Bolševická výuka historie: Proč jsme nesměli znát pravdu o osvobozování Prahy?

KOMENTÁŘ MARTIN SCHMARCZ | Jako dítě jsem neměl rád výuku moderních dějin. Nesnášel jsem i Pražské povstání. Přitom jde o jednu z nejskvělejších kapitol našeho národa, doslova o hvězdnou hodinu. Jenže když jste chodili na základku v 70. letech, místo vedení k národní hrdosti vám po bolševicku vymývali mozek a cpali vám do něj submisivitu k Sovětskému svazu a komunistické straně. 

Celý spor o Koněva či o pomník vlasovcům není nic jiného než důsledek přetrvávající indoktrinace velké části národa sovětskou interpretací historie. V zemi, která zná své dějiny a je na ně hrdá, by nikoho ani nenapadlo hájit viditelné umístění sochy masového vraha a symbolu okupace ze srpna 1968. Ve společnosti lidí, kteří netrpí komplexy a historickými resentimenty, ale mají dost sebevědomí, by nikoho nepohoršilo postavení malého pomníčku těm, kteří sice bojovali ve špatné uniformě, ale padli za jejich svobodu.

Výklad dějin 20. století byl za časů normalizace zřetězenou snůškou polopravd, manipulací, účelově vybraných a překroucených faktů, dezinterpretací, zveličování toho, co se hodilo a ignorování toho, co se nehodilo, falešných kontextů a lží. Z kapitoly věnované Pražskému povstání jsem si odnesl, že za ním stáli komunisté a že nebýt hrdinných vojáků Rudé armády v čele s tankem č. 23, tak by to s hlavním městem nedopadlo dobře. Tahle nalejvárna ve mně budila pouze odpor a vzdor.

Andrej versus EU. Topol Show přináší souboj Babiše s Unií i Ovčáčka s Českou televizí

sinfin.digital