Prezident Joe Biden sice po dlouhých jednáních v Kongresu posadil schválení první části vysokého finančního „balíčku“ na rozvoj infrastruktury, současně ale není sto zastavit prudký propad své oblíbenosti. Ruku v ruce s tím pokračuje politická resuscitace bývalého šéfa Bílého domu Donalda Trumpa, mimo jiné v souvislosti s odhalením, že jeho obvinění ze spolupráce s Ruskem během předvolební kampaně v roce 2016 ve skutečnosti „vyfabrikovali“ lidé, kteří byli v kontaktu se členy týmu Hillary Clintonové. Ve většině států americké unie navíc již de facto začala předvolební kampaň pro rok 2022, kdy se bude volit celá Sněmovna reprezentantů, třetina Senátu, téměř čtyři desítky guvernérů a mnoho dalších politických funkcionářů, takže se na politické scéně objevuje řada zajímavých jmen. O „zábavu“ je tedy tak říkajíc postaráno.
Nový New Deal, anebo neospravedlnitelné utrácení?
Začněme Bidenovým programem na rozvoj infrastruktury. Pro prezidenta se jedná o „naprosto zásadní věc“, jak říká, o jeden z hlavních „pilířů“ jeho (nejen hospodářské) politiky. Původně měl sice ještě ambicióznější plány, jeden bilion dolarů (téměř dvaadvacet bilionů korun), jež bude moci vláda utratit v následujících letech, je nicméně i tak úspěch. Zatímco v Senátu prošel návrh zákona již v srpnu, ve Sněmovně reprezentantů byla situace složitější a dramatičtější, protože jeho přijetí blokovali nejen opoziční republikáni, ale i někteří levicoví demokraté, jimž se nezdál dostatečně razantní, respektive šlo podle nich o nedostatečné, ano, nedostatečné množství peněz (!). Konečný výsledek 228:206 hlasů byl dán tím, že pro návrh hlasovalo i třináct umírněných republikánů, proti se naopak vyslovilo šest demokratických radikálů v čele s Alexandriou Ocasio-Cortezovou zvanou AOC. O dalších penězích se jedná, takže částka, již budou Biden a spol. moci „pumpovat“ do americké ekonomiky, nemusí být zdaleka konečná.
Podle Bidena, který svůj balík zákonů rád srovnává s levicí adorovaným „Novým údělem“ (New Deal), což byl program Franklina Delanoa Roosevelta (v Bílém domě v letech 1933–1945) v boji proti Velké hospodářské krizi (Great Depression) ve třicátých letech minulého století, se jedná o „unikátní, kolosální krok vpřed“. Již jen „vyčlenění“ prvních 550 miliard dolarů, které prezident podepsal před Bílým domem v přítomnosti všech důležitých členů své vlády i některých republikánů, zajistí podle něj mnoha milionům Američanů „lepší život a lepší budoucnost“. „Amerika“ je podle Bidena konečně „znovu v pohybu“ (America is moving again) a na cestě k tomu, aby se opět stala „ve všech ohledech vedoucí světovou mocností, zemí, která bude určovat trend a směr“. Podobně se vyslovili i další demokratičtí politikové včetně viceprezidentky Kamaly Harrisové. Podle tiskové mluvčí Bílého domu Jennifer „Jen“ Psakiové je projekt „velkou příležitostí pro Ameriku“ i proto, že má velkou podporu veřejnosti. Biden sám opakovaně zdůrazňuje, že jde primárně o výsledek jeho kompromisního a konsenzuálního jednání a že právě proto kandidoval v loňském roce na úřad prezidenta (I ran for president because the only way to move our country forward in my view was through compromise and consensus). Média nakloněná demokratům píší ve stejném duchu, i podle nich je prosazení zákona výsledkem Bidenova diplomatického umu, díky němuž dokázal eliminovat část vnitrostranické opozice a současně přivedl k souhlasu některé umírněné/středové republikány.
