Biden a Trump už jen přesvědčují přesvědčené, volebními kartami dnes sotva něco zamíchá

23. 10. 2020 • 16:10
KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Volební drama v USA spěje k vyvrcholení; 3. listopad je takříkajíc za dveřmi a jisté je jen to, že napínavé to bude do poslední chvíle. Oba kandidáti, obhajující republikán Donald Trump i jeho vyzyvatel demokrat Joe Biden, se v noci na dnešek střetli v poslední debatě, která ovšem žádný zvrat nepřinesla. Biden se profiluje jako favorit a podle celostátních průzkumů má až osmiprocentní náskok, což ovšem – vzhledem ke specifikům amerického volebního systému – ještě neznamená všechno. Ve většině tzv. swing states, tj. ve státech, kde se o prezidentovi bude skutečně rozhodovat, jeho náskok tak markantní není.

První věc, která může být pro někoho překvapivá, je fakt, že větší obavy z výsledků hlasování mají dnes mnozí demokraté, třebaže většina průzkumů hovoří pro jejich kandidáta. Jenže! Situace až příliš připomíná podzim 2016, kdy o vítězství Hillary Clintonové pochyboval jen málokdo. A potom přišel „šok volební noci“, nikoli nepodobně jako v roce 2004, kdy většinou médií a liberálními elitami opovrhovaný George Bush mladší porazil (na rozdíl od roku 2000 už bez „pomoci“ Nejvyššího soudu) massachusettského senátora Johna Kerryho. Už tehdy nemohli demokraté uvěřit, co se během oné noci stalo. Po dvanácti letech se situace takřka do detailu opakovala. Jejich nynějším obavám se nelze divit.

Donald Trump navíc v posledních dnech sugestivně mobilizuje své spojence a navzdory prodělanému covidu-19 působí vitálněji než Biden. Kromě toho se mu zjevně podařilo přesvědčit část veřejnosti o tom, že aktivisté ve službách demokratů údajně připravují „kolosální podvod“ prostřednictvím korespondenčního hlasování. Na část elektorátu fungují samozřejmě i slogany o „vládě zákona a pořádku“ a o tom, že úřadující prezident je jediný, kdo může zemi „zachránit“ před „zdivočelými progresivisty“. Biden a trochu překvapivě ani jeho viceprezidentská spolukandidátka Kamala Harrisová navíc nemají příliš velké charisma, což rovněž nahrává Trumpovi.

Na druhé straně ale platí, že Donald Trump přišel pro letošní volby o dost možná hlavní trumf, který ho před čtyřmi lety přivedl do Bílého domu. Tehdy byl skutečně novou, neokoukanou tváří, mužem, jenž mohl přesvědčivě tvrdit, že není součástí „prohnilého politického establishmentu“ a že „vyčistí“ Washington od všech „zlořádů“, které v něm panují. Tohle letos nefunguje, Donald Trump už totiž mimo jakoukoli pochybnost establishment je a Washington je z velké části jeho Washington, stejně jako Senát, jenž za ním stojí sešikovaný (skoro) jako jeden muž.

Současně proti Trumpovi mluví i jiné věci. Třebaže je situace v řadě ohledů jiná, než jak ji prezentuje i u nás dobře známá stanice CNN a jak o Trumpově vládnutí informuje většina českých médií, je fakt, že prezident ve srovnání se svými předchůdci úřaduje, jak to jen říct, poněkud „nestandardně“, ne-li přímo chaoticky. To se projevilo zejména v prvních dvou letech vlády častými změnami v jeho kabinetu, v posledním roce pro změnu ve způsobu, jakým americká vláda čelila a dosud čelí koronavirové pandemii.

Jak řekl jeden můj přítel z coloradského Boulderu, přesvědčený celoživotní demokrat: „Kdyby byl ten zatracený Biden alespoň trochu co k čemu, bylo by dávno rozhodnuto.“ Na tomhle výroku je hodně pravdy. Mnozí Američané budou Joea Bidena volit pouze proto, že z různých důvodů nesnášejí Donalda Trumpa, nikoli proto, že by jim nějakým způsobem imponoval, anebo by měl nějakou přesvědčivou vizi o budoucnosti země; někteří jím dokonce více či méně pohrdají. Jejich zášť vůči Trumpovi je ale tak velká, že jsou navzdory tomu ochotni dát mu hlas. Co tohle všechno bude znamenat, až se zavřou volební místnosti a až se sečte velké množství korespondenčních hlasů, si dnes ale nikdo netroufne odhadnout.

Nakonec se bude rozhodovat v již zmíněných swing states, kde poměr sil není tak jednoznačný a na které se zaměřuje pozornost kandidátů, komentátorů i analytiků. Vraťme se proto ještě krátce průzkumům veřejného mínění. Agentury, které jimi zabývají, vesměs tvrdí, že se poučily z doby před čtyřmi lety a že dnes dokáží pracovat i s tím, že se někteří voliči Donalda Trumpa nepřiznávají k tomu, že ho budou volit, protože zejména od velkých celostátních médiích dostávali a dostávají nálepky „rasistů“, „buranů“ nebo ,přinejlepším, s laskavou shovívavostí, „prosťáčků“, kteří nepochopili, jaký „velký blbec“ jejich favorit je. Já osobně jsem k tomu, zda se agentury z minulého „výbuchu“ opravdu poučily a zda nalezly know how „jak na to“, spíše skeptický, ale uvidíme.

V zásadě mám za to, že dnes už Biden i Trump takříkajíc přesvědčují přesvědčené, že těch opravdu nerozhodnutých voličů je jen minimum. Jediné, co do finálního výsledku může ještě promluvit, je nějaký skandál, nějaký skutečně zdrcující „sólokapr“, kterého si ta či ona strana chystá na poslední dny těsně před volbami. Něco opravdu velkého, protože informace o tom, že Trump je „agentem Ruska“, co neplatí daně, a Bidenova rodina „se nezákonně obohacovala během jeho viceprezidentství“, už nikoho nepřekvapí a vlastně ani nezajímají, stejně jako je dnes už úplně jedno, kdo z obou kandidátů víc lhal, udělal toho víc pro Afroameričany, anebo (aniž bych to chtěl co do významu srovnávat, ale politika je politika) sáhl té či oné slečně či paní před patnácti lety na zadek.

Ani tato „senzace“ ale není pravděpodobná. Američané už masivně volí (podle posledních zpráv odeslalo své hlasy přes čtyřicet milionů voličů), takže by ovlivnila jen ty, kteří se k volbám teprve chystají, čímž chci říct, že i na takovouto „záškodnickou akci“ je pozdě. Zbývá tak jenom „faktor E“, tj. „Factor Exitus“, jak o tom žertoval jeden americký komik, tj. že jeden z kandidátů, totálně vyčerpaný stresem posledních měsíců, umře. Ano, oba jsou v pokročilém věku, ale to se už dostáváme do roviny, která není na místě; na to je hra, která se v USA hraje, až příliš vážná. Rozuzlení uvidíme již brzy.