Barták: Tvrdá rvačka o bilion eur začíná | info.cz

Články odjinud

Barták: Tvrdá rvačka o bilion eur začíná

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Psychodrama kolem rozpočtového rámce Evropské unie se odehrává každých sedm let a patří k nejprekérnějším cvičením, jimiž evropská integrace prochází. Prostě se na nějaký čas zapomene na sdílené vize, vznešené cíle a společné ideály; vlády členských zemí si vyhrnou rukávy a pustí se do vcelku primitivní rvačky o peníze.

Summit s tímto programem se v Bruselu schází už v pondělí. Předseda Evropské rady Belgičan Charles Michel ve zvacím dopise záměrně neuvedl, kdy schůzka skončí. Očekává se, že udělá maximum pro to, aby smířil nesmiřitelné, otupil hroty, vyvážil mínusy a rozdělil plusy tak, že by výsledek mohl být přijatelný pro všechny. 

Minulá zkušenost ovšem takto optimistickému scénáři nenasvědčuje. Obvykle bylo zapotřebí několika summitů a spousty bilaterálního handrkování, než se dospělo k situaci, kdy míra souhlasu, respektive nespokojenosti všech, byla přibližně stejná. Nový předseda Evropské rady si ovšem věří. V posledních několika dnech se viděl prakticky se všemi lídry, včetně Andreje Babiše, a působí dojmem, že ví, jak jednání vést. Podle diplomatických veteránů je nejdůležitější nepřipustit patové situace, neustále mít v rukávu nové kompromisní návrhy a udržovat tak rozhovory v chodu.

Na první pohled není zcela pochopitelné, proč se dělá tolik povyku kvůli jednomu procentu hrubého národního důchodu. Zhruba tolik totiž tradičně obnáší rozpočet Evropské unie, která tedy členské státy stojí pouhé procento jejich příjmů. Když se ovšem tyto peníze dají dohromady, dospěje se k částce kolem bilionu eur na sedm let, což už zase není tak málo. Tato suma se pak musí rozdělit do výdajů podle jednotlivých kapitol. A právě toto dělení je mimořádně citlivé.

Nesmiřitelné postoje

Frontová linie probíhá klasicky mezi zeměmi, které do rozpočtu více přispívají, než z něj berou, na jedné straně, a těmi, kdo více berou, než platí, na straně druhé. Pro období 2021–27 se schéma komplikuje zaprvé tím, že je třeba se vypořádat se schodkem způsobeným odchodem Velké Británie, a zadruhé tím, že Evropská unie rozšiřuje své ambice na nové oblasti.

Potřeba investic do životního prostředí, kybernetiky, umělé inteligence, do tématu zvládání migrace či do společné obrany, což jsou priority vytyčené novou Evropskou komisí, naráží na dvojí odpor – jedni se nemíní zříct části dotací a druzí odmítají platit víc než dosud. Předsedkyni komise Ursule von der Leyenové hrozí, že nedostane, kolik chce – a bude muset slevit ze svých celoevropských cílů, což by byla politická blamáž na samém začátku mandátu.

Státníci budou mít na stole balíček vycházející z návrhu Evropské komise ještě z roku 2018, který počítá s výdaji ve výši 1,14 bilionu eur, a také z úspornějšího návrhu vypracovaného Finskem, které unii předsedalo ve druhé polovině loňského roku, na 1,09 bilionu. Oba návrhy jsou již náběhem ke kompromisu, protože nepočítají s úplným pokrytím schodku způsobeného brexitem a poněkud omezují výdaje na zemědělství a na pomoc chudším regionům; ten druhý škrtá také v prostředcích pro zmíněné nové priority. Nevyhovují ovšem nikomu a byly terčem kritiky.

V uplynulých měsících se jasně sešikovaly dvě skupiny. Asi 16 zemí, vesměs ze střední a jižní Evropy, vystupuje jako „přátelé koheze“, a usiluje o pokračování dosavadních dotací do zemědělství a na regionální rozvoj. Všechny tyto státy z rozpočtu EU dosud více braly, než do něj platily. Premiér Andrej Babiš hrál aktivní roli, a dokonce jednu ze schůzek premiérů těchto států svolal do Prahy. Jednota této skupiny ale má trhliny už proto, že Evropská komise navrhla pro země jako Řecko, Španělsko či Portugalsko lepší zacházení než pro Česko, Polsko, Rumunsko nebo baltské státy. To se Babišovi nelíbí: „Ty propočty motivují země, které mají vysokou nezaměstnanost a nízký růst HDP. Tyto země mají dostat stejně, kolik měly, a naopak my, kteří máme nejnižší nezaměstnanost a slušný růst HDP, tak nám se to krátí,“ řekl po schůzce s Michelem v Bruselu. A předpověděl, že nadcházející summit problém nevyřeší.

Druhá skupina složená z Nizozemska, Dánska, Švédska a Rakouska rozhodně odmítá jakékoli navýšení odvodů do evropského rozpočtu a hájí symbolický strop jednoho procenta hrubého národního důchodu. Budou také bránit sérii relativně drobných úlev, které si ve stínu Velké Británie vybojovaly v minulých obdobích. Blízko k jejích postojům má i Německo, i když v poslední době působilo váhavěji. Kancléřka Angela Merkelová mluvila minulý týden sice o „restriktivním“ rozpočtu, ale také o tom, že je potřeba vytvořit podmínky, aby kompromis byl přijatelný pro všechny. Německo bude unii předsedat ve druhé polovině roku a nepřeje si, aby všechny síly muselo vynaložit na dokončení rozpočtového maratonu.

O překvapení se vpředvečer summitu postaral francouzský prezident Emmanuel Macron. Při návštěvě Polska vyzval k větším investicím na evropské úrovni. „S rozpočtem na úrovni jednoho procenta národního důchodu nemá Evropa skutečnou politiku,“ prohlásil. Dodal ovšem, že si není jist, zda bude v rozpočtové bitvě úspěšný.

Navzdory těmto výrokům se v Bruselu spíše očekává, že Francie nepodpoří „přátele koheze“, ale mohla by se zasadit o vyšší výdaje do nových společných priorit, což by nemuselo nutně vyhovovat zemím, které chtějí spořit za každou cenu. Jak Merkelová, tak Macron vyčkávají a neřadí se k žádné skupině. Představují přitom dvě největší evropské ekonomiky, přes 40 procent příjmů do evropské kasy, takže jejich postoje budou pro výsledek summitu klíčové.

Nepřítel čas

Nový rozpočtový rámec 2021–2027 má platit od začátku příštího roku. Času tedy není nazbyt. Pokud se lídři nedohodnou nyní, bude vážně ohroženo financování unijních programů od 1. ledna. To by mohlo oslabit odhodlání „kohezních“ států vzdorovat kompromisu, protože právě jim nejvíce záleží na tom, aby unijní peníze začaly z nového rozpočtu plynout hladce a podle plánu. Charles Michel si je vědom vzdálenosti mezi jednotlivými postoji, a bude muset přijít s návrhy, které umožní politikům se dohodnout, aniž by ztratili tvář před domácím publikem. To platí i pro Andreje Babiše nebo maďarského Viktora Orbána, kteří patřili k nejpříkřejším kritikům dosavadních návrhů.

Michel při bilaterálních schůzkách zdůrazňoval, že udělá vše pro to, aby se unie nyní v únoru dohodla. Připomínal, že vleklá jednání v minulosti obvykle nevedla k lepšímu výsledku a nejsou tudíž v ničím zájmu. Podaří se mu přesvědčit 27 lídrů, z nichž každý bude myslet především na domácí publikum?

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud