Bourání civilizace. Národovci v bitvě za Mariánský sloup i proti němu

Martin Schmarcz

18. 08. 2020 • 18:52
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Prohnilí proti prohnilým. V ostudné frašce, která se odehrála kolem Mariánského sloupu, si to rozdaly dvě party ze stejného ideologického hnízda. Protizápadní národovci nejhlasitěji křičeli jak na straně odpůrců, tak příznivců stavby. Ano, takto se po ruském vzoru rozeštvává společnost. Pomocí extremistů na obou březích. Tentokrát se toho dotyční chopili i bez cizí „pomoci“. Poučíme se?

Málokdy máme možnost takto přehledně vidět, jak obyčejně působí ruská trollí propaganda na západní společnosti. Vezme se reálný spor, který budí hodně emocí, má původ v hluboké kulturní rovině (takže nejde jen tak zahladit) a začne se mohutně sypat sůl do ran, ideálně z obou stran. „Jen ať všechny jedy skryté v bahně působí!“ Lidé, které problém opravdu zajímá a trápí, protože jsou v něm citově angažováni, už se pak nevědomky postarají o zbytek a v patřičně vybuzené atmosféře se sami porafají.

V tomto případě roli trollů sehrály dvě skupiny národovců. Na jedné straně ateisté jako europoslanec ODS Jan Zahradil a komunisté, na druhé „obránci víry“ z okolí Hradu. Podezřívavost vůči Západu a sympatie druhým směrem jsou u všech zúčastněných známé a netřeba je rozebírat. Nakonec je i jistou výhodou, že jde o veřejné osobnosti a nemusíme tak na sociálních sítích dohledávat stopy chovanců ruských trollích farem. Princip „solení ran“ je ale stejný, jen ještě účinnější, protože se známou tváří přichází patřičná mediální pozornost.

Když politik veskrze konzervativní strany v jednom šiku s komunisty vede ostrou kampaň proti sloupu a zároveň se odehrává pokus diskreditovat příznivce stavby podivným seznamem významných i bezvýznamných lidí, které spíše než víra spojuje odpor k Evropské unii, logicky to vzbudí bouři. A to by bylo, aby i ti, kteří do té doby necítili potřebu zapojit se do hádky, nevytáhli na barikády. Do konfesijního a historického sporu se přimíchala další výbušná rovina, a sice štěpení na „eurohujery“ a „kremrole“, jak se vzájemně hanlivě nálepkují.

Najednou si mohli lidé vybrat, jestli budou nadávat těm z druhého tábora, s kým to pečou, nebo se spíš stydět za to, s kým jsou nevyžádaně na jedné lodi oni. A zda zůstanou jen u hádky mezi „věřícími“ a „nevěřícími“, nebo rovnou properou i domácí a evropskou politiku.

Domácí akce ruského střihu

Nikdo ze zúčastněných národovců nepatří právě mezi spojující osobnosti. To je další rys typický pro ruskou propagandu. Nejde jí o prosazení konkrétní myšlenky, ideologie či osoby, ale o to zasívat sváry, nedůvěru, chaos, vztek, případně i pocity ponížení. Ještě jednou pro pořádek: neříkám samozřejmě, že teď Rusové v „akci Sloup” někoho skutečně řídili. Jen že přesně takto by to provedli, protože celé to působí jako vystřižené z manuálu pro začínající trolly Putinovy Agentury pro výzkum internetu. Vidíme, že k rozeštvání společnosti stačí opravdu málo. Bohužel. Zároveň je v tom ale i návod, jak se bránit. Stačí si po Masarykovsku připomenout, že demokracie je diskuze, a začít tolerovat a snášet názor toho druhého.

Tuto lekci jsme dostali vlastně zdarma, jen jsme se chvíli hádali. Nešlo ani o volby, ani o referendum o vystoupení z EU. Rozdělená země sice utrpěla další jizvu, ale ne nevratné, vážné škody. Není to, jako když nám například kauza „Lithium“ připomněla, že ruská propaganda má i velmi reálné dopady a může ovlivnit volby. Lze se proti tomu ubránit? Lze. Chce to důvěřovat oponentovi, že i když má zcela jiný názor, je demokrat. A také se chovat tak, aby druzí mohli podobně věřit nám.

Ano, návod na svobodnou a silnou společnost, na které si každý troll vyláme zuby, je v podstatě jednoduchý. Proti nedůvěře funguje důvěra. Proti nenávisti úcta k člověku. Proti lži pravda. Proti strachu a pocitu ponížení solidarita a humanita. Za sebe dlouhé měsíce říkám, že my protestanti máme na Staroměstském náměstí už od dob Habsburků Husa, proč by tam katolíci nemohli mít Mariánský sloup? Obě sochy navíc dokumentují jak naši národní, tak evropskou tradici, jsou součástí historie, na niž i ateisté mohou být hrdí.

Kulturních sporů, které zneužívají extremisté všech barev, nebo rovnou ruská propaganda, vedeme řadu: staří versus mladí, heterosexuálové versus homosexuálové, války o gender, klima… Nedávejme trollům šanci. Nedělme lidi podle toho, zda mají, či nemají podobné názory jako my, ale zda jsou, či nejsou demokraty a přáteli svobody. A dejme přednost slušnému oponentovi před neslušným souvěrcem. Snad to není tak těžké. A pokud ano? Pak pokácíme sloupy, jež drží naši civilizaci, a nezůstane tu kámen na kameni.

SDÍLET