kteří ostatně i dnes významně vypomáhají zdejší ekonomice). Česku rozhodně nehrozí nedostatek práce, potažmo pracovního uplatnění. Pochopitelně, podstatnou roli hraje to, zda jde o pracovní místa lépe či hůře placená. To je však téma na jinou debatu.

Nelze se zkrátka zbavit obavy, že radikální zvýšení podpory v nezaměstnanosti by vedlo k nárůstu nezaměstnanosti a bylo by spolehlivou cestou, jak tuto zvýšenou nezaměstnanost uměle udržovat. S mírnou nadsázkou řečeno, co nedokázal koronavirus, to by dokázala luxusní podpora v nezaměstnanosti. Proč by měl člověk s nižším či středním příjmem pracovat nebo si hledat pracovní uplatnění, když mu politici nabízejí stejnou či vyšší odměnu v podobě 15 tisíc čistého měsíčně na ruku za to, že pracovat nebude?

A o to tu zřejmě také jde. Socialističtí politici z principu potřebují, aby množství lidí závislých na vládních podporách rostlo. Je příznačné, jak v časech enormní zaměstnanosti (tedy minimální nezaměstnanosti) klesly v Česku preference hlavním protagonistům levicového tábora, tedy komunistům a sociálním demokratům. Jistě, zástupy voličů jim vyluxoval Andrej Babiš oplývající populistickými kvalitami, ale nic to nemění na faktu, že socialistické partaje své voliče postrádají a zároveň životně důležitě potřebují. „Laskavý“ ministr rozdělující ze státního bývá typickou cestou, jak ztracené davy oslovit. 

I když se to může zdát nepochopitelné, snaha podporovat růst nezaměstnanosti pomocí lákavých podpor má i svoji politickou logiku. Čím vyšší budou sociální dávky, včetně podpor v nezaměstnanosti, tím více bude jejich příjemců. A čím více voličů bude vzhlížet k vládním sociálním (milo)darům jako ke své spáse, tím větší bude „naděje“, že v pravý čas přidají ruku k dílu: vhodí správný lístek do volební urny.

Otevřený střet Andreje Babiše s vládní kolegyní Maláčovou, kterou premiér dlouhodobě veřejně kritizuje, je v tomto světle zcela srozumitelný. Sociální ministryně totiž nejenom loví ve stejném voličském revíru, ale navíc i stejnými zbraněmi (tedy sociálními lákadly), jako dominantní hnutí ANO. Jejich politická válka se tak redukuje na použití munice v podobě fantaskních a populistických slibů ve stylu „po nás potopa“.

SDÍLET