Barták: Nepřesvědčivá pařížská rošáda. Macronova výměna premiéra budí rozpaky

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Je nepsaným pravidlem francouzské politiky, že prezident, který zabředne do potíží a poklesu popularity, vymění předsedu vlády a řadu jejích členů, aby nabral nový směr, přitáhl pozornost a posílil veřejnou podporu své osoby. Děje se to podle pravidel francouzského prezidentského systému, tedy mimo jakékoli zapojení parlamentu. Premiérovi je řečeno, aby opustil Matignonský palác, a on podá demisi. Prezident pak jmenuje nového šéfa vlády a s ním se dohodne na složení kabinetu. Poslanci se to dovědí z novin.  

Pařížská rošáda uplynulých dní probíhala podle tohoto ustáleného scénáře. Premiér Édouard Philippe byl poslán domů do přístavu Le Havre, kde krátce předtím brilantně obhájil úřad starosty, a na jeho místo byl dosazen širší veřejnosti neznámý Jean Castex, kterého Macron nedávno přibral do svého týmu, aby koordinoval rozvolňování protikoronavirových opatření v zemi. Následovala výměna osmi z více než tří desítek ministrů a státních tajemníků, přičemž většina těch důležitých zůstala ve funkci; padáka dostali ti, kdo měli máslo na hlavně, zejména ministr vnitra Christopher Castaner, široce kritizovaný za krytí policejního násilí při potlačování loňských nepokojů tzv. žlutých vest.

Macron nepochybně potřeboval udělat nějakou změnu, aby zastavil propad veřejné podpory své osoby, nastartoval kampaň směřující k znovuzískání důvěryhodnosti a začal se připravovat na boj o své znovuzvolení za dva roky. Po prohraných municipálních volbách, ve kterých jeho strana LREM (La République en Marche!, Republika vpřed!) nezískala ani jedno větší francouzské město – nepočítáme-li Philippův Le Havre – mu nic jiného nezbývalo. Jenže minimalistický způsob, jakým to udělal, zaráží všechny francouzské politické pozorovatele.

Stanou se z Pirátů korzáři? Ivan Bartoš musí rozseknout gordický uzel

sinfin.digital