Blažek: Ochrana dlužníka je tak vysoká, že na ni doplácejí i poctiví věřitelé. A těch je většina

Antonín Blažek

KOMENTÁŘ ANTONÍNA BLAŽKA | Legislativní dění se poslední léta točí kolem všemožných snah, jak zatočit s predátorskými věřiteli či exekutory, jak zvrátit dopady pro účastníky závazných smluv nebo skutečnosti, jak všechny oddlužit bez toho, aby museli věřitelům cokoli zaplatit. Média nás krmí zkazky o pohnutých osudech dlužníků a že si věřitelé nezaslouží ochranu. Kreativita nechybí ani v oblasti úvah nad revizí již pravomocných rozsudků vydaných nezávislými soudy. Jako advokát, není-li to ještě hanlivé slovo, musím konstatovat, že mi nad tím rozum nepřestává stát. Copak už neplatí zásady, že smlouvy se musí dodržovat, soud zná právo nebo že právo přeje bdělým?

Zjevné selhání státu v oblasti regulace úvěrového trhu, rozhodčího řízení, paušální přístup k přiznávání náhrady nákladů řízení při hromadném vymáhání bagatelních pohledávek v prvním desetiletí tohoto tisíciletí s ustavičným odkládáním řešení dovedlo situaci na úseku vymáhání pohledávek do stavu přehřátí. Následný zásah judikatury i zákonodárce pak již byl natolik radikální, že původně dobře míněná ochrana slabšího dlužníka je dnes již nastavena tak vysoko, že poctivý věřitel se nestačí divit. Média straní dlužníkům. Ostatně, kde se vzal a co znamená pojem „poctivý dlužník“, když dluží a neplatí?

Blažek: Úspěšnost teritoriality na Slovensku je iluzorní. Exekutory raději zestátněme

sinfin.digital