KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Lídři evropských zemí se v úterý večer dohodli na sérii společných opatření v boji proti epidemii nového koronaviru a jejím hospodářským následkům. Oživili tak úlohu a poslání Evropské unie v této zatěžkávací zkoušce pro celý kontinent, a to v okamžiku, kdy sílila kritika nečinnosti bruselských institucí. Ačkoli dohodnuté kroky mohou leckomu připadat jako opožděné a příliš skromné, jsou za dané situace jediným společným jmenovatelem, na kterém se členské státy dokáží domluvit. Poprvé totiž čelí krizi, která se do značné míry vymyká unijním kompetencím a zároveň se týká zdraví obyvatelstva, tedy hodnoty naprosto stěžejní a životně důležité.
Jednotlivé členské země na šíření nákazy reagovaly individuálně; koordinace byla minimální. Očekával se nějaký návod ze strany Evropské komise, ta se ale zmohla jen na stydlivou kritiku uzavírání národních hranic, což se při vzrůstajících obavách jevilo jako nepochopení situace. Při bližším pohledu je ovšem zřejmé, že komise, nikým nevolený nadnárodní výkonný orgán, se může pohybovat výlučně v mantinelech stanovených svrchovanými členskými státy. Předsedkyně Ursula von der Leyenová ostatně v pondělí pouze požádala lídry členských zemí, aby na 30 dní uzavřeli prostor Evropské unie pro vstup cizinců ze zbytku světa. Sama o něčem takovém rozhodnout nemohla.
Pokud se nějaká situace vymyká pravomocem, které nastavují smlouvy, ocitá se EU výlučně na politickém kolbišti, kde nesou odpovědnost pouze demokraticky zvolení nejvyšší představitelé. Tak tomu bylo při řešení řecké dluhové krize v roce 2010 i při přílivu migrantů do Evropy o pět let později. Právě proto ostatně existuje Evropská rada složená z nejvyšších představitelů členských zemí, orgán, který má určovat politický směr, vytyčovat cíle a případně poskytovat Evropské komisi mandát ke konkrétním krokům.
