Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bohumínským usnesením proti komu? V ČSSD vytahují bizarního strašáka. Komentář V. Dostála

Bohumínským usnesením proti komu? V ČSSD vytahují bizarního strašáka. Komentář V. Dostála

Bylo by to směšné, kdyby se v tom neodrážela dezorientace strany a naprostá ztráta ideového ukotvení a jasně čitelné a autentické levicové identity mnoha jejich členů. Kritici aliance s Andrejem Babišem uvnitř ČSSD začali vytahovat Bohumínské usnesení. Namísto toho, aby zaujali principiální pozici a vymezili se proti předsedovi hnutí ANO, už zase legitimizují dávno omšelý dokument, který jim dlouhé roky leda tak znemožňoval vládnout jinak než přes politický střed.

Česká politika je vskutku bizarní. Každý, kdo jen zběžně sleduje politický provoz, dokáže vymyslet bezpočet důvodů, proč by sociální demokraté měli ukončit frašku jménem dohadování menšinové koalice s hnutím ANO. Bůh ví kolikátý obrat ohledně konsensu, který ne a ne najít v tak jasné věci, jako je proplácení prvních tří dnů nemocenské, přibližně ukazuje způsob, jakým si bude Babiš v příštích letech sociální demokraty vodit, pokud do koalice s ním skutečně nakonec vlezou.

Už teď je prakticky jasné, že Babiš bude ze všeho nejvíc vytvářet chaos a z něj pravidelně mizet do regionů na kampaň. Prakticky přitom nelze očekávat, že po volbách zdecimovaná ČSSD dokáže v takové vládě rehabilitovat svou pověst. Což řada členů strany zcela evidentně také cítí. Možná jich je dokonce většina, avšak doposud tento tábor nenašel přirozeného lídra, který by dokázal veřejně vystoupit a srozumitelně kritický postoj hájit a zároveň předložit smysluplnou alternativní strategii.

A tak namísto toho, aby se uvnitř toho času nejsilnější levicové formace vedla zásadní debata o tom, proč být nebo nebýt přívěskem strany, jejímž předsedou je trestně stíhaný populistický oligarcha, jsme svědky situace, kdy se vytahuje antikomunistický relikt. Bohumínským usnesením si strana v roce 1995 (!) potvrdila platnost závěrů Hradeckého sjezdu o nepřístupnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. „Vylučuje politickou spolupráci s SPR-RSČ, SČK, MNS, KSČM, LB a SDL.“ Taky už vám většina těch zkratek nic neříká?

Sociální demokraté tehdy reagovali na zjednodušující diskurs velké části nejen politické konkurence, nýbrž také veřejnosti, dle kterého téměř cokoli levicového zavání tak trochu komunismem a tudíž návratem před rok 1989. A protože s nimi nechtěli být v jednom pytli, za dané situace se proti formacím situovaným na obou okrajích české politiky vymezili. Byl to jeden ze základních předpokladů jejich následné politické expanze. Manévr ČSSD totiž zároveň umožnil oslovit středové a středo levé voliče. V posledku si na sebe ale upletla bič a znemožnila si do budoucna vládnout jinak, než přes politický střed.

Přitom – jak jsme zde už napsali – nepsaná dohoda o vyloučení komunistů z podílu na moci byla do značné míry účelová, neboť nebránila jednotlivým aktérům v případě potřeby uzavírat s komunisty hlasovací většiny v dolní komoře. Něco o tom ví třeba Václav Klaus, který by se bez nich nikdy nestal prezidentem. A třeba Miroslav Kalousek (tehdy jako předseda KDU-ČSL) plánoval s Jiřím Paroubkem před dvanácti lety přesně ten manévr, který se teď rýsuje v podání Babiše a Hamáčka. Pokud jde o současnost, to hlavní ale spočívá v tom, že hrozbou pro demokratické uspořádání dneska není přestárlá KSČM, nýbrž trestně stíhaný oligarcha, který odmítá pochopit zákonitosti politického provozu.

Tím nechceme říct, že se kdovíjak radujeme z návratu komunistů k moci, strašit jimi při jejich současné síle, je ale stejně trapné, jako bagatelizovat hrozby, které ztělesňuje předseda hnutí ANO. Pokud tedy některým sociálním demokratů nevoní vstup do vlády, měli by namísto řečí o Bohumínském usnesení zaujmout principiální pozici vůči hnutí ANO. Bylo by to věrohodnější a efektivnější: Babiše kritizovat zleva a poukazovat třeba na pokrytectví spočívající v jeho tlachání, kterak provozuje politiku prospěšnou všem společenským segmentům, zatímco krok po kroku obsazuje mocenské pozice a veřejný zájem státu podřizuje partikulárnímu zájmu jedné politické strany a na ní napojeného Agrofertu.

Minulý týden o tom hovořil pro INFO.CZ politolog Ladislav Cabada. Podle něj již existuje dostatek náznaků, dle kterých můžeme říct, že jsou na klíčové posty třeba na ministerstvu zdravotnictví (nejen náměstci či ředitelé nemocnic, ale také šéfové klíčových oborů apod.) nově dosazováni lidé provázáni s podnikatelskými subjekty, konkrétně hovoří například o farmaceutických firmách. „Andrej Babiš tak podle mne provádí další krok k uchvácení státu a jeho přeměně na firmu propojenou s podnikáním jeho samého a dalších spřízněných podnikatelů,“ řekl nám Cabada.

Přesně tady by se mohli sociální demokraté inspirovat a z takto formulované pozice rozvinout – pokud by teda byli ještě někdy v budoucnu v aspoň trochu slušné kondici – mohutnou protiofenzivu, která by na Babišovi a jeho vládě nenechala nit suchou. V opačném případě se jim může stát, že se stanou pro řadu voličů nepotřební, ostatně už v čase Sobotkovy vlády ANO doslova vyluxovalo jejich elektorát. Faktem ale je, že by pak mimo parlament měli dostatek času na přemýšlení o tak okrajových jevech současné české politiky, jako je třeba Bohumínské usnesení z roku 1995.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744