17. listopad jako svátek národního traumatu? Radši ho zrušme

 FOTO: DAN MATERNA / MAFRA / Profimedia

Petr Holec

18. 11. 2020 • 13:44
GLOSA PETRA HOLCE | V Česku snad neexistuje státní svátek, který by nás traumatizoval tak jako 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Každým rokem jako bychom právě v tento den trpěli stále urgentnější potřebou vykoupat se ve všech frustracích ze svobody a demokracie. Proto navrhuju tento svátek zrušit. Ostatně jen krátce předtím „slavíme“ 28. října a to bývá na Pražském hradě taky slušná palba. 

Ano, vím: 17. listopad je i dnem studentstva, který odkazuje k zavření vysokých škol nacisty a popravě některých studentů v roce 1939. Tenhle svátek bychom samozřejmě měli zachovat, o něm nepíšu. Snad jen s podmínkou zákazu vycházení politiků, kteří právě tento den zneužívají k vlastní volební kampani a rozdělování společnosti. Na jeho porušení bychom klidně mohli nasadit stejnou pokutu, jaká teď platí na zakázané pivo, které si mimochodem dopřává stále více politiků...

Pokud policie někoho z nich přistihne, jak nejen kolem Národní třídy káže nenávist, dostane hned tři miliony. Ostatně nejen poslanci to lehce dají ze svých náhrad. Je teď celkem jedno, jestli věříte, že komunismus padl proto, že nikdo nechtěl kupovat bulharské boty, jak napsal americký satirik P. J. O'Rourke, nebo že ho položila univerzální touha lidí po svobodě. Konec komunismu prostě byla skvělá zpráva, protože to byl zločinný režim. Tečka.

Proto samozřejmě je co slavit, ne že ne. Náš problém bohužel je, že jsme oslavu začátku jeho rychlého konce časem začali proměňovat spíš v bizarní smuteční hostinu. A ani letos to nebylo jiné. Trochu se za to nenávidím, ale musím souhlasit s exprezidentem Václavem Klausem. Ne, nemyslím tu jeho na půl žerdi sundanou roušku, tu přičítám spíš mentálnímu návratu do dětství. Myslím jeho slova o tom, že se nám právě v tento den stále více vrací vnucování jediné pravdy, což je návrat komunismu.

I on totiž stál na jediné pravdě vyvolených, která ve skutečnosti byla kopou lží. I proto si „revoluční památník“ na Národní třídě vždycky zkouší zprivatizovat určitá parta lidí, kteří si myslí, že 17. listopad patří jen jim. Jenže to je totální popření odkazu tohoto dne. Den boje za svobodu a demokracii má patřit všem, ať už dnes volí kohokoli, protože právě to je na rozdíl od komunismu principem svobody a demokracie. Takže patří i bývalým komunistům a estébákům.

Ostatně měli jsme je hned v prvních polistopadových vládách a nemálo jich bylo i kolem „prvního sametového prezidenta“ Václava Havla. Takové je prostě naše společné komunistické dědictví. Proto nechci, aby mi 17. listopadu kázala o odkazu tohoto dne nejen šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, které bylo v roce 1989 pět let. Ale možná že byla předčasně uvědomělým dítětem a šla tehdy z Albertova na Národní, člověk v éře „facebookové“ politiky nikdy neví. A už vůbec nechci, aby mi o odkazu 17. listopadu kázali komunisti, protože jeho odkazem je jejich konec.

Ano, i oni jsou tak drzí. Je to přímo boží ironie, ale před deseti lety se právě v tento den sešli na Staromáku na jednom pódiu právě komunisti a někdejší disidenti jako třeba Petr Uhl, aby i oni lidi vykoupali ve všech frustracích ze svobody a demokracie. Proto bych státní svátek odkazující k 17. listopadu 1989 radši zrušil, aby nás tak netrápil. Třeba jen dočasně. Až se se svobodou a demokracií opravdu vyrovnáme, můžeme zase začít slavit.      

SDÍLET