Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

181 dní po volbách a jsme stále tam, kde na podzim. Babiš má nakročeno k rekordu. Komentář M. Žižkové

181 dní po volbách a jsme stále tam, kde na podzim. Babiš má nakročeno k rekordu. Komentář M. Žižkové

Od podzimních voleb, v nichž přesvědčivě zvítězilo hnutí ANO, uběhlo přesně půl roku. Přestože se toho v posledních šesti měsících stalo hodně, v podstatě jsme stále tam, kde jsme byli na konci října. Česko po 181 dnech nemá vládu s důvěrou. Andrej Babiš a jeho kabinet na domácí scéně usilovně „makají“, dom a i v zahraničí ale jeho vládě v demisi chybí váha. Vyjednávání o potřebné podpoře navíc vnesla – nejen do samotného ANO – pnutí.

Z aktuálních zpráv to vypadá, že ANO je na dobré cestě. Na stole je nabídka pěti ministerstev pro ČSSD – včetně resortu vnitra, na kterém partaj trvala jako na záruce s ohledem na kauzu Čapí hnízdo a střet zájmů šéfa hnutí ANO. Jenže: nadějně to vypadalo i před čtrnácti dny, než dohoda na poslední chvíli před sjezdem sociálních demokratů padla.

Jak jsme na INFO.CZ opakovaně psali, i kdyby se vyjednávači hnutí ANO se špičkami ČSSD dohodli, stále není nic jisté. Konečně rozhodnutí by totiž mělo padnout v rámci vnitrostranického referenda. A stále platí, že zdaleka ne všichni sociální demokraté jsou přesvědčeni o tom, že je dobrý nápad jít do vlády s nevyzpytatelným stíhaným oligarchou Babišem a jeho hnutím.

INFOGRAFIKA: Jak dlouho hledali premiéři důvěru pro svou vládu?INFOGRAFIKA: Jak dlouho hledali premiéři důvěru pro svou vládu?autor: Info.cz

Na sjezdu před čtrnácti dny si delegáti z ČSSD zjevně oddechli, že před těžkým rozhodováním nakonec nestojí. Nyní se dilema vrací v plné síle. 

Shrnuto: Babiš nemá pro svůj kabinet ani půl roku po volbách vyjednanou (natož jistou) podporu. Nic na tom nemění, že se mu – alespoň ze začátku – snažil svými přímluvami pomoci i prezident Miloš Zeman.

Právě hlavou státu propagované „ideální řešení“ – spolupráce ANO s KSČM a SPD vzbudila rozruch i v samotném hnutí. Přestože je ANO pověstné nulovým programovým ukotvením a tím, že si problémy řeší za zavřenými dveřmi, právě ohledně spolupráce s partají Tomia Okamury se někteří významní členové nechali i veřejně slyšet, že to je příliš. Představuje pro ně nepřekonatelný problém. Babiš se k tomuto kroku z ryze pragmatických důvodů prozatím neuchýlil, ovšem není důvod pochybovat o tom, že s nepřiznanou hlasovací koalici ve svých plánech nadále kalkuluje a bere ji jako pojistku pro případ nouze.

Pravdou je, že se příliš neposunula ani opozice. Ta si stojí za tím, že do vlády s trestně stíhanou osobou nezasedne. Občas se její zástupci jako Petr Fiala (ODS) nebo Ivan Bartoš (Piráti) vydají na Hrad za Zemanem. Přesvědčit prezidenta, aby jmenoval premiérem jiného politika, se jim ale nepodařilo. A zřejmě ani nepodaří. Zeman Babišovi nechává naprostou volnost, i když už jejich vztah zřejmě není tak optimistický a upřímný, jako se to zdálo být ještě před pár měsíci. Těžko si představit, že by prezidenta něco donutilo změnit postoj, když na to nestačil dosavadní vývoj. Minimálně do konce června nezasáhne.

Babišova vláda mezitím na domácí scéně zběsile „maká“. Zázračně nachází miliony v rezervách, slibuje na všech frontách, objíždí regiony, aby její sólové úsilí bylo patřičně vidět, a hlavně čistí ministerstva, státní firmy i klíčové instituce s přímou vazbou na policii, která se o Babiše zajímá.

Na poli zahraniční politiky chybí vážnost a důvěryhodnost. Rozhodně tomu nepomáhá ani to, že není jasné, na jaké všechny kompromisy bude muset Babiš doma ještě přistoupit. Jeden příklad: komunisté, kteří navzdory svému mizernému výsledku ve volbách drží při jednání o vládě silné karty, napomenuli ANO poté, co Babiš podpořil útok USA v Sýrii, že takhle by to tedy nešlo… Vzkaz, který by do Evropy vyslalo Babišovo spolčení s protiunijní SPD netřeba blíže popisovat.

