Babišův chaotický sprint: Premiér vsází vše na jednu kartu, stát se mu přitom drolí pod rukama

KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY| Na čtvrteční události z Poslanecké sněmovny, během nichž nedošlo k prodloužení nouzového stavu, se můžeme dívat z mnoha pohledů. Jednak je to signálem o rozkladu některých struktur státu, rozkladu vládní koalice a do třetice i rozkladu morální autority Andreje Babiše.

Léta 2013-2020 byla hospodářsky nejsilnějším obdobím v moderní historii. Premiérům stačilo jen vybírat daně a přerozdělovat. Teprve nástup koronavirové infekce v březnu 2020 postavil před vládní politiky problémy, které prověřily jejich politické a organizační schopnosti. Nenormální situace kolem covidu-19 v první řadě demaskovala způsob, jímž premiér Babiš řídí vládní struktury. Ukázalo se, že má uvnitř vlády ještě jednu menší, složenou z poradců, která je často podstatnější než ta koaliční. Tyto postupy zpětně chaotizují celou státní správu.

Andreji Babišovi je blízké to, co dělal celé léta v Agrofertu – nesystematický esemeskový management. Jinak řečeno, zasahování do všeho, přelétávání z tématu na téma a boření standardních struktur. Tento model má špatný vliv na vlivné státní úředníky, kteří se jednak obávají nepříjemných premiérových sms zpráv a současně s  tím odmítají dělat vlastní rozhodnutí, aby nenarazili. Výsledkem je, že většinou nedělají nic, co by je mohlo ohrozit a hledají si pro to alibi. Čím méně fungují standardní struktury, tím více premiér produkuje sms zprávy a do řízení státu se vměšuje jeho „vnitřní vláda.“ Výsledkem jsou ad hoc akce, kdy nevíte, jestli premiér chce skutečně něčím pohnout, nebo jde jen o politický marketing. Stát na úrovni ministerstev a přidružených institucí na to reaguje vytvářením paralelních center řízení. Celé to působí jako nesouvislá směs příkazů a protipříkazů.

Země, která ztratí svůj příběh, ztratí i vůli k existenci. Věříme ještě vůbec v příběh zvaný „Česká republika“?

Čistě politologicky došlo ve čtvrtek k rozbití vládní koalice v přímém přenosu. Dvě vládní síly (ANO, ČSSD) neměly dost hlasů k vyhlášení nouzového stavu a tolerující komunisté jim odmítli dát podporu. Příčinou bylo, že jim začátkem ledna premiér nasliboval různé ústupky, které nedodržel. Popáté ruku pro nouzový stav poslanci KSČM nezvedli. Kdyby Andrej Babiš byl skutečně velký politik, vybere si určitou opoziční skupinu a udělá s ní dohodu. Podobně jako při hlasování o snížení daní koncem roku 2020. V neděli se mu nabídly dokonce dvě formace, nejdříve K2 (Piráti, STAN), přičemž současně dostal dopis i od lidoveckého předsedy Jurečky, takže mohl začít jednat i s K3 (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) o jejich požadavcích. Hlavně s K2 se šlo poměrně rychle dohodnout, a nevyvolalo by to tak velké náklady na rozpočet jako požadavek K3 na odškodnění podnikatelů. Babiš se však, a to je podstatné, dohodnout nechtěl.

Současný český premiér jednak není osobnostně nastavený na velké dohody, jako svého času dělali Miloš Zeman a Václav Klaus. Je příliš solitérní a vždycky chce vyhrát 5:0, přičemž počítá, že příště může pět nula zase prohrát on. Politika je však často o remízách.Tentokrát to bylo ještě trochu jinak, protože Andrej Babiš ve skutečnosti nechtěl ani vyhrát. Namísto kompromisu vyhrotil situaci a stylizoval se do role hrdiny, bojujícího proti covidu, kterému hází celý svět klacky pod nohy. Člověk by si řekl, že když už ztratil podporu do té doby věrných komunistů, udělá všechno pro to, aby získal část opozice. On ji však raději zatáhl do vyjednávání, aby ji dnes mohl v médiích vymáchat, že je nezodpovědná. Rád bych poznal příštího sebevraha, který s ním bude chtít sestavovat případnou příští vládu.

Černý parlamentní čtvrtek také ukázal na rozklad morální autority vlády a premiéra vést Českou republiku. Přesněji řečeno, padla přirozená autorita státu a jeho vedení si vynucovat nepopulární opatření. Když z hodiny na hodinu udělala vláda uzávěru ve třech okresech, vystoupila v České televizi starostka Mladých Buků z Trutnovska a popsala, jak nemají žádné informace a současně řekla, že vláda ztratila morální autoritu a důvěru lidí nutnou k tomu, aby tato opatření navrhovala a požadovala jejich plnění. Andrej Babiš je dnes v situaci, že má pevné jádro svých voličů, bezvýhradnou podporu Hradu a stále ještě může spoléhat na policii a armádu. Nicméně „zbytek“ státu a politické scény začíná pomalu sázet na úplně jiné struktury a vazby. Babiš cítí, že se mu zoufale drolí mocenská základna, že je fakticky sám, a proto rozehrává složité zákulisní diplomatické hry na získání vakcín mimo zemí Evropské unie. Ty mu podle jeho názoru jako jediné mohou opět zajistit dominanci mezi voliči a na české politické scéně. Prostě sází všechno na jednu kartu, chaoticky sprintuje vpřed a za ním jde kouř z požárů a spálenišť.






SDÍLET
sinfin.digital