KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Volební drama v USA spěje k vyvrcholení; 3. listopad je takříkajíc za dveřmi a jisté je jen to, že napínavé to bude do poslední chvíle. Oba kandidáti, obhajující republikán Donald Trump i jeho vyzyvatel demokrat Joe Biden, se v noci na dnešek střetli v poslední debatě, která ovšem žádný zvrat nepřinesla. Biden se profiluje jako favorit a podle celostátních průzkumů má až osmiprocentní náskok, což ovšem – vzhledem ke specifikům amerického volebního systému – ještě neznamená všechno. Ve většině tzv. swing states, tj. ve státech, kde se o prezidentovi bude skutečně rozhodovat, jeho náskok tak markantní není.
První věc, která může být pro někoho překvapivá, je fakt, že větší obavy z výsledků hlasování mají dnes mnozí demokraté, třebaže většina průzkumů hovoří pro jejich kandidáta. Jenže! Situace až příliš připomíná podzim 2016, kdy o vítězství Hillary Clintonové pochyboval jen málokdo. A potom přišel „šok volební noci“, nikoli nepodobně jako v roce 2004, kdy většinou médií a liberálními elitami opovrhovaný George Bush mladší porazil (na rozdíl od roku 2000 už bez „pomoci“ Nejvyššího soudu) massachusettského senátora Johna Kerryho. Už tehdy nemohli demokraté uvěřit, co se během oné noci stalo. Po dvanácti letech se situace takřka do detailu opakovala. Jejich nynějším obavám se nelze divit.
Donald Trump navíc v posledních dnech sugestivně mobilizuje své spojence a navzdory prodělanému covidu-19 působí vitálněji než Biden. Kromě toho se mu zjevně podařilo přesvědčit část veřejnosti o tom, že aktivisté ve službách demokratů údajně připravují „kolosální podvod“ prostřednictvím korespondenčního hlasování. Na část elektorátu fungují samozřejmě i slogany o „vládě zákona a pořádku“ a o tom, že úřadující prezident je jediný, kdo může zemi „zachránit“ před „zdivočelými progresivisty“. Biden a trochu překvapivě ani jeho viceprezidentská spolukandidátka Kamala Harrisová navíc nemají příliš velké charisma, což rovněž nahrává Trumpovi.
Na druhé straně ale platí, že Donald Trump přišel pro letošní volby o dost možná hlavní trumf, který ho před čtyřmi lety přivedl do Bílého domu. Tehdy byl skutečně novou, neokoukanou tváří, mužem, jenž mohl přesvědčivě tvrdit, že není součástí „prohnilého politického establishmentu“ a že „vyčistí“ Washington od všech „zlořádů“, které v něm panují. Tohle letos nefunguje, Donald Trump už totiž mimo jakoukoli pochybnost establishment je a Washington je z velké části jeho Washington, stejně jako Senát, jenž za ním stojí sešikovaný (skoro) jako jeden muž.
