KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Když jsem naposledy psal o Borisu Johnsonovi, zdůrazňoval jsem jeho schopnost přestát i ty nejvážnější krize, do nichž se kvůli své extravagantní povaze a kvůli svéráznému způsobu vládnutí čas od času dostane. Současně jsem řekl, že mu jsou Britové vzhledem k tomu, jak dobře jeho vláda zvládá očkování, zejména ve srovnání se zeměmi Evropské unie, schopni leccos odpustit, a že by tak mohl mít možnost ukázat naplno svůj nesporný politický talent. Poslední tři skandály, jež se kolem něj vyrojily – úniky informací z úřadu vlády, údajně nezákonná rekonstrukce bytu v Downing Street a nevhodné vyjádření ohledně lockdownu a počtu obětí covidu-19 – ale teprve ukážou, zda tomu tak skutečně bude.
První, druhá a třetí aféra
Začněme nepříjemnou, ale přece jen méně výbušnou záležitostí. Jednou z věcí, které Borise Johnsona v poslední době trápily a otravovaly mu život, byly opakované úniky informací z úřadu vlády, včetně jednání kabinetu. Premiér, z něhož si kvůli tomu část veřejnosti, médií i politiků dost nevybíravě utahovala, naznačil, že by za nimi mohl stát bývalý šéf jeho poradců Dominic Cummings, kterého po mnoha letech věrných služeb propustil v loňském roce. Vzápětí se strhla mela.
Cummings, jenž se od vyhazovu držel relativně v ústraní, se tentokrát naštval a sepsal blog, podle něhož je skutečnou „krysou“ jeden z nejlepších přátel Johnsonovy snoubenky a matky jeho syna Carrie Symondsové – Henry Newman. Muž, který začínal jako politický poradce někdejšího premiéra Davida Camerona na počátku desátých let, následně pracoval pro Theresu Mayovou i pro Johnsonova stoupence, rivala a dnes znovu spojence Michaela Govea a poté, co Cummings, s nímž se podílel na brexitové kampani, dostal padáka, začal radit přímo premiérovi, to samozřejmě popřel. Ministerský předseda jej (aby měl klid v rodině, jak jízlivě a ironicky psala některá média) nepropustil, ani neuklidil do závětří, a aféra byla na světě. Nepříjemná, nicméně spíš směšná než opravdu nebezpečná. O dalších dvou skandálech to už ale neplatí.
Jak známo, britští ministerští předsedové mohou čerpat ročně na úpravy své rezidence v Downing Street přesně danou částku, konkrétně třicet tisíc liber. Podle zhrzeného a zjevně naštvaného Cummingse, o němž se svého času spekulovalo, že díky vlivu na premiéra fakticky řídí britskou vládu, ovšem Johnson na rekonstrukci utratil přes dvě stě tisíc liber, a navíc si ji nechal zaplatit od jednoho ze sponzorů Konzervativní strany. Jednalo se o peníze, které straně poskytl lord Brownlow, ctihodný člen Sněmovny lordů a bývalý zástupce šéfa strany (od července 2017 do července 2020).
Johnson se vyjádřil v tom smyslu, že renovaci bytu uhradil z vlastních prostředků, avšak současně nepopřel „soukromou půjčku“ ve výši téměř šedesát tisíc liber od výše zmíněného Brownlowa, alespoň prozatím. Ani tato aféra se zpočátku nezdála být „smrtelná“, média i veřejnost se spíše bavily poněkud „zvláštním“ vkusem „Borise“ a jeho snoubenky a nákladností některých položek (více než osm set liber za jedinou roli tapet, čistě pro zajímavost). Nakonec se ale záležitostí začala zabývat britská Statní volební komise, což znamená, že skončila veškerá legrace; tento významný orgán má v kompetenci značné pravomoci včetně předání výsledků šetření k policii, a právě k tomu vše, zdá se, směřuje – podle předběžných závěrů komise totiž došlo k porušení zákona. Premiérovi nepomohl ani i na něj mimořádně hysterický výstup, který předvedl při interpelacích, ani prokázaný fakt, že obvolával vlivné britské novináře a žádal po nich, aby se podíleli na jeho „tažení“ proti Cummingsovi.
Když už se zdálo, že nemůže být hůř, propukla třetí aféra. Podle nejmenovaných zdrojů (jak příznačné, že?) předseda vlády na vrcholu pandemie na zasedání kabinetu pronesl, opět v záchvatu vzteku, větu, že „než by připustil další zas… lockdown, ať se raději vrší tisíce mrtvých“. Oheň byl, přirozeně, na střeše. Johnsona aféra kupodivu nezlomila, jak někteří očekávali, naopak. Jeho kabinet v čele s Michaelem Govem jako jeden muž výrok popřel (což je, vzhledem ke vztahům mezi jeho členy, naprosto unikátní), a vše tak závisí, alespoň podle televizní stanice ITV a podle některých novin (například The Daily Mail) na tom, že inkriminovanou větu údajně slyšeli i někteří zaměstnanci úřadu vlády, neboť při jednání byly otevřené dveře. Pokud Vám to přijde celé bizarní (jedno „údajně“ za druhým a ani jedno konkrétní jméno), nejste sami, dnešní doba nicméně už je taková. Věc je samozřejmě hodně citlivá, v Británii zemřelo v souvislosti s covidem-19 bezmála sto třicet tisíc lidí a mnohé z nich premiérova údajná slova pobouřila, což, pokud je opravdu pronesl, plně chápu.
