Osud Pokorné Jermanové je do jisté míry ilustrujícím i pro zbytek krajů. Babišovo hnutí je zjevně schopné dosáhnout vítězství, ale v mnoha případech bude mít problém postavit koalice. Vzkaz pro opozici je tak zřejmý. Pokud chce jednou současného premiéra odstavit od moci, musí se spojit – a to mnohem více, než se stalo v krajských volbách. V řadě krajů opozice na vítězství nedosáhla jenom proto, že byla reprezentována hned několika bloky. Je také zjevné, že pokud by šlo o volby celostátní, Babišova podpora se příliš neotřásla a nadále by dosáhl na pohodlné vítězství. To je první a nejdůležitější závěr krajských voleb.
Druhým důležitým závěrem je výsledek Pirátů. Proti tradičním stranám či koalicím se jim podařilo dosáhnout výrazných úspěchů nejenom ve všech krajích, ale zejména v krajích nejchudších. Zdá se, že na politické scéně vidíme novou „catch-all party“, která zjevně neoslovuje jen mladé. Skrze výrazné zisky v krajských zastupitelstvech se strana definitivně etabluje, a získá další platformu, která ji může jednou přivést do vlády. Pokud budeme hovořit o lídrovi opozice, jsou to v současnosti zjevně Piráti a nikoliv ODS. Výsledek občanských demokratů není beznadějný, mohli by získat několik hejtmanů, ale nezdá se, že by dokázali někdy v budoucnosti Babiše porazit. Alespoň ne bez pomoci ostatních stran a zjevně ne bez pomoci Pirátů.
Za třetí závěr pak můžeme považovat bídný výsledek sociální demokracie. ČSSD velmi pravděpodobně přijde o všechny své hejtmany. Ukázkový souboj se pak odehrál v Ústeckém kraji, kde vedení sociálních demokratů odmítlo původní kandidátku ústecké ČSSD a postavilo svou vlastní. Za tu loboval třeba bývalý premiér Jiří Paroubek a na druhém místě stanul jeho kontroverzní přítel Petr Benda. Tato kandidátka nicméně utrpěla zdrcující porážku a to nejen v rámci celkových výsledků, ale také od odmítnutých členů ČSSD, kteří se sdružili na kandidátce Lepší sever. Bude zajímavé sledovat, jak se tento vývoj promítne do podoby celostátního vedení strany.
Čtvrtý a poslední závěr míří na okraj politického spektra, kde se o podobný typ voliče utkaly SPD a Trikolóra. Ukázalo se, že Tomio Okamura má v tomto souboji jasně navrch, drží si své voliče a nepotřebuje k tomu nijak zvlášť nákladnou kampaň. Pokud Václav Klaus mladší nedokáže chod své strany zásadně změnit, je klidně možné, že se za ním v politice po příštích volbách „zavře voda“.
