KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Stejně jako poslední dobou stále častěji jsem i letos přes Vánoce v Itálii. A poprvé se tady můžu cítit jako rovnocenný člověk. Česko letos dohnalo Itálii v HDP na hlavu a v OECD vstoupilo do exkluzivního klubu bohatých rozvinutých ekonomik. Tak proč si tady sakra pořád připadám jako „na Západě“?
Ale popořadě. Fakt, že jsme v HDP na hlavu po Řecku, Portugalsku a Španělsku dohnali i Itálii, je samozřejmě důvod k velké oslavě. Itálie sice posledních dvacet let ekonomicky stagnuje, dlouhodobě ale stále patří mezi nejbohatší a největší ekonomiky světa. Pro nás je proto její ekonomické dohnání takové malé české „il sorpasso“; to sami Italové oslavili, když v roce 1987 a pak znovu v roce 2009 těsně předehnali v HDP na hlavu Velkou Británii, někdejší světovou velmoc.
Měli bychom si proto letos na Silvestra dopřát lepší lahev prosecca – nebo klidně i dvě: ekonomické dohnání Itálie ukazuje, že jsme posledních třicet let nejspíš nedělali všechno špatně, jak nám někteří lidé pořád potřebují říkat. Pravda ale taky je, že to zatím pořád je jen na prosecco a ne dražší šampaňské. Statistiky totiž odjakživa klamou podobně zákeřně jako politici – neříkají úplnou pravdu. A za každým HDP na hlavu se vždycky skrývá spousta dalších „příběhů“, jak by řekli mistři marketéři.
