Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

181 dní po volbách a jsme stále tam, kde na podzim. Babiš má nakročeno k rekordu. Komentář M. Žižkové

181 dní po volbách a jsme stále tam, kde na podzim. Babiš má nakročeno k rekordu. Komentář M. Žižkové

Od podzimních voleb, v nichž přesvědčivě zvítězilo hnutí ANO, uběhlo přesně půl roku. Přestože se toho v posledních šesti měsících stalo hodně, v podstatě jsme stále tam, kde jsme byli na konci října. Česko po 181 dnech nemá vládu s důvěrou. Andrej Babiš a jeho kabinet na domácí scéně usilovně „makají“, dom a i v zahraničí ale jeho vládě v demisi chybí váha. Vyjednávání o potřebné podpoře navíc vnesla – nejen do samotného ANO – pnutí.

Z aktuálních zpráv to vypadá, že ANO je na dobré cestě. Na stole je nabídka pěti ministerstev pro ČSSD – včetně resortu vnitra, na kterém partaj trvala jako na záruce s ohledem na kauzu Čapí hnízdo a střet zájmů šéfa hnutí ANO. Jenže: nadějně to vypadalo i před čtrnácti dny, než dohoda na poslední chvíli před sjezdem sociálních demokratů padla.

Jak jsme na INFO.CZ opakovaně psali, i kdyby se vyjednávači hnutí ANO se špičkami ČSSD dohodli, stále není nic jisté. Konečně rozhodnutí by totiž mělo padnout v rámci vnitrostranického referenda. A stále platí, že zdaleka ne všichni sociální demokraté jsou přesvědčeni o tom, že je dobrý nápad jít do vlády s nevyzpytatelným stíhaným oligarchou Babišem a jeho hnutím.

INFOGRAFIKA: Jak dlouho hledali premiéři důvěru pro svou vládu?INFOGRAFIKA: Jak dlouho hledali premiéři důvěru pro svou vládu?autor: Info.cz

Na sjezdu před čtrnácti dny si delegáti z ČSSD zjevně oddechli, že před těžkým rozhodováním nakonec nestojí. Nyní se dilema vrací v plné síle. 

Shrnuto: Babiš nemá pro svůj kabinet ani půl roku po volbách vyjednanou (natož jistou) podporu. Nic na tom nemění, že se mu – alespoň ze začátku – snažil svými přímluvami pomoci i prezident Miloš Zeman.

Právě hlavou státu propagované „ideální řešení“ – spolupráce ANO s KSČM a SPD vzbudila rozruch i v samotném hnutí. Přestože je ANO pověstné nulovým programovým ukotvením a tím, že si problémy řeší za zavřenými dveřmi, právě ohledně spolupráce s partají Tomia Okamury se někteří významní členové nechali i veřejně slyšet, že to je příliš. Představuje pro ně nepřekonatelný problém. Babiš se k tomuto kroku z ryze pragmatických důvodů prozatím neuchýlil, ovšem není důvod pochybovat o tom, že s nepřiznanou hlasovací koalici ve svých plánech nadále kalkuluje a bere ji jako pojistku pro případ nouze.

Pravdou je, že se příliš neposunula ani opozice. Ta si stojí za tím, že do vlády s trestně stíhanou osobou nezasedne. Občas se její zástupci jako Petr Fiala (ODS) nebo Ivan Bartoš (Piráti) vydají na Hrad za Zemanem. Přesvědčit prezidenta, aby jmenoval premiérem jiného politika, se jim ale nepodařilo. A zřejmě ani nepodaří. Zeman Babišovi nechává naprostou volnost, i když už jejich vztah zřejmě není tak optimistický a upřímný, jako se to zdálo být ještě před pár měsíci. Těžko si představit, že by prezidenta něco donutilo změnit postoj, když na to nestačil dosavadní vývoj. Minimálně do konce června nezasáhne.

Babišova vláda mezitím na domácí scéně zběsile „maká“. Zázračně nachází miliony v rezervách, slibuje na všech frontách, objíždí regiony, aby její sólové úsilí bylo patřičně vidět, a hlavně čistí ministerstva, státní firmy i klíčové instituce s přímou vazbou na policii, která se o Babiše zajímá.

Na poli zahraniční politiky chybí vážnost a důvěryhodnost. Rozhodně tomu nepomáhá ani to, že není jasné, na jaké všechny kompromisy bude muset Babiš doma ještě přistoupit. Jeden příklad: komunisté, kteří navzdory svému mizernému výsledku ve volbách drží při jednání o vládě silné karty, napomenuli ANO poté, co Babiš podpořil útok USA v Sýrii, že takhle by to tedy nešlo… Vzkaz, který by do Evropy vyslalo Babišovo spolčení s protiunijní SPD netřeba blíže popisovat.

Šéf hnutí ANO stále nedrží v hledání důvěry absolutní rekord. Na belgického premiéra Elio di Rupa, kterému se to povedlo až po 541 dnech (nutně ale podotknou, že belgický politický systém nejde jednoduše srovnávat s českým) má stále ještě daleko. Ze Zemanových úst zaznívá jako krajní termín pro zisk důvěry již zmíněný konec června. Jak bylo popsáno výše, jisté ale není nic. A jak tvrdí samotný Babiš: on bude jediným kandidátem na premiéra až do smrti. Jsme tam, kde jsme byli před půl rokem. Jen aby Česku mezitím úplně neujel vlak.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744