Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babiš si může dovolit cokoli, protože ostatní strany jsou slabé. Komentář Viliama Bucherta

Babiš si může dovolit cokoli, protože ostatní strany jsou slabé. Komentář Viliama Bucherta

Premiérovi Bohuslavu Sobotkovi a jeho ČSSD se podařil nevídaný kousek. V době, kdy jsou socialisté nejsilnější vládní a parlamentní formací, klesá počet členů strany. To je skutečně příklad politického neumětelství a špatného marketingu. Letité řeči ČSSD o „modernizaci“ jsou jen fráze. Podobně jako situace v jiných stranách to nahrává Andreji Babišovi, který dělá věci, jež byly kdysi nepředstavitelné, ale jemu to prochází.

ČSSD se s odlivem členů potýká již několik let a děje se to v době, kdy má premiéra, sedí ve vládě a má nejsilnější klub v Senátu. Loni měla 20 349 členů, což je ale o 1007 méně než v roce 2015. Výsledkové trendy socialistů přitom naznačují, že propad nemusí být ještě zdaleka u konce.

Sociální demokracie by tak mohla následovat osud ODS, která ve volbách do Poslanecké sněmovny až do roku 2013 nikdy neklesla pod 20 procent. Před čtyřmi lety zaznamenali občanští demokraté ale pouhých 7,72 procenta. Pokud se dnes hovoří o tom, že úspěchem by pro ně bylo na podzim třeba 10 procent, je to ve srovnání s minulostí zoufale málo.

Sociální demokraté něco podobného, jen v pomalejším provedení, kopírují. Ztrácejí příznivce, nejsou přitažliví pro mladé lidi, výrazných osobností se nedostává. Pouze deset procent členů ČSSD tvoří lidé mladší než třicet let, jen 17 procent pak ve věku 30 až 40 roků. To znamená, že tolik vzývaná modernizace se nekoná, je to pouze levicová fata morgána.

ČSSD připomíná dutý strom. Křiknete do něj, ozvěnu slyšíte, ale to je tak všechno. Žádné nové plody nerodí. Volební výsledky tomu odpovídají na všech úrovních. Při nejdůležitějším hlasování do Poslanecké sněmovny vidíme trvalý pokles – 32,32 procent v roce 2006, o čtyři roky později 22,08 a v roce 2013 pak 20,45 procenta. Pokud socialisté klesnou na podzim pod číslo dvacet, bude to vůbec nejhorší sněmovní výsledek za více než 20 let.

Zajímavé je, že neustálý úbytek členů a stále slabší výsledky provázejí i sociálně demokratické strany jinde v Evropě. I když jsou ještě pořád někde v koaličních vládách, jejich svaly ochabují. Vidíme to v Německu, Rakousku, ve Francii (tam je prezidentský systém), částečně ve Švédsku i Španělsku. Labouristé zaostávají za konzervativci i ve Velké Británii. Česká sociální demokracie není výjimkou.

Proč tomu tak je?

Kdysi hlavní část voličů sociálních demokracií tvořili dělníci a levicová inteligence, pak střední třída. První skupina se dnes spíše poohlíží po různých extrémech a střední třída nemá náladu volit socialisty, protože ekonomická globalizace ji nepřinesla až tolik výhod.

Přeloženo – socialisté jsou vyčpělí. Navíc pro většinu mladých lidí naprosto nezajímaví. Není to cool strana. Rozdíl je jako mezi starým mobilem a smartphonem.

Česko je tak v pozoruhodné situaci, kdy levice postupně oslabuje (ČSSD i komunisté) a pravice je zcela roztříštěná (ODS, TOP 09, Svobodní, Realisté). Některé strany pak vágně plují po povrchu a nikdo neví, co mají vlastně za ideologii. Tam můžeme zařadit KDU-ČSL či jejich nového volebního partnera Starosty a nezávislé.

To je ideální prostředí pro strany nesystémové, se silným vůdcem a hlasitou rétorikou. Kdyby Andrej Babiš před deseti či patnácti lety předváděl jen polovinu toho, co dnes, dávno by musel skončit. Za dnešní situace je silný, protože ostatní jsou mimořádně slabí.

Řešení, jak ho eliminovat, samozřejmě existuje. Že by se ale ochablá ČSSD dokázala účelově a na nějakou dobu po volbách domluvit s pravicí a hnutí ANO by bylo odstaveno alespoň na celostátní úrovni na vedlejší kolej, to podle všeho nehrozí. To se raději většina stran sama zničí.

Komentář vyšel na webu Rexlex.cz. Další příspěvky autora si můžete přečíst zde

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744