Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babiš se ohání švýcarskou demokracií, svými činy ale míří jinam. Komentář Vratislava Dostála

Babiš se ohání švýcarskou demokracií, svými činy ale míří jinam. Komentář Vratislava Dostála

„Stát má obrovské rezervy v hospodaření a v efektivitě,“ začal Andrej Babiš první tiskovou konferenci na víkendovém sněmu hnutí ANO. Asi čtvrt hodiny reagoval na otázky novinářů, de facto ale mluvil pouze o několika svých oblíbených tématech: o zefektivnění chodu státu a rozhodování Poslanecké sněmovny, o zeštíhlení státní správy, zmínil snížení počtu zaměstnanců na úřadu vlády, menší počet ministerstev nebo nižší počet zákonodárců.  

Jako příklad uvedl chod úřadu vlády. „Jeho roční rozpočet je 1,3 miliardy,“ zdůraznil předseda hnutí ANO. Také počet ministerstev je podle něj zbytečně velký. „Ministři tráví spoustu času tím, že si píši, reagují na sebe, zdvojují svou práci. Český stát funguje příliš byrokraticky a formálně,“ nepochybuje Babiš. Systém rozhodování v České republice označil za formalismus a resortismus. Rád by se inspiroval jinde. „Švýcarsko má pouhých sedm resortů,“ říká.

Přestože nejspíš neví vůbec nic o tom, jak švýcarský politický systém funguje, za inspirativní označil tuto zemi na sněmu několikrát. Vrátil se třeba k zavedení institutu referenda, zmínil přímou volbu starostů a primátorů. Těžko říct, jak to s prvky přímé demokracie myslí vážně, spíše se to ale jeví tak, že jde opět pouze o marketing. Vždyť Babiš je svým založením i způsobem, jakým je zvyklý jednat v hnutí ANO, jednoznačně ještě pořád ukotven ve firemním způsobu uvažování a jednání.

Zemi chce navíc stále řídit jako firmu, tedy především efektivně. Na sněmu to sice zatím otevřeně neřekl, svým vším jednoznačně tenduje k většinovému volebnímu systému, který zpravidla generuje jednobarevné vlády a s tím související nedělenou odpovědnost za správu země. Avšak většinový volební systém a inspirace Švýcarskem nejdou dohromady. Babiš si bude muset vybrat. Zatím to spíše vypadá, že se Švýcarskem ohání, tak jako jindy, protože to dobře zní: jde o jednu z nejstarších demokracií na světě.

Zamlčuje ale, anebo to neví, že jde o zemi s řadou specifických rysů, které souvisejí s její ojedinělou historií, atypickou politickou kulturou a politickým systémem, který je v mnoha ohledech jen těžko srovnatelný s okolními zeměmi. A tudíž nepřenositelný. Popsat ho na několika řádcích není možné, v tuto chvíli postačí, připomeneme-li, že je to decentralizovaná federace, kterou politologové řadu let označovali společně s Holandskem za typický příklad tzv. konsensuálního modelu demokracie. Jde o protipól, na jehož druhé straně pomyslné osy je demokracie založená na většinovém rozhodování, a tedy na efektivitě.

Babiš tíhne k exekutivě, pro konsensuální pojetí demokracie je ale klíčová role zákonodárného sboru, jehož hlavní funkcí je v tomto případě zrcadlení názorové plurality ve společnosti. Upřednostňuje tedy reprezentativnost. Pro konsensuální vládnutí je přitom typické, že je tu politická moc vykonávána nikoli na základě skutečnosti, že někdo disponuje většinou v parlamentu, nýbrž prostřednictvím konsensu přijatého větším počtem aktérů. Něčemu podobnému se ale ve skutečnosti Babiš brání, zdržuje ho to.

Zkrátka řečeno: Babiš sice mluví o Švýcarsku jako o systému, kde by se rád inspiroval, fakticky ale míří přesně opačným směrem. Chce vládnout pokud možno přímočaře, bez koaličních kompromisů, bez kohokoli, kdo by ho mohl jakkoli zdržovat, korigovat, omezovat. Tíhne k centralizaci, hovoří pořád dokola o efektivitě vládnutí, stěžuje si na způsob, jakým tu vznikají většiny, nelíbí se mu pomalé a zdlouhavé rozhodování parlamentu, odmítá politické kompromisy.

A pak plácne něco o tom, že není nutné vymýšlet nové nápady a postupy, stačí se prý podívat jinam. Třeba do Švýcarska…

  

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744