Čírtek: Chytit koronavirus za kouli aneb pep talk v časech krize

Andrej Čírtek

27. 03. 2020 • 20:32

KOMENTÁŘ ANDREJE ČÍRTKA | Epidemie koronaviru a s ní spojený vládní krizový management s sebou přináší specifický druh politické rétoriky, pro který má angličtina krásný výraz pep talk. Podle Cambridge Dictionary se jedná o „krátkou řeč zamýšlenou k povzbuzení lidí, aby pracovali tvrději nebo vyhráli hru či soutěž“.  

Pep talk je široce rozšířená a velmi důležitá součást komunikace v obchodu, sportu či v armádě. Jedná se o verbální doping, který má nabudit kolektiv lidí k odvedení mimořádného výkonu, a to často v krizových situacích a přelomových momentech. Současná epidemie koronaviru je pro aplikaci pep talk jako dělaná. Čeští politici v čele s premiérem Andrejem Babišem ji využívají v podstatě každodenně, ať už improvizovaně při tiskových konferencích nebo pronášením tu více, tu méně zdařilých projevů.

Pep talk používá nebo by měl používat lídr každé organizace, která je zaměřená na výkon a výsledek. Řada trenérů, obchodních manažerů či vojenských velitelů k zásadám správné pep talk dospěje intuitivně, ale dá se pojmout i jako vědecký obor. Podle Harvard Business Review provádí nejhlubší výzkum pep talk manželé Jacqueline a Milton Mayfieldovi z Texas A&M University, který dali výsledkům své práce akademicky vznešený název „teorie motivačního jazyka“.

Dle jejich výzkumů obsahuje pep talk tři elementy: Zaprvé co nejsrozumitelnější specifikaci úkolu, a to způsobem, který snižuje nejistotu („Zůstaňte do konce března doma, abychom zastavili šíření koronaviru.“). Jeho druhým komponentem je tzv. empatický jazyk, který vyjadřuje porozumění a soucítění s cílovou skupinou posluchačů. Může obsahovat vyjádření ocenění, vděku nebo uznání obtížnosti úkolu („Koronavirus je pro celou společnost výzva, ale jsem přesvědčen, že to spolu zvládneme. Děkuji vám, kteří odpovědně dodržujete pravidla a nosíte roušky.“). Třetím elementem je „jazyk pro vytváření významu“. Jinak řečeno, činnost, ke které lídr prostřednictvím pep talk motivuje, má nějaký vyšší smysl. To v případě pandemie není zas takový problém („Karanténa není zbytečné obtěžování občanů, ale nezbytné opatření abychom ochránili zejména nejohroženější skupinu našich spoluobčanů, nemocné a seniory“).

Právě na souhře všech tří elementů a jejich vyváženosti pro potřeby daného publika záleží, zda pep talk posluchače nabudí, anebo zda se z něj stanou pouze prázdné fráze, které u adresátů vyvolají spíše cynickou rezignovanost a odpor. Prostřednictvím kvalitní pep talk politici v časech koronaviru předávají informace, vytváří pocit společenské sounáležitosti a budují v občanech důvěru, že se krize zvládne.

Nevídaná situace světové pandemie svádí politiky politiky k tomu, aby používali prvky válečné rétoriky. Policisté a lékaři jsou v „první linii“ a český stát „vede válku s koronavirem“. Díky této vypjaté komunikaci máme možnost užít si v bezpečné vzdálenosti od Sýrie a Afghánistánu trochu válečného vzrušení, a to s podstatně menším rizikem, než které přináší skutečný ozbrojený konflikt.

Když už čeští politici používají válečná přirovnání (a to je jako prostředek ke zvyšování pozornosti a disciplíny občanů v této době zcela legitimní rétorický prostředek), mohli by se, pokud jsou k tomu vhodné podmínky, pokusit i o větší zábavnost a menší formálnost. Inspirovat by se mohli třeba pep talk generála George Pattona, kterou pronesl ke svým vojákům na jaře 1944 krátce před vyloděním v Normandii (Jedná se o volný překlad, protože pro frázi „kick the living shit out of him“ nemá ani naše barvitá čeština vhodný ekvivalent):

Nechci dostávat žádné hlášení „držím svou pozici“. Žádnou zatracenou pozici držet nebudeme. To ať dělají Němci. My postupujeme neustále vpřed a nezajímá nás držení ničeho kromě nepřítelových koulí. Budeme mu celou dobu kroutit koule a kopat ho do zadku. Náš základní operační plán je postupovat vpřed a vytrvat v tom bez ohledu na to, zda musíme jít přes, pod nebo skrz nepřítele.

Tolik slova excentrického válečníka, která namotivovala jeho vojáky tak, že se zastavili až o rok později, v dubnu 1945, v české Plzni. Nemohl by se stát Patton pro českou politickou rétoriku inspirací? Neosvojí si někdo z českých politiků rétorický obrat „chytit koronavirus za kouli“?

Andrej Čírtek je majitel agentury PP Partners. 

SDÍLET