KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Země se předlužuje a stav jejích veřejných financí se po zásahu covidem dramaticky zhoršuje. Je vůbec možné se z této krize vyhrabat? Jisté je jedno: řešením určitě není čím dál silnější přerozdělování, natož posilování regulatorní moci vlád a jejich vlivu na ekonomiku.
I když na nemoc mělo zaděláno už dříve, Česko se z relativně zdravého státu stalo doslova přes noc vážně churavějícím pacientem. Ekonomika se během pandemie (stejně jako v jiných zemích) rekordně propadla a veřejné finance svým zadlužením stoupají k přípustné hranici. Podíl vládního dluhu na HDP se z 30 % v roce 2019 vyhoupl během koronavirové krize na letošních 45 %. Vývoj směřuje k 55 % v roce 2024. Přitom Maastrichtská kritéria EU povolují podíl 60 %.
Na obzoru se zatím neobjevil plán, který by aspoň nastínil, jak neúprosně se valící dluhové soukolí natočit k přijatelnému vývoji a zabránit jeho vniknutí do „zakázaného pásma“. Babišova vláda dokázala, že ve špatných časech umí konat jen špatné „zázraky“. Loni a letos prohloubila deficitními rozpočty svůj dluh o neuvěřitelných 900 miliard korun. V roce 2022 to má (už s novým kabinetem) být nejméně 300 miliard. Pro rok 2023 se rýsuje zhruba totéž. Negativní důsledky přitom nejsou pouze formální a politické. Budou bolestivě ekonomické: čím dál víc peněz půjde na splácení vládních dluhů, půjčování na splátky bude dražší, atd.
Řešením by zcela jistě bylo radikální šetření veřejnými financemi, ale to je politicky neprůchodné; systém orientovaný na zisk voličů nepodporuje podobná politická harakiri. Dosažitelné jsou jen symbolické redukce státních výdajů a schůdné je pouze mírné navyšování příjmů skrze méně viditelné daně – tak, aby to veřejnost příliš nepociťovala.
Nejsilnější strany neplánují po volbách přikročit ke zvýšení sazby daně z příjmů (což je dobře); takový krok má podporu jen u čím dál marginálnějších ČSSD a KSČM. Pozvolná, nebolestivá „antireformní“ politika však nedokáže zabránit dalšímu růstu vládního zadlužování. Mnozí spoléhají na to, že se vrátí zpět konjunktura ekonomiky a příjmy státu se „zázračně“ navýší (díky růstu mezd, zisků či dividend). S tím, že pak vláda bude moci vyrovnat rozpočet a bezbolestně splácet dluhy…
