S napětím očekávané „Sdělení“ Evropské komise o principech a prioritách Společné zemědělské politiky (SZP) EU na sedmileté období po roce 2020, zveřejněné v tomto týdnu, obsahuje na první pohled správnou a částečně překvapivou novinku. Důsledky pro českou krajinu ale nebudou vůbec dobré.
Podle Komise by měly mít členské země v budoucnosti oproti současné době o poznání volnější ruku v tom, jakým směrem a k jakým účelům nastaví dotace do zemědělství. Komise tím nepochybně reaguje na kritiku příliš centralistického řízení EU, zatím ovšem jen deklarovanou podporou decentralizace, což je obecně správně a chtělo by se dodat „jen houšť a větší kapky“.
Jenže v případě zemědělství v ČR za situace, kdy se zemědělská politika stále více vrací k předlistopadovému pojetí produkce za každou cenu, a to na úkor stavu krajiny a rozvoje venkova obecně, představuje evropský signál spíše riziko. Klíčové pozice v oboru u nás totiž drží velkozemědělci, včetně nového ministra zemědělství, kteří jistě využijí prostor vytvořený Bruselem k nárůstu dotací pro velké firmy všeho typu, které ovšem mohou dále expandovat především na úkor malých a středních podniků a podnikatelů.
