Barták: Babiš může udělat osudovou chybu. Česku by pak v Evropě už nikdo nerozuměl | info.cz

Články odjinud

Barták: Babiš může udělat osudovou chybu. Česku by pak v Evropě už nikdo nerozuměl

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Balík v hodnotě 750 miliard eur, kterým Evropská komise navrhuje sanovat evropskou ekonomiku zdecimovanou dopady koronavirové krize, nebude velmi pravděpodobně schválen přesně tak, jak byl ve středu předložen. Z prvních reakcí členských zemí je však zřejmé, že ho většina podporuje. Jsou to nejen Francie a Německo, nejsilnější země EU, které mu připravily cestu, všechny středomořské státy, ale také Belgie, Irsko či Slovinsko. Ty vlády, kterým se nelíbí, ho šmahem neodmítají, ale vesměs ho označují za základ pro další jednání. Doufejme, že to platí také pro Českou republiku, ačkoli její premiér Andrej Babiš označil návrh za „nepřijatelný“.  

Sedmiletý rozpočet EU na období 2021-27, na který je záchranný fond navázán, musí být schválen členskými státy do konce roku, aby EU byla schopna dál hospodařit. Času je tedy opravdu málo, tím spíše, že komise předložila novou podobu zmíněného rozpočtu v hodnotě 1,1 bilionu eur, což je o chlup víc, než co členské státy zamítly už v únoru.

Lídři členských zemí se návrhem budou zabývat poprvé na summitu 19. června; tam by se měla přesněji ukázat míra neshody i perspektiva kompromisu. Shodnou-li se vlády, přijde na řadu Evropský parlament, ale také parlamenty všech členských zemí, ba některých regionů, protože musí schválit národní záruky za společný dluh.

Hlavní sporné body? Zaprvé nepochybně sám nápad, že si Evropská komise vypůjčí peníze na mezinárodním finančním trhu a bude je splácet pod dobu 30 let až do roku 2058. Zadruhé poměr mezi přímými dotacemi (500 miliard) a půjčkami (250 miliard). Za třetí formulace podmínek pro přidělování peněz podle dopadů koronakrize na tu kterou zemi i podle toho, jak budou národní plány obnovy orientovány na priority budoucnosti, zejména ochranu klimatu a digitalizaci ekonomik.

Bohatší severní země jako Nizozemsko, Dánsko, Rakousko, Švédsko či Finsko, kde epidemie nenapáchala takové škody, v podstatě nemají nic proti tomu, aby se EU zadlužila, pokud by vypůjčené peníze dál pouze půjčovala členským státům, které by je pak samy splácely. Tím by nedošlo ke sdílení dluhu jako v případě poskytování přímých grantů a tedy případně k tomu, že konečnou fakturu zaplatí nakonec ti bohatší, kteří se dosud dokázali úspěšně bránit výraznějšímu zvyšování evropského rozpočtu. Tato skupina našla nepravděpodobného spojence také v českém premiérovi, jemuž se zadlužení přenesené na příští generace nelíbí „principiálně“.

Podle Evropské komise ekonomiku kontinentu oživí nejlépe rychlá a podstatná injekce do jednotného vnitřního trhu, přičemž je třeba především sanovat ty ekonomiky, které se propadly nejhlouběji, a to zejména kvůli interní struktuře jejich hospodářství – nejvíce utrpěly ty, jež jsou hodně závislé na službách a cestovním ruchu. Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová neměla na vybranou – jedině dynamický a společný trh orientovaný na budoucí výzvy vyvede Evropu z krize a zajistí její globální konkurenceschopnost. Je mu tedy třeba pomoci, jenže peníze nerostou na stromech a bohatší členské státy dlouhodobě odmítají do společné kasy odvádět více než jedno procento hrubého národního důchodu, tedy almužnu v porovnáním s tím, co je v sázce.

Půjčka má být ostatně jednorázová a peníze se mají spotřebovat do tří let. Komise nečekaně transparentně zveřejnila hypotetické rozdělení investiční části balíku (610 miliard) mezi jednotlivé státy, přičemž České republice přisoudila 19,2 miliardy eur dotací a půjček, tedy přes 500 miliard korun. Při srovnání s ostatními je to až nečekaně vysoký obnos, vezmou-li se v úvahu relativně mírné dopady epidemie v ČR. Například čtyřikrát lidnatější Polsko, které už vyjádřilo spokojenost, má dostat 38 miliard eur. Nejhůře postižené Itálii přisuzuje komise 81 miliard, ale Německu pouhých 30 miliard. Neobstojí tedy český argument, že se posouváme do role čistého přispěvatele, tedy že budeme na členství v EU doplácet – a to ani při využití fondu obnovy, ani při čerpání z řádného rozpočtu. Místopředsedkyně komise Věra Jourová ostatně spočítala, že pokud bude Praha řádně čerpat, co jí je nabízeno, měla by v příštím sedmiletém období skončit s čistým přebytkem ve výši 200 miliard korun.

Zatímco EU byla ze všech stran kritizována za slabou odezvu na pandemii, nedostatečnou koordinaci a byrokratický přístup, v okamžiku, kdy její exekutiva předložila skutečné odvážný a ambiciózní plán, jak krizi překonat, dostávají některé země strach. Jsme svědky klasického rozporu mezi ekonomickou vizí, jež by měla nahrávat posilování společného trhu výhodného pro všechny, a domácími kupeckými počty, z nichž vycházejí krátkodobě nevýhodná čísla. Nebo mezi uplatňováním principu solidarity v rámci EU a vnitropolitickými ohledy na domácí nacionalisty, demagogy a populisty, kterým je evropská integrace a zapojení jejich zemí do ní dlouhodobě proti srsti. Typickým příkladem je názor šéfa KSČM Filipa, který považuje za „nefér“, aby ČR pomáhala zemím, které údajně zanedbaly své zdravotnictví.

Premiér Babiš se od první chvíle zařadil mezi nejostřejší kritiky návrhu Evropské komise. Nezbývá než doufat, že ho jeho poradci a kolegové, stejně jako lídři dalších zemí, přesvědčí o přednostech tohoto plánu, který bude dobrý také pro Českou republiku. Bylo by osudovou chybou, kdyby se Česko stavělo dál takto rozhodně proti. V Evropě by nám už nikdo nerozuměl.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud