KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Předvelikonoční projev premiéra Andreje Babiše byl podobný tomu minulému. Zase mu to vcelku obstojně napsali, Babiš to opět přečetl bez špetky emoce, strojově, bez mrknutí oka, dramatické pauzy nebo intonace. Opět rétoricky vzýval vlastnosti, kterými sám příliš nedisponuje, opět mu bude vyčítán především rozpor mezi slovy a činy. Co taky jiného, když zrovna on mluví o ohleduplnosti, solidaritě anebo naději.
A to ponechme stranou výroky, které by mohly být předmětem únavných kulturních válek, tolik populárních na sociálních sítích. Mluvit o Velikonocích jako o svátku, jehož podstatou je „hlavně s pomláskou vyšlehat holky, aby nám neuschly,“ je poněkud včerejší. Babiš řekl ale taky podstanější věci. Tak třeba: „Epidemii jsme zachytili včas, vyhráno ale nemáme. Podařilo se nám zpomalit šíření pandemie, nesmíme ale přestat, polevit.“ Anebo: „Omezení svobod bylo složité rozhodnutí. Kvůli ochraně životů jsme museli sáhnout na nejzákladnější práva.“
K tomu snad jenom tolik, že se teprve uvidí, jak se to má s premiérem a jeho vztahem k základním lidským právům. Skoro se jednomu nechce věřit, že by mu kdykoli dřív ležely zrovna na srdci. A pokud se dneska lidé nemohou shromažďovat, pořádat demonstrace, aktivně vyjadřovat odpor vůči všemu, co premiér a jeho mocenská expanze ztělesňuje, je otázka, do jaké míry je rád, že mu to hraje do karet. Jistě, jde pouze o hypotézu, přesto bychom to měli vést v patrnosti a Babišovi připomenout ve chvíli, kdy bude s rozvolňováním restriktivních opatření váhat.
