KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Dohoda ministrů financí EU z minulého týdne o balíčku opatření pro zmírnění dopadů koronavirové krize, vydřená po skoro 17 hodinách jednání, je důležitým signálem, že pod tlakem mimořádných okolností jsou členské státy nadále schopné kompromisů. Je to však jen první z velkých kroků, které se od Evropské unie očekávají, aby se přičinila o zmírnění recese a opětovné nastartování 27 ekonomik a prokázala tak svou nezbytnost a užitečnost.
Z četby zpráv napříč Evropou vzniká pocit, že EU nejen zaspala začátek epidemie, jako ostatně většina členských zemí, zvláště na Západě, ale také že nadále nereaguje adekvátně. Opak je pravdou. Evropská komise, Evropská centrální banka i rada EU v rámci svých kompetencí schválily řadu opatření, z nichž některá znamenají skutečný rozchod s donedávna neporušitelnými normami. Stačí připomenout opuštění pravidel rozpočtové kázně (deficity tři procenta HDP, dluhy 60 procent HDP), povolení investovat evropské peníze do podpor v nezaměstnanosti nebo uvolnění pravidel pro poskytování státní pomoci podnikům. Nehledě na praktické okamžité kroky usnadňující pohyb zboží přes hranice, spuštění řady výzkumných projektů souvisejících s nákazou Covid-19 či sdružený a koordinovaný nákup lékařských pomůcek. Nyní komise navrhuje způsoby, jak koordinovat návrat k normálu. Za normálních okolností by se na taková rozhodnutí čekalo měsíce, ba déle.
Opatření proti šíření nákazy vedla postupně ve všech zemích EU k výraznému oslabení hospodářské aktivity. Podniky zastavily nebo utlumily výrobu a ochrnula převážná většina služeb. Firmy se začaly propadat do červených čísel a lidé do životních problémů. Vlády zapomněly na schválené rozpočtové deficity a začaly do ekonomiky a sociální pomoci sypat obrovské peníze. V EU se očekává propad ekonomik až o 10 procent, přičemž někteří na tom budou podstatně hůř než jiní. Za této situace by měla plně nastoupit solidární a koordinovaná pomoc ze strany unie jako významný dodatečný nástroj vedle státních intervencí.
Půjčky
Schválený první finanční balíček je složen ze tří opatření. Prvním je uvolnění 240 miliard eur ze záchranného fondu eurozóny pro půjčky do státních rozpočtů zemí, kde se platí eurem, a to do výše dvou procent jejich hrubého domácího produktu. Dalších necelých 50 miliard by mělo být vyčleněno za podobných podmínek z takzvaného nástroje BPI pro země mimo euro. Pro všechny členské státy EU pak jsou k dispozici další dva nástroje – navýšení kreditů od Evropské investiční banky na 200 miliard eur, hlavně pro malé a střední podniky postižené krizí, a mobilizace 100 miliard pro půjčky ve prospěch zaměstnanosti, které si na mezinárodních trzích vypůjčí Evropská komise.
