KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY| Na čtvrteční události z Poslanecké sněmovny, během nichž nedošlo k prodloužení nouzového stavu, se můžeme dívat z mnoha pohledů. Jednak je to signálem o rozkladu některých struktur státu, rozkladu vládní koalice a do třetice i rozkladu morální autority Andreje Babiše.
Léta 2013-2020 byla hospodářsky nejsilnějším obdobím v moderní historii. Premiérům stačilo jen vybírat daně a přerozdělovat. Teprve nástup koronavirové infekce v březnu 2020 postavil před vládní politiky problémy, které prověřily jejich politické a organizační schopnosti. Nenormální situace kolem covidu-19 v první řadě demaskovala způsob, jímž premiér Babiš řídí vládní struktury. Ukázalo se, že má uvnitř vlády ještě jednu menší, složenou z poradců, která je často podstatnější než ta koaliční. Tyto postupy zpětně chaotizují celou státní správu.
Andreji Babišovi je blízké to, co dělal celé léta v Agrofertu – nesystematický esemeskový management. Jinak řečeno, zasahování do všeho, přelétávání z tématu na téma a boření standardních struktur. Tento model má špatný vliv na vlivné státní úředníky, kteří se jednak obávají nepříjemných premiérových sms zpráv a současně s tím odmítají dělat vlastní rozhodnutí, aby nenarazili. Výsledkem je, že většinou nedělají nic, co by je mohlo ohrozit a hledají si pro to alibi. Čím méně fungují standardní struktury, tím více premiér produkuje sms zprávy a do řízení státu se vměšuje jeho „vnitřní vláda.“ Výsledkem jsou ad hoc akce, kdy nevíte, jestli premiér chce skutečně něčím pohnout, nebo jde jen o politický marketing. Stát na úrovni ministerstev a přidružených institucí na to reaguje vytvářením paralelních center řízení. Celé to působí jako nesouvislá směs příkazů a protipříkazů.
