Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Co bude, až bude Amerika sama? Komentář Michaela Romancova

Co bude, až bude Amerika sama? Komentář Michaela Romancova

Zrušení naplánované schůzky s Kim Čong-unem a následné prohlášení, že se možná přece jen uskuteční, zajistilo v minulém týdnu Donaldu Trumpovi hlavní díl mediální pozornosti. Zatím se nezdá, že by Trump vůči jakémukoli světovému problému měl nějakou strategii, ale určitě je rád, když se o něm mluví.

Prezidentovi příznivci argumentují, že dosáhl propuštění několika dlouhodobě vězněných Američanů, a navrch dal Severokorejcům ochutnat jejich vlastní způsoby.

Kritici upozorňují, že mezitím jednala Angela Merkelová v Číně a v Petrohradu se na investičním a ekonomickém fóru setkal Vladimir Putin s Emmanuelem Macronem a japonským premiérem Šinzó Abem. Evropa i Japonsko tak prý Americe dávají najevo, že s Trumpem nebude „America first“, ale „America alone“.

Kdyby nic jiného tak počet odchodů ze současné americké administrativy celkem zřetelně ukazuje, že jednání s egomaniakem Trumpem zdaleka nepředstavuje problém jen pro cizince. Skutečně ale platí, že se dlouholetí američtí partneři začínají rozhlížet jinde? Cesta Merkelové do Pekingu byla od roku 2005, kdy se poprvé stala kancléřkou, v pořadí již jedenáctá, takže v tomto ohledu nic nového.

Zatímco ruská média nadšeně referovala o přítomnosti globálních špiček v Petrohradu, spekulovala řada zahraničních titulů o konci Putinovy „izolace“, do které se dostal v listopadu 2014 na summitu G20 v australském Brisbane po anexi Krymu a sestřelení malajsijského letadla MH17. Došlo v Petrohradu k nějakému skutečnému průlomu?

Rusko a Japonsko opět jednaly o uzavření mírové smlouvy, na níž se obě země od roku 1945 nejsou schopny dohodnout. A opět marně. Abe však „optimisticky“ prohlásil, že se smlouvy dočká ještě tato generace.

Na tiskovce po rozhovorech Putina s Macronem byly jak položené otázky zahraničních médií, tak i Macronovy odpovědi tlumočeny do ruštiny tak, aby se minimalizoval negativní efekt čerstvých výsledků vyšetřování ruské účasti na sestřelení letu MH17 nad východní Ukrajinou.

O to víc byl zdůrazněn Putinův požadavek, že se Západ musí naučit respektovat oprávněné ruské zájmy.

To má vypadat třeba tak, že když Rusko není součástí vyšetřování tragédie letu MH17, tak prostě žádné výsledky neuzná. Pozorovatelé současného Ruska už celkem dlouho vědí, že si Moskva svou účast v jakémkoli mezinárodním projektu představuje jako fungování Rady bezpečnosti OSN, tedy s právem veta.

Tento přístup však vůbec nefunguje na Čínu, která ke všem ruským návrhům, které se jí nezamlouvají, prostě mlčí. Mimo jiné proto, že si z Ruska kupuje vše, co potřebuje, a zbytek není její záležitost.

V tento okamžik je to předčasné, ale dohoda mezi Evropskou komisí a Gazpromem o dodávkách plynu do Evropy uzavřená minulý týden by mohla být počátkem takového vztahu i v případě EU–Rusko. Je to málo. Ale v dané situaci je to asi to nejlepší, čeho jsou obě strany schopné dosáhnout.

Komentář vyšel na webu E15. Další texty autora ZDE >>>

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1