Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Babiš vytváří chaos, těžit z něj bude ale zase jenom on. Komentář Vratislava Dostála

Babiš vytváří chaos, těžit z něj bude ale zase jenom on. Komentář Vratislava Dostála

Krátce po volbách pověřil prezident Miloš Zeman předsedu vítězné strany Andreje Babiše sestavením vlády. A protože hnutí ANO vyhrálo volby způsobem, který znamená jeho naprostou dominanci a zároveň vylučuje vznik vládní většiny, která by vítěze voleb obešla, začal předseda hnutí ANO hledat koaliční partnery, se kterými disponuje v dolní komoře většinou hlasů. Variant má celou řadu. Přesto vládu s důvěrou stále nemá a nejspíš ani jen tak mít nebude. Což však neznamená, že z chaosu, jehož je původcem, nebude těžit zase jenom Babiš.

Většinu Babiš může stlouct s ODS, může vzniknout vláda na půdorysu Sobotkova kabinetu, tedy koalice složená z hnutí ANO, ČSSD a lidovců. Babiš disponuje většinou také společně se sociálními demokraty a komunisty. Pokud by byl schopný vyjednávač, vládu by mohl sestavit s Piráty a lidovci, nebo s Piráty a Starosty. A pokud by mu byl ukradený obraz České republiky v zahraničí, a zároveň by usiloval o maximální odříznutí všech tradičních subjektů od moci, vládnout by mohl s podporou zcela nalevo situovaných komunistů a naopak zcela napravo situované SPD Tomia Okamury.

Za dané konstelace, v zemi s relativně vyspělou politickou kulturou, jejíž lídři znají všechna úskalí politického provozu – obzvlášť v systému, který má tendenci generovat více nebo méně roztříštěnou Poslaneckou sněmovnu a vyžaduje tedy schopnost dohody a uzavírání spojenectví – bychom od schopného politika mohli realisticky čekat, že bude mít dohodu o většině nejpozději do konce kalendářního roku.

Takto nějak by mohl začínat komentář psaný dva nebo tři dny po volbách, jehož ambicí by bylo přehledně vykreslit politický terén a základní rozvržení sil jednotlivých aktérů. O několik dní později bychom nejspíš referovali o tom, kterak vítěz voleb zformuloval svoje základní programové hodnoty a cíle, se kterými postupně seznámil všechny ostatní subjekty ve sněmovně. A protože volby vyhrálo hnutí, jehož základní charakteristikou je jakási až podivná programová pružnost, zprvu by se skutečně situace mohla jevit tak, že může najít shodu a vládnout s kýmkoli.

Na druhou stranu by se postupně ukázalo, kterak si jsou jeho předseda a PR tým vědomi toho, že ve volbách oslovili spíše levicové voliče, které by za dané situace nebylo praktické ztratit. Tudíž by postupem času z nabízených možností vyloučili vznik středopravé vlády s účastí TOP 09 a STAN.

Ostatně existuje k tomu ještě jeden dobrý důvod: pravice nenechala před volbami na Babišovi nit suchou, některé strany svoji kampaň dokonce postavily na antibabišovské rétorice a strašením občanů před jeho nástupem k moci. Navíc ani osobní chemie, jak s chutí Babiš říká, by v tomto případě nemusela příliš fungovat. STAN a TOP 09 tudíž v našem scénáři logicky jako první už týden po volbách ohlašují odchod do opozice.

V následujícím kroku si Babiš zvolí priority, vyhodnotí možnosti a pokusí se strategicky jednat tak, aby měl i do budoucna ve všech možných ohledech co nejvýhodnější postavení. Přece jen chce změnit „korupcí ochromené Česko“ a ještě k tomu vyhrávat i příští volby. Navíc je zvyklý být všude a vždycky první na pásce a touží neskromně po tom, aby byl veřejností vnímán nejmíň jako mesiáš. Ještě před ustavením sněmovny, tedy někdy začátkem listopadu, proto podstoupí jednání s ODS, která je schopná – jak víme z minulosti – utvářet aliance prakticky s kýmkoli. 

Výhodné by to mohlo být pro obě formace. ODS by se po jednom volebním období stráveném v opozici vrátila k moci, navíc po boku strany, kterou vede oligarcha, a tudíž by se s ním mohla shodnout na celé řadě ekonomických opatření, která jí jsou po chuti – od snižování daní přes hon na údajné zneužívače sociálních dávek a zeštíhlování státního aparátu až po privatizaci veřejných politik. Svízel je v tom, že v čele ODS tou dobou stojí principiální politik, který nechce popřít vše, co říkal před volbami a i nadále tvrdí, že nebude sedět ve vládě spolu s trestně stíhaným politikem. 

Navíc, jak se píše výše, Babiš zjišťuje, že vlastně netouží po tom, aby ztratil voliče, kterým sliboval sociální jistoty, vyšší penze, kvalitní infrastrukturu a celkově fungující Česko. Nezbývá mu tedy, než si škrtnout další položku a zkusit vyjednat koalici se svými bývalými partnery ze Sobotkovy vlády. Avšak, jak se ukazuje někdy ve druhé polovině listopadu, ani oni nehodlají ustoupit a i nadále vylučují, že by ve vládě seděli s trestně stíhaným politikem.

Za dané situace má Babiš dvě možnosti: buď sestaví vládu, kterou podpoří KSČM a SPD, tedy strany extrémní, anebo jako vyzrálý politik promyslí a provede manévr, který by tradičním stranám znemožnil zůstávat nadále na svých pozicích. 

To řešení se přímo nabízí, bylo by stejně tak elegantní, jako efektivní. Pokud by měl Andrej Babiš aspoň tolik kreativity, jako Miloš Zeman v roce 1998, a zároveň se nechoval jako děcko, které chce buď všecko, anebo nic, nejspíš bychom už někdy v prosinci psali, že se rýsuje buď vláda hnutí ANO s ODS, anebo vláda hnutí ANO s ČSSD a KDU-ČSL, jejímž premiérem by byl třeba Richard Brabec, anebo dokonce Petr Fiala či Pavel Bělobrádek. Babiš by vše rámoval tak, že mu jde o chod země, o uklidnění politické situace a efektivní vládnutí, což by neocenily jen jeho média, ale především jeho voliči, kteří by ho začali zbožňovat snad ještě víc než doposud. „Je to nový typ politika. Nejde mu o sebe, ale o nás, o naši zemi,“ znělo by pak všemi zapadlými kouty Česka. 

Babiš by neztratil nic ze svého vlivu, ostatně hnutí ANO mu patří a bez něj si na pražském Chodově, kde sídlí nejen ANO, ale také Agrofert, nedovolí nakoupit snad ani toaletní papír. Navíc by si vytvořil optimální zázemí k tomu, aby mohl očistit své jméno. Jako bonus by mu pozice mimo exekutivu umožňovala i nadále utvářet obraz sebe sama jako antisystémového aktéra, který nenese odpovědnost za negativní společenské nebo politické jevy. Jinak řečeno: Babiš by tahal za nitky a současně by mohl i nadále hovořit o všech, že leda tak kradou a že se vrátí poté, co před soudem prokáže, že se stal objektem komplotu, čímž očistí své jméno.

Někdy kolem Vánoc bychom měli za takové situace vládu s důvěrou a novináři i opozice by mluvila o vládním programovém prohlášení, tématem našich článků by byly třeba ekonomické ukazatele země, sociální politika nové vlády, důchodová reforma, vize zahraniční politiky, reforma školství, zprůhlednění a zkvalitnění zdravotnictví, bavili bychom se o opatřeních, jejichž ambicí by bylo zlepšit naše životní prostředí, řešili bychom, jak lidi zbavit exekucí, nebo co s drahým bydlením především pro páry s malými dětmi, případně jak náš průmysl strategicky připravit na fenomén robotizace a digitalizace. Bylo by toho hodně. 

To by ale nesměla být politika v rozvratu a téměř vše na hlavu převrácené. Je polovina března a premiér bez důvěry jde ve čtvrtek jednat o vládě nejen s ČSSD a KSČM, ale také s Okamurou a dokonce i s ODS. A navíc mu to nepřijde vůbec divné.

Babiš je zvyklý říkat, že není politik, nýbrž byznysmen. Prý jedná s každým. Vůbec mu přitom nedochází, že se ocitl v jiném poli s jinými zákonitostmi. Navíc netuší, kam a proč by měl směřovat. V žádném ohledu není konzistentní. Odmítá si osvojit, že je politika kolektivní disciplína. A tak zatímco na Malé Straně všechny znejišťuje a vytváří chaos, aniž by tušil, co to způsobí, mizí s vládou do regionů, kde nejspíš povede, podobně jako Zeman, permanentní kampaň.

Nejstrašnější za dané situace je, že jakýkoli protitah jeho soupeřů ve výsledku posílí zase Babiše. Politika v tradičním pojetí – zdá se – před našima očima mizí, někteří myslitelé dokonce tvrdí, že nevratně. Filosof Michael Hauser v této souvislosti hovoří o nástupu metapopulismu, tedy politiky, která nemá žádnou ucelenou doktrínu a představuje jakousi hybridní směs levicových a pravicových prvků. Přitom je to právě tato směs, co znemožňuje tradičním politikům adekvátně a efektivně reagovat. Jediné, co tak Babiš zatím nemá jisté, je vláda s důvěrou. A třeba se to nezmění. A to nejen ve čtvrtek, ale až do voleb. Otázka je, co bude po nich.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1