Babiš a spol. se našli v punkovém No Future. Roky vládnou, jako by nebylo zítřka, a teď to vidíme černé na bílém

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Zhruba polovina z loňského nárůstu výdajů státu nesouvisela s bojem proti covidu. To je to hlavní, co vyplývá z nejnovější zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu. Ten tak zacílil k nejhlubší podstatě problémů vládního hospodaření a zpochybnil dosavadní argumentaci ministrů a premiéra, že za všechno zlé včetně nedozírného schodku může pandemie. Vidíme, že to tak není a že jsme se řítili do problémů dávno před pandemií.

NKÚ vládě vytkl, že se v dobách prosperity nepřipravovala na horší časy a že stát roste bez ohledu na ekonomickou krizi. Pozorujeme to už dlouho a taky o tom na INFO.CZ už dlouho píšeme. Teď vládní hospodaření prokoukl doslova od hlavy až k patě i kontrolní úřad. Ve své nejnovější výroční zprávě peskuje kabinet za celou řadu ekonomických prohřešků, z nichž některé míří k samotné podstatě fungování státu. 

Podle NKÚ za loňský deficit státního rozpočtu, který se propadl na závratných 367 miliard korun, nemůže jen pokles příjmů a neochota státu k významnějším úsporám. Úřad tvrdí, že je za schodek odpovědný i růst běžných vládních výdajů, které vůbec nesouvisely s protikoronavirovými opatřeními. Jinými slovy z celkového meziročního nárůstu výdajů (291 miliard Kč) loňského státního rozpočtu nesouviselo nejméně 147 miliard korun s pandemií covid-19. 

Ministerstvo financí řadí mezi výdaje, které se měly týkat opatření proti covidu, i takové položky, jako byl jednorázový příspěvek důchodcům nebo oddlužení nemocnic. Jistě, předvánoční „rouškovné“ pro penzisty nebylo krokem, který by kompenzoval přímou škodu způsobenou pandemií. Řekněme, že vláda poskytnutím této dávky kompenzovala obecnou psychologickou újmu, kterou údajně zapříčinila pandemická situace. Šlo přitom o aplikaci značně odvážného principu – pokud by totiž vláda měla lidem finančně kompenzovat každou psychickou či morální újmu, musel by stát nevyhnutelně zkrachovat… 

Obecně se nedá říci, že by prostředky na „rouškovné“ byly vyhozenými penězi. Penze jsou v ČR nadále v průměru nízké a systém s přibývajícím počtem příjemců vyžaduje čím dál vyšší náklady. Tak či tak, loňské předvánoční jednorázové přilepšení bylo jen kosmetickou položkou. Záhy po tomto mimořádném bonusu byly penze v Česku dále podstatně navýšeny, i když na to nebylo v penzijním systému dost peněz. Je bez diskuse, že předvánoční dárek zaslaný části obyvatelstva měl ryze politický charakter. Ve srovnání s jinými vládními počiny (případně nepočiny) však nešlo o něco, co by šlo řadit k „viníkům“ neutěšeného stavu státní kasy. 

Mnohem závažnější jsou následující dvě výhrady z dílny kontrolního úřadu. NKÚ kritizoval růst výdajů na provoz státu včetně nárůstu počtu státních zaměstnanců. Přitom poukazuje na fakt, že jejich počet roste pravidelně od roku 2016 a jenom v letech 2016 až 2019 se zvýšil objem peněz na platy a ostatní platby o 58 miliard korun. Jenže, jak podotkl úřad, tyto nárůsty nemají významnější dopad na zlepšení výkonu státní správy... 

Ano, tohle je jeden z klíčových aspektů. Stát funguje svou vlastní setrvačností v jakémsi podivném politickém vakuu. Tedy, bobtná bez ohledu na to, kolik vláda vybrala na daních, bez ohledu na deficit, bez ohledu na rostoucí dluh. Stát se zvětšuje ve všech směrech a žije přitom svým vlastním životem nezávislým na (kritické) ekonomické či pandemické situaci. NKÚ zde potvrdil to, před čím řada pozorovatelů už delší dobu varuje. Tedy před soustavným plíživým mohutněním státu, jehož „cílem“ je posilování kapacit a moci bez reálných přínosů pro „nestát“, tedy pro občany a firmy, kteří nežijí z veřejných prostředků. Takové zjištění je od renomované instituce velmi cenné. Jiná věc je, zda takové „odhalení“ může mít sebemenší pozitivní vyústění. Veškerá dosavadní politická praxe nasvědčuje tomu, že nikoliv.

Druhou zásadní výtkou ze strany NKÚ je kritika finanční nepřipravenosti vlády na krizi. Explicitně řečeno, vláda Andreje Babiše si nechystala polštář na horší časy a jela v zaběhaných výdajových kolejích (ve stylu: po nás potopa) vždy až za hranici možného. Kupila deficity (abychom byli korektní: ne úplně každý rok) i v situaci, kdy se ekonomice dařilo a kdy peníze do státní kasy přitékaly mohutným proudem. Do pandemické krize pak kvůli tomu vstoupila s prázdnou peněženkou. Musela proto z roku na rok zaseknout dluhovou sekeru velmi hluboko. Kontrolní úřad tímto upozornil na nedostatek, který se ovšem vztahuje téměř ke všem předchozím vládám. Nebo alespoň těm, jež vršily deficity i dobách, kdy státní pokladny byly krmeny stabilním ekonomickým růstem. 

Strategie žití z roku na rok bez průkazné snahy vytvářet rezervu na horší časy je systémový nešvar, jenž se objevuje téměř s železnou pravidelností. V plné nahotě se ale ukázal až dnes, kdy svět zasáhla nečekaná globální virová katastrofa. A shodou náhod si tohohle Černého Petra vylosovala právě vláda „spasitele Andreje Babiše“, který při vstupu do politiky sliboval vyrovnaný rozpočet a uzdravení veřejných financí. Výsledek je po dvou „babišovských“ mandátech totálně opačný a to do té míry opačný, že jej otevřeně kritizuje i Nejvyšší kontrolní úřad. 

Vinu za to nelze svalovat na pandemii, což je ten nejcennější vzkaz NKÚ. K deficitnímu výsledku hospodaření dnešní vláda směřovala i bez zásahu nepředvídatelné koronavirové moci. Zároveň se nezdá pravděpodobné, že by s tím do budoucna někdo něco zmohl. Tedy, že by přišli politici, kteří by byli ochotní položit svůj politický život na oltář zdravých veřejných financí. Podobně truchlivé čtení zjevně nevidíme od NKÚ naposledy. Bohužel.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital