Bolesti armádních nákupů se neustále opakují. Vojáci už začínají ztrácet trpělivost

Tento článek patří do placené sekce.
Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.

Koupit předplatné od 99 KčKoupit předplatné od 99 Kč

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Aktuální situace v česko-ruských vztazích důrazně připomněla, proč by měly být investice do tuzemské obrany a bezpečnosti prioritou, jak už jsme ostatně na INFO.CZ v minulosti několikrát psali. Ministerstvo obrany v současnosti může nové zbraně nakupovat, pokud dokáže vysvětlit jejich potřebu a také jejich cenu. Aktuální případ, kdy deník Právo jako první informoval, že nová děla a nová protivzdušná obrana mohou stát výrazně víc, než se před několika lety předpokládalo, dokazuje, že dlouhodobá bolest v modernizaci armády přetrvává – stát v podstatě nedokáže vysvětlit, kolik peněz na klíčové projekty půjde.

Není to první a ani zdaleka poslední případ. Jak už jsme v minulosti informovali, ministerstvo se chystá pořídit francouzské houfnice Caesar, u nichž předpokládalo cenu 5,9 miliardy. V současnosti jsou ovšem nabízeny firmou Nexter Systems za devět miliard korun. Systém protivzdušné obrany Spyder, kde ministerstvo kalkulovalo cenu 10 miliard, má stát pro změnu 15 miliard. Informace se dostala k novinářům z neoficiálního, ale neutajovaného podkladu, který poslala obrana poslancům výboru pro obranu. Ten postrádá zdůvodnění, proč k navýšení ceny došlo.

Nedává logiku, aby dva známí a ve svém oboru prvotřídní dodavatelé z Francie a Izraele svévolně zvýšili cenu o polovinu. Navíc se ani v jednom případě nevyjednává se soukromou společností. Výrobce houfnic Caesar je francouzský státní podnik Nexter Systems, u Spyderu je dokonce druhou stranou dojednávaného kontraktu přímo Stát Izrael. Nesmíme zapomenout ani na slibovaný nákup bojových vozidel pěchoty, který měl být už dávno posvěcen a místo toho projekt začíná nabírat takové zpoždění, že na toto téma na sociálních sítích už dokonce žertuje i armáda.

Jako už mnohokrát v minulosti je zdražení obou projektů naprosto reálnou možností a vyplývá z toho, jak se za několik let, kdy vznikly původní cenové odhady, změnily (a zvýšily) požadavky vojáků na oba systémy. Údajné navýšení ceny se neporovnává k žádné reálné nabídce, ale k průzkumům trhu a studiím proveditelnosti. Od doby, kdy se tyto podklady zpracovaly, navíc uplynulo hodně vody. Stát tak zpracoval studii proveditelnosti na systém protivzdušné obrany v roce 2016, v roce 2019 uskutečnil průzkum trhu a v roce 2021, kdy rozhoduje o nákupu, se diví, že zboží zdražilo. Je to zhruba stejné jako v případě, kdybyste se v autosalonu rozčilovali, že vám nechtějí prodat auto podle ceníku z roku 2016.

Ve výše jmenovaném případě je nicméně důvod zvýšení ceny v nových požadavcích na oba systémy, které součástí žádných dokumentů nebyly. V případě Spyderu požaduje armáda navíc i dodávku čtyř radarů, více modulů pro řízení a velení, systém kybernetické ochrany a také pancéřování všech vozidel, které komponenty systému ponesou. Podobné je to u děl od Nexteru, kde se navíc počítá s přenosem know-how pro výrobu základních druhů munice do ČR a s nákupem systému řízení palby, který měl být původně oddělenou zakázkou. Požadavky jsou to na první pohled oprávněné. Například možnosti kybernetické války se dostaly do bodu, kdy technologicky vyspělá armáda dokáže přes telekomunikační sítě převzít kontrolu nad zbraňovým systémem protivníka.

Další položkou, která nutně musí mít vliv na cenu, je částečný přenos výroby do ČR, který má u obou projektů tvořit aspoň 40 procent jejich hodnoty. Nejde o práci dělníků; český svářeč samozřejmě není dražší než jeho francouzský protějšek, který dělá jen 35 hodin týdně. V Česku se ale v současnosti ani děla, ani systémy PVO nevyrábí, takže přenos výroby znamená přenos know-how, vyškolení lidí a certifikaci českých výrobků. Zvyšuje to náklady projektu pro armádu, ale nepochybně to také zvedá potenciál českých zbrojařů, který se díky tomu může zapojit i do jiných exportních zakázek.

Zvýšení ceny obou projektů se dá skousnout, pokud ministerstvo vysvětlí, co požaduje a proč je systém v této konfiguraci dražší, než kolik vycházelo z několik let starých dokumentů. Nedává ale smysl posílat do sněmovny materiál s kusými informacemi o ceně, který někdo z poslanců obratem vypustí do médií.

Líbil se vám tento článek?
Předplaťte si INFO…

Koupit předplatné od 99 KčKoupit předplatné od 99 Kč

Může Orbán po dvanácti vítězných letech prohrát? Sjednocenou opozici povede do voleb konzervativec z malého města

Karel Barták

Předsedu maďarské vlády Viktora Orbána musí politický vývoj posledních dnů překvapovat, a to spíš nemile. Jeho český spojenec Andrej Babiš ve volbách neuspěl, visegrádská spolupráce proto už nebude tím, čím bývala. A navíc jde spojená maďarská opozice do voleb v příštím roce s jednotnou kandidátkou, do jejíhož čela si o víkendu zcela nečekaně zvolila málo známého, ale o to nadějnějšího politika. Konzervativního starostu menšího jihomaďarského města Pétera Márki-Zayho. Ten některými svými postoji a vystupováním připomíná mladší verzi samotného Orbána, je ale jednoznačně proevropský. Jeho úspěch do předvolební situace vnáší zcela novou dynamiku a jisté je jen jedno – stratégové vládní strany na to zatím nejsou připraveni. Průzkumy veřejného mínění přitom dlouhodobě naznačují, že podpora vládní strany Fidesz a sjednocené opozice je vyrovnaná, obě chce volit okolo padesáti procent respondentů.

Přečíst celý článek
sinfin.digital