Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babiš kráčí k vítězství, jeho voliče neodradí nic. Komentář Vratislava Dostála

Babiš kráčí k vítězství, jeho voliče neodradí nic. Komentář Vratislava Dostála

Voličům Andreje Babiše nevadí nic. Jeho údajná spolupráce s StB pro ně není téma, nevadí jim skandál s dotacemi na Čapí hnízdo, od volby hnutí ANO je neodradily ani sporné jednokorunové dluhopisy, nic s jejich přesvědčením nenadělaly ani zveřejněné nahrávky, na kterých Babiš probírá s novinářem Mf Dnes, jak noviny použít v boji s jeho politickými protivníky. A nevadí jim tak pochopitelně ani včera definitivně ukončený střet s Bohuslavem Sobotkou stran toho, zda to všechno není relevantním důvodem k jeho odvolání z postu ministra financí. Svědčí o tom včera zveřejněný volební model agentury Median pro Seznam.zprávy. Příčiny rozložení sil jednotlivých formací tudíž musíme hledat jinde, půl roku před volbami vše nasvědčuje tomu, že se zásadního zvratu dočkáme pouze stěží. Leda že by byly pravdivé zvěsti, kterak může být ještě před volbami zahájeno trestní stíhání na Andreje Babiše.

Leč spekulace pracující se scénářem, dle kterého o výsledcích voleb nerozhodnou voliči, nýbrž orgány činné v trestním stíhání, ponechme nyní stranou. Za úvahu totiž stojí dva očividné trendy, jejichž vliv bude na výsledky voleb a především na způsob jejich interpretace sílit. Političtí experti ze všech možných ideových koutů začínají mít jasno v tom, že letošní volby budou zásadní křižovatkou polistopadového vývoje. Bohumil Pečinka z Reflexu to ve včerejších Událostech komentářích na ČT24 řekl jasně: „letošní volby budou pro budoucí směřování naší země podobně osudové, jako ty v roce 1946“. Tak či onak by podobný výrok podepsal dneska už téměř každý.

Kouzlo oné úvahy spočívá v tom, že to lze říct také o samotném předsedovi hnutí ANO. Zatímco jedni budou ve stále otevřenějším konfliktu Babiše proti všem hájit tradiční demokratický provoz se vším, co k němu patří, Babiš a jeho příznivci budou poměry, jež se sice mohou jakousi demokratickou fasádou – aspoň tak to budou tvrdit – vykázat, oprávněně označovat za něco, co má nejblíže klientelisticko-korupčnímu modelu vládnutí. Václav Havel mluvil ostatně o mafiánském kapitalismu už na sklonku roku 1997. To, že je Babiš produktem restaurace divokého kapitalismu, nechme pro tuto chvíli stranou. Podstatné je směrem k volbám totiž něco jiného.

Babiš se bude stylizovat do role oběti, proti které se spojuje pravice s levicí, i nadále bude pracovat s tím, že není politik a zároveň bude kompletní politickou třídu označovat za korupční hydru, kterou přišel zničit. Což je apel pro velkou část voličů bez ohledu na Babišovy skandály zcela srozumitelný. Mnohaletá zkušenost s českým politickým provozem v jejich očích totiž politiku oprávněně zdiskreditovala jako takovou. Jinak řečeno: Bohuslav Sobotka, Petr Fiala, Miroslav Kalousek či Pavel Bělobrádek s Petrem Gazdíkem svádějí s Andrejem Babišem v jednom podstatném ohledu nerovný boj: Zatímco na jejich vrub půjdou aféry všech jejich předchůdců, předseda hnutí ANO jde do souboje o hlasy voličů jako by s čistým stolem. A nejde o to, že to tak nemusí být úplně vždy, podstatné je, že se to takto lidem – především těm mimo metropole – jeví. Možná právě s tímto základním pocitem obrovského množství lidí souvisí stabilita předvolebních preferencí jednotlivých aktérů.

Otevřel jsem si na začátku tohoto týdne pro naši současnou situaci mimořádně poučnou knížku politologa Michala Klímy Od totality k defektní demokracii, jejíž podtitul zní: Privatizace a kolonizace politických stran netransparentním byznysem. „Byl to netransparentní byznys, který si zkolonizoval nejvyšší patra relevantních politických stran a jejich prostřednictvím drancoval veřejné zdroje a zároveň vyřadil z provozu důležité kontrolní mechanismy, respektive oslepil klíčové orgány činné v trestním řízení i justici, a to v takové míře, že se prosadil fenomén únosu či uchvácení státu. Na první pohled sice vládli demokraticky zvolení představitelé stran, avšak ve skutečnosti zemi řídila nepřehledná šedá zóna nekalého byznysu a politiky,“ píše Klíma.

Tyto parazitické struktury přitom podle něj paradoxně potřebovaly ke svému působení formální volební procedury, neboť je zneužívaly tím, že vždy nacházely cesty, jak si v období mezi volbami prosazovat své zájmy prostřednictvím sofistikovaných sítí klientelistických vztahů. Jinak řečeno, v České republice se prosadil defektní model demokracie, jehož jednou z podstatných charakteristik je diskreditace pravo-levého konfliktu. „V pojetí postkomunistické reálpolitiky uskutečňované ODS a ČSSD ztratil ideový konflikt téměř jakýkoli obsah. Na povrchu sice byla bojová ideologická rétorika, ve skutečnosti šlo o pragmatické a cynické vysávání veřejných rozpočtů,“ píše na jiném místě Klíma. Odtud je už jenom kousek k závěru, dle kterého přestává být pravolevé dělení ústředním tématem, neboť většinu lidí pálí jiné problémy. „Do popředí se dostávají požadavky jako ,nekrást a šetřit´,“ vyvozuje Klíma.

Optimální konstelace ke vzniku hnutí ANO, které svou legitimitu čerpá především ze selhání svých předchůdců. Celý příběh má ještě jednu podstatnou rovinu, ostatně už jsme tady o ní psali: v logice výše napsaného se Babiš skoro nezadržitelně řítí do zcela izolované pozice. Podle všeho jeho hnutí ANO sice volby vyhraje, avšak v žádném případě to nemusí znamenat, že se mu podaří sestavit většinovou koalici. Pokud skončí navzdory vítězství ve sněmovních volbách v opozici, znamenat to může leccos. Političtí komentátoři i zástupci standardních politických stran budou možná hovořit o tom, jak se nám podařilo ubránit demokracii, neměli by přitom ale zapomínat, že tu lidé mají už celkem dlouho mnoho dobrých důvodů se od tradičních politiků odvracet. Nehájí totiž jejich zájmy. Tím nemá být řečeno, že je Babiš správnou odpovědí na jejich znechucení z politiky: jde spíše o varování, co může přijít po něm.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1