Šéf hnutí ANO stále nedrží v hledání důvěry absolutní rekord. Na belgického premiéra Elio di Rupa, kterému se to povedlo až po 541 dnech (nutně ale podotknou, že belgický politický systém nejde jednoduše srovnávat s českým) má stále ještě daleko. Ze Zemanových úst zaznívá jako krajní termín pro zisk důvěry již zmíněný konec června. Jak bylo popsáno výše, jisté ale není nic. A jak tvrdí samotný Babiš: on bude jediným kandidátem na premiéra až do smrti. Jsme tam, kde jsme byli před půl rokem. Jen aby Česku mezitím úplně neujel vlak.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

Praha Brno Ostrava

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Zoufalec týdne: Piráti. Komentář Petra Holce

Ani topení počítačem nebo neschopnost pozvat elektronicky někoho na poslanecký výslech vám o Pirátech neřekne tolik jako projev jejich šéfa Ivana Bartoše na nedělním pirátském happeningu k internetu, jak jinak. Evropský parlament bude 12. září hlasovat o směrnici k autorskému právu, která má mimo jiné omezit internetové pirátství velkých firem jako Google na účet tradičních médií. A Pirátům se to nelíbí.

Jako správní piráti chtějí pirátství se vším všudy, něco jako v Somálsku. „Připravovaná legislativa a zejména její články 11 a 13 představují skutečnou hrozbu. A já bych skutečně nerad sledoval to, jak příběh George Orwella začíná nabírat reálné obrysy, kdy se historie a realita nebude přepisovat, ale z internetu mohou pod různými záminkami mizet informace, které prostě už nikdy běžný člověk nedohledá a o jejichž existenci nebude ani vědět,” řekl Bartoš na akci.

Fakt? Piráti, samozvaní guruové „digitálu“, se hlásí o státní funkce ohledně e-governmentu, zatímco sami shání odborníky na e-government. Prostě Piráti, i když teď kluci oblékli saka. Nejen Bartoš jako by spal v idylických 90. letech, kdy nás web měl osvobodit od všeho zlého. Pamatujete? Informace zdarma potečou jak voda a svět bude najednou lepší, svobodnější a demokratičtější.

Link

Ještě tehdy neexistoval Facebook, Twitter ani Instagram a málokdo tušil, že z nás právě internet vytáhne to nejhorší. Dejte někomu prostor pustit svou fantazii a uděláte Donalda Trumpa prezidentem. Většina z nás předtím pořád žila v reálném světě a virtuální realita patřila do sci-fi. Internet to ale i s pomocí sociálních sítí, z nichž se mezitím stala spíš antisociální černá díra plná falše a narcisismu, dokázal rychle otočit: ze sci-fi dělá stále sofistikovaněji realitu ohrožující nejen naši příčetnost, ale i demokracii.

Osvobozuje nás od svobody a sám se mění v Orwella. Přiznal si to dokonce už i Facebook, cynický pionýr toho všeho, a začal proto sám sebe radši cenzurovat. Což vám mimochodem o závažnosti problému řekne vše, co jste (ne)chtěli vědět. Evropská směrnice samozřejmě internet neomezuje ani necenzuruje, ostatně i v Bruselu se v pracovní době rádi věnují vlastnímu Facebooku, Twitteru nebo Instagramu.

Například Bartošem zmiňovaný článek 11 má tradiční media chránit před pirátstvím firem typu Google, které na webu zobrazují linky na mediální články a umožňují náhled obsahu. Je to obchodní model á la Somálsko: zadarmo si „vypůjčíme“ váš obsah, za který jste zaplatili, a za to shrábneme většinu peněz z reklamy. A vy si přežívejte, jak chcete.

Link

Evropská směrnice chce proto tradiční vydavatele chránit před tímto pirátstvím aspoň tím, že jim umožní účtovat za odkazy nebo náhledy jejich vlastního obsahu poplatek. Vlastně to není nic moc revolučního – nebo aspoň v nepirátské části světa: směrnice v podstatě jen říká, že za zboží někoho jiného máte zaplatit. Všechno všech totiž nakonec nebylo ani v komunismu, což si ovšem většina kluků z Pirátů nepamatuje.

Korunu všemu ale nasadil pirátský kandidát na pražského primátora Zdeněk Hřib. Ten se zasnil a řekl, že nás právě neregulovaný internet „chrání před autoritativními tendencemi ve společnosti”. A sakra! To nikdy neslyšel o Putinových trollech? Nebo o guruovi falešného strachu jménem Tomio Okamura, který se i díky vlastním webovým fake news teď s Piráty pere o titul třetí nejsilnější politické strany?

Ale dost zoufalství. Piráti a zvlášť jejich šéf Bartoš umí rozdat i naději a optimismus. Třeba když se ho server Novinky.cz zeptal, jestli už jsou Piráti zralí na to vést Prahu, kde si čtyři roky trénují politické pirátství. „Taková otázka mi připadá dost vtipná. Když si vzpomenu, s jakými zkušenostmi do vedení města nastoupila Adriana Krnáčová… I tady v poslaneckém klubu, i v rámci strany máme lidi vzdělané a bystré a méně vzdělané a méně bystré. To je normální. Myslím, že jsme kompetentní. Rozumíme financování města,“ odpověděl Bartoš. A jejda!

-1