Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bohumínským usnesením proti komu? V ČSSD vytahují bizarního strašáka. Komentář V. Dostála

Bohumínským usnesením proti komu? V ČSSD vytahují bizarního strašáka. Komentář V. Dostála

Bylo by to směšné, kdyby se v tom neodrážela dezorientace strany a naprostá ztráta ideového ukotvení a jasně čitelné a autentické levicové identity mnoha jejich členů. Kritici aliance s Andrejem Babišem uvnitř ČSSD začali vytahovat Bohumínské usnesení. Namísto toho, aby zaujali principiální pozici a vymezili se proti předsedovi hnutí ANO, už zase legitimizují dávno omšelý dokument, který jim dlouhé roky leda tak znemožňoval vládnout jinak než přes politický střed.

Česká politika je vskutku bizarní. Každý, kdo jen zběžně sleduje politický provoz, dokáže vymyslet bezpočet důvodů, proč by sociální demokraté měli ukončit frašku jménem dohadování menšinové koalice s hnutím ANO. Bůh ví kolikátý obrat ohledně konsensu, který ne a ne najít v tak jasné věci, jako je proplácení prvních tří dnů nemocenské, přibližně ukazuje způsob, jakým si bude Babiš v příštích letech sociální demokraty vodit, pokud do koalice s ním skutečně nakonec vlezou.

Už teď je prakticky jasné, že Babiš bude ze všeho nejvíc vytvářet chaos a z něj pravidelně mizet do regionů na kampaň. Prakticky přitom nelze očekávat, že po volbách zdecimovaná ČSSD dokáže v takové vládě rehabilitovat svou pověst. Což řada členů strany zcela evidentně také cítí. Možná jich je dokonce většina, avšak doposud tento tábor nenašel přirozeného lídra, který by dokázal veřejně vystoupit a srozumitelně kritický postoj hájit a zároveň předložit smysluplnou alternativní strategii.

A tak namísto toho, aby se uvnitř toho času nejsilnější levicové formace vedla zásadní debata o tom, proč být nebo nebýt přívěskem strany, jejímž předsedou je trestně stíhaný populistický oligarcha, jsme svědky situace, kdy se vytahuje antikomunistický relikt. Bohumínským usnesením si strana v roce 1995 (!) potvrdila platnost závěrů Hradeckého sjezdu o nepřístupnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. „Vylučuje politickou spolupráci s SPR-RSČ, SČK, MNS, KSČM, LB a SDL.“ Taky už vám většina těch zkratek nic neříká?

Sociální demokraté tehdy reagovali na zjednodušující diskurs velké části nejen politické konkurence, nýbrž také veřejnosti, dle kterého téměř cokoli levicového zavání tak trochu komunismem a tudíž návratem před rok 1989. A protože s nimi nechtěli být v jednom pytli, za dané situace se proti formacím situovaným na obou okrajích české politiky vymezili. Byl to jeden ze základních předpokladů jejich následné politické expanze. Manévr ČSSD totiž zároveň umožnil oslovit středové a středo levé voliče. V posledku si na sebe ale upletla bič a znemožnila si do budoucna vládnout jinak, než přes politický střed.

Přitom – jak jsme zde už napsali – nepsaná dohoda o vyloučení komunistů z podílu na moci byla do značné míry účelová, neboť nebránila jednotlivým aktérům v případě potřeby uzavírat s komunisty hlasovací většiny v dolní komoře. Něco o tom ví třeba Václav Klaus, který by se bez nich nikdy nestal prezidentem. A třeba Miroslav Kalousek (tehdy jako předseda KDU-ČSL) plánoval s Jiřím Paroubkem před dvanácti lety přesně ten manévr, který se teď rýsuje v podání Babiše a Hamáčka. Pokud jde o současnost, to hlavní ale spočívá v tom, že hrozbou pro demokratické uspořádání dneska není přestárlá KSČM, nýbrž trestně stíhaný oligarcha, který odmítá pochopit zákonitosti politického provozu.

Tím nechceme říct, že se kdovíjak radujeme z návratu komunistů k moci, strašit jimi při jejich současné síle, je ale stejně trapné, jako bagatelizovat hrozby, které ztělesňuje předseda hnutí ANO. Pokud tedy některým sociálním demokratů nevoní vstup do vlády, měli by namísto řečí o Bohumínském usnesení zaujmout principiální pozici vůči hnutí ANO. Bylo by to věrohodnější a efektivnější: Babiše kritizovat zleva a poukazovat třeba na pokrytectví spočívající v jeho tlachání, kterak provozuje politiku prospěšnou všem společenským segmentům, zatímco krok po kroku obsazuje mocenské pozice a veřejný zájem státu podřizuje partikulárnímu zájmu jedné politické strany a na ní napojeného Agrofertu.

Minulý týden o tom hovořil pro INFO.CZ politolog Ladislav Cabada. Podle něj již existuje dostatek náznaků, dle kterých můžeme říct, že jsou na klíčové posty třeba na ministerstvu zdravotnictví (nejen náměstci či ředitelé nemocnic, ale také šéfové klíčových oborů apod.) nově dosazováni lidé provázáni s podnikatelskými subjekty, konkrétně hovoří například o farmaceutických firmách. „Andrej Babiš tak podle mne provádí další krok k uchvácení státu a jeho přeměně na firmu propojenou s podnikáním jeho samého a dalších spřízněných podnikatelů,“ řekl nám Cabada.

Přesně tady by se mohli sociální demokraté inspirovat a z takto formulované pozice rozvinout – pokud by teda byli ještě někdy v budoucnu v aspoň trochu slušné kondici – mohutnou protiofenzivu, která by na Babišovi a jeho vládě nenechala nit suchou. V opačném případě se jim může stát, že se stanou pro řadu voličů nepotřební, ostatně už v čase Sobotkovy vlády ANO doslova vyluxovalo jejich elektorát. Faktem ale je, že by pak mimo parlament měli dostatek času na přemýšlení o tak okrajových jevech současné české politiky, jako je třeba Bohumínské usnesení z roku 1995.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1