Bolševická výuka historie: Proč jsme nesměli znát pravdu o osvobozování Prahy? | info.cz

Články odjinud

Bolševická výuka historie: Proč jsme nesměli znát pravdu o osvobozování Prahy?

Bolševická výuka historie: Proč jsme nesměli znát pravdu o osvobozování Prahy?
 

KOMENTÁŘ MARTIN SCHMARCZ | Jako dítě jsem neměl rád výuku moderních dějin. Nesnášel jsem i Pražské povstání. Přitom jde o jednu z nejskvělejších kapitol našeho národa, doslova o hvězdnou hodinu. Jenže když jste chodili na základku v 70. letech, místo vedení k národní hrdosti vám po bolševicku vymývali mozek a cpali vám do něj submisivitu k Sovětskému svazu a komunistické straně. 

Celý spor o Koněva či o pomník vlasovcům není nic jiného než důsledek přetrvávající indoktrinace velké části národa sovětskou interpretací historie. V zemi, která zná své dějiny a je na ně hrdá, by nikoho ani nenapadlo hájit viditelné umístění sochy masového vraha a symbolu okupace ze srpna 1968. Ve společnosti lidí, kteří netrpí komplexy a historickými resentimenty, ale mají dost sebevědomí, by nikoho nepohoršilo postavení malého pomníčku těm, kteří sice bojovali ve špatné uniformě, ale padli za jejich svobodu.

Výklad dějin 20. století byl za časů normalizace zřetězenou snůškou polopravd, manipulací, účelově vybraných a překroucených faktů, dezinterpretací, zveličování toho, co se hodilo a ignorování toho, co se nehodilo, falešných kontextů a lží. Z kapitoly věnované Pražskému povstání jsem si odnesl, že za ním stáli komunisté a že nebýt hrdinných vojáků Rudé armády v čele s tankem č. 23, tak by to s hlavním městem nedopadlo dobře. Tahle nalejvárna ve mně budila pouze odpor a vzdor.

Samozřejmě, že ve skutečnosti bylo všechno trochu jinak. Otázka samozřejmě zní, proč komunisté cítili potřebu falšovat dějiny, když samotný fakt, že z většiny území Československa vyhnali nacisty Sověti, je každému zřejmý? No, prostě jsou takoví a v čisté, propagandisticky neupravené pravdě, vidí hrozbu.

Metropole má pro každou zemi klíčový význam. De Gaulle si na spojencích vymohl, aby jeho tanky mohly vjet do Paříže jako první, byť ji ve skutečnosti neosvobodily. Hrdinný zápas Čechů o Prahu nemá v historii druhé světové války a osvobozování hlavních měst obdobu. To bylo potřeba zamaskovat, protože vděčnost Sovětům musela být absolutní. Ostatně komunisté dobře vnímali, jak vzpurní byli Plzeňané, kteří měli to štěstí, že k nim přijeli Američané. Po celou dobu „totáče“ jsem jim jako Pražák strašně záviděl.

Sovětské podání dějin je bohužel v myslích řady příslušníků mojí a starších generací tak zažrané, že má dosud vliv dokonce i na jejich volební chování. Přes obruče rudé propagandy vtloukané do hlav už od dětství, se ztuha prosazuje i tak prostá pravda, jako že Stalin po dva roky válčil po boku Hitlera jako jeho spojenec. Přitom i Rusové se k tomu vlastně přiznávají, když místo druhé světové války, kterou začal roku 1939 společný německo-sovětský útok na Polsko, slaví Velkou vlasteneckou válku, počínající až v červnu 1941.

Dnes už můžeme znát pravdu. Můžeme být právem hrdí na naše předky, kteří se prakticky s holýma rukama postavili stále ještě odstrašující vojenské síle. Můžeme být dostatečně sebevědomí, abychom přiznali podíl Sovětů na vyhnání (slovo „osvobození“ mi ve spojení se Stalinem nejde přes pysky) německých okupantů. Můžeme být zdravě asertivní, abychom rázně odmítli sovětskou propagandu v ruském podání kolem Koněvovy sochy, která ať už pro kohokoli symbolizuje cokoli, rozhodně ne osvobození Prahy.

Nedejme si kazit památku ohromné statečnosti, národní svornosti a vůle ke svobodě, kterou prokázali účastníci Pražského povstání. Přesně před pětasedmdesáti lety nás tito hrdinové pomohli zařadit mezi vítězné národy. Jistě, bez Sovětů, Američanů, Britů a dalších bychom to nezvládli. Svůj podíl a své místo na porážce nacismu však máme. Vedle úspěchů na západní frontě, jež komunisté také cenzurovali, je tu skvělá pražská operace. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